Bohoslužba každoročně zahajuje svatováclavské slavnosti v nedalekých Louňovicích.

„Svatováclavské poutě v Louňovicích pod Blaníkem jsme uspořádali ještě dříve, než byla obnovená svatováclavská pouť do Staré Boleslavi,"  připomněl místní farář   František Říha.

Již v roce 1990 farníci poprvé vystoupili na Velký Blaník, aby tam u kamenného oltáře pod širým nebem, v bezprostřední blízkosti dřevěné rozhledny, slavili mši svatou. Pár let na to navázal na poutní bohoslužbu také doprovodný program v Louňovicích.

Letos bude obohacený o besedu s kardinálem Dominikem Dukou.

„Od roku 1990 jsme na Blaník chodili pravidelně každou sobotu před svátkem sv. Václava a nikdy jsme nezmokli," konstatoval páter František Říha.

Blaník je jednou z „památných" hor naší vlasti, podobně jako  Říp, Radhošť nebo Hostýn, který se během 19. století proměnil v národní symbol.

„Malý Blaník se v první polovině 16. století stal cílem poutí a Adamem z Říčan zde byla postavena kaple, kterou v roce 1753 z nařízení arcibiskupa Khünburga nahradila nová pozdně barokní kaple sv. Máří Magdaleny," nastínil   Aleš Pištora, tiskový mluvčí Arcibiskupství pražského.

Dnes je v rozvalinách nejen tato kaple, ale i dřevěná kaplička, kterou nechal v roce 1887 po boku zříceniny postavit pražský arcibiskup kardinál František Schönborn. Ten také v roce 1895 nechal na Velkém Blaníku vybudovat rozhlednu, která byla v roce 1936 z rozhodnutí arcibiskupa kardinála Karla Kašpara nahrazena dnešní turisty hojně navštěvovanou stavbou.

Od roku 1149 až do husitských bouří, kdy byl vypálen, ovlivňoval zdejší tvrdý kraj chudé selské práce ženský premonstrátský klášter na území dnešních Louňovic.

Od 16. století patřily Louňovice pod Blaníkem rodu Skuhrovských.

Po nich to byli páni z Říčan. Bezdětný Karel Adam Lev z Říčan odkázal své jmění pražskému arcibiskupství. To vlastnilo louňovický statek až do roku 1924.

Lesní pozemky na Malém a Velkém Blaníku mu však patřily až do roku 1948 a měly by být vráceny v rámci majetkového narovnání

Romantický mýtus nabýval mnoha podob.

Podle Smetanovy Mé vlasti spočívají v Blaníku spící husitští bojovníci, v Klicperově dramatu Blaník z roku 1813, který Matěj Kopecký upravil pro loutkové divadlo, jsou to katoličtí rekové padlí v boji s husity.

O Blaníku psali německy mluvící představitelé českého zemského vlastenectví, ale i autoři jazykového národního obrození.

O řešení konfliktu interpretací se pokusil Jára Cimrman, když blanické rytíře vylíčil jako v podstatě senilní staříky neschopné boje.

Sám vrch Blaník se stal místem mnoha národních manifestací a v roce 1868 byl odtud do Prahy zaslán jeden ze základních kamenů Národního divadla.

S využitím info Aleše Pištory z Arcibiskupství pražského