Otomar Pičman se narodil v Čenkově u Příbrami. Po absolvování nižší reálky přešel na učitelský ústav, neboť se chtěl stát učitelem a věnovat se mládeži. Na učitelském ústavu na něho velmi zapůsobil profesor Antonín Srba. Po absolvování učitelského ústavu působil krátce na Kladensku.

V roce 1922 přesídlil na Benešovsko a začíná učit. Již na svém druhém působišti v Čerčanech založil 1934 dětský sbor Čerčanští zpěváčci. Tento sbor se stal brzy známým. Byl velmi ceněn skladatelem Josefem Sukem, který se sborem a jeho sbormistrem udržoval přátelské styky.

V Benešově pak Otomar Pičman založil proslulý Benešovský dětský sbor a později Benešovský dívčí sbor, jehož stálou součástí byla skvělá dívčí tria. Svůj dětský sbor dovedl během let k interpretačnímu vrcholu, proslulá dokonale provedená pianissima.

Málo je známa skutečnost, že Otomar Pičman jako mladý pedagog se svým přítelem ve dvacátých letech v Benešově obnovil činnost skautingu. Přes velké pracovní vytížení přestává ve skautingu pracovat až po několika letech, kdy si již vychoval a zajistil za sebe plnohodnotné a zodpovědné nástupce, kteří pak v činnosti pokračovali až do začátku války, kdy byl skauting zakázán.

Staral se o kulturní život v Benešově

Vedle neúnavné práce sbormistra se Otomar Pičman staral i o rozvoj kulturního a zvláště pak hudebního života Benešova. Na počátku roku 1932 založil s profesory benešovského gymnázia, historikem Josefem Růžičkou a malířem Ladislavem Šímou, s klavíristou Jaroslavem Nigrinem a dalšími přáteli Komorní sdružení. Předsedou byl zvolený Josef Růžička a jednatelem Otomar Pičman, na kterém tak spočinula hlavní organizátorská práce. Komorní sdružení organizovalo kulturní život Benešova celých deset let do roku 1942, kdy bylo německými okupanty zakázané.

Komorní sdružení pořádalo přednášky, výstavy, koncerty a zvalo do Benešova významné osobnosti umění a vědy. Tak díky Komornímu sdružení měli občané možnost besedovat s básníky Josefem Horou a S. K. Neumanem, vyslechnout si přednášku Zdeňka Nejedlého o umění, či přednášku filozofa Emanuela Rádla. Zásluhou Komorního sdružení se v Benešově konala výstava obrazů Emila Filly a Václava Špály.

Díky svým známostem Otomar Pičman pozval do Benešova naše nejvýznamnější hudebníky. Tak 2. října 1932 se konal v Benešově jeden z posledních koncertů legendárního Českého kvarteta. Koncertu předcházely dvě hudební besedy. První byla o historii Českého kvarteta a druhá se zabývala rozborem děl, která České kvarteto pak provedlo.

Jedním z vrcholů činnosti Komorního sdružení byl Slavnostní večer na počest šedesátin skladatele Josefa Suka. Na programu mimo jiné Otomar Pičman bravurně zahrál Sukovy skladby, Baladu d-moll a Čtyři houslové skladby, opus č. 17, za klavírního doprovodu samotného skladatele. Poslední velkou akcí Komorního sdružení byl koncert Ondříčkova kvarteta 30. ledna 1942 a pak již následoval zákaz činnosti.

Pěvecký sbor koncertoval v zahraničí, vystupoval v rozhlase i v televizi

Dnes již těžko představitelná věc, že veškerou tak bohatou a náročnou desetiletou činnost zajišťovalo Komorní sdružení bez jakékoliv dotace, či podpory, ale jen z členských příspěvků svých členů, ze vstupného svých akcí a nadšené dobrovolné práce členů a především Otomara Pičmana.

Po válce zavedl hudební pedagog novinku, letní čtrnáctidenní soustředění sboru, při němž sbor intenzivně nacvičoval nový repertoár, ale také umožňuje dětem prožít krásné chvíle zábavy v přírodě. Soustředění se konala v Železné Rudě či v Horní Blatné.

Se svým sborem koncertoval po celé naší vlasti, ale také v zahraničí v Německu a Maďarsku. Mnohokrát jeho sbor účinkoval v rozhlase a také v televizi.

Otomar Pičman také po 2. světové válce založil Sukův komorní orchestr, jemuž věnoval mnoho svých sil. Byl vedoucím a primáriem orchestru, s nímž nastudoval řadu koncertních děl.

S amatérským Sukovým komorním orchestrem, s pěveckým sdružením Ozvěna a sólisty z Českého rozhlasu nastudoval velkolepé a náročné oratorium Antonína Dvořáka Stabat mater, které dvakrát předvedl v aule gymnázia, což jistě byl zcela mimořádný a obdivuhodný čin.

Pořádal výchovné koncerty i zájezdy do divadel

Kromě toho vystupoval i jako houslový virtuos. Za klavírního doprovodu svého přítele Jaroslava Nigrina nebo pražského pianisty Bohuslava Matyáše uspořádal celou řadu výchovných koncertů pro mládež i koncertů pro veřejnost.

Jako vynikající hudební pedagog po druhé světové válce zval na benešovská pódia studenty konzervatoří a začínající umělce, a tak jim pomáhal získávat první, tolik potřebné zkušenosti.

Lze uvést absolventa brněnské JAMU a pozdějšího profesora klavíru a vynikajícího klavírního virtuosa Radoslava Kvapila, dále Bohuslava Matouška, který v Benešově měl svůj první koncert jako šestnáctiletý konzervatorista, či dnes již proslulé kvarteto Bohuslava Martinů, které v Benešově začínalo pod názvem Havlákovo kvarteto.

Stihl založit pěvecký Sbor benešovských učitelek

Po celý život se věnoval především sborovému zpěvu a hře na housle. Proto si prohluboval své vzdělání na Univerzitě Karlově. Hru na housle studoval nejprve u profesora Jana Mařáka a později u primária slavného Českého kvarteta profesora Karla Hoffmanna. Zpěv studoval u profesora Louise Kadeřábka. U něho získané teoretické znalosti podepřené postupně získanými zkušenostmi vynikajícím způsobem využil jako sbormistr pěveckých sborů.

V roce 1963 odchází Otomar Pičman ze základní školy Na Karlově, ale dále působil jako externí učitel hudby na benešovském gymnáziu. Tam také založil Dívčí pěvecký sbor, ve kterém účinkovalo šest až osm dívek. Tomuto vysoce kvalitnímu komornímu sboru se věnoval do konce svého života.

V říjnu 1974 ještě stihl založit Sbor učitelek benešovského okresu, ale po dvou, třech schůzkách mu vážná nemoc a pak smrt již nedovolila tento záměr realizovat.

Pro rozšíření a obohacení kulturního života města v šedesátých letech měly velký význam pravidelné zájezdy do významných pražských divadel a koncertních síní, které Otomar Pičman organizoval jednak pro studenty benešovského gymnázia, jednak i pro benešovské občany.

V roce 2001 město Benešov uspořádalo na počest stého výročí narozenin Otomara Pičmana krásný slavnostní koncert sborového zpěvu. Vydalo též knihu Lidská tvář Josefa Suka, kterou Otomar Pičman napsal v roce 1974, v níž vzpomíná na mnohé zážitky, které s mistrem Josefem Sukem prožil.

Otomar Pičman jako velký znalec hudby a vynikající hudební pedagog svým nespočetným žákům a studentům dal nad jiné krásný dar trvalé hodnoty. Pomohl jim objevit nový svět – svět hudby a krásy, a tím výrazně obohatil jejich další život.

Otomar Pičman 11.11.1901 – 24.1.1975

Narodil se v Jincích – Čenkově u Příbrami. Po absolvování nižší reálky přešel na učitelský ústav, neboť se chtěl stát učitelem a věnovat se mládeži. Po absolvování učitelského ústavu působil krátce na Kladensku. V roce 1922 přichází na Benešovsko a začíná učit, kde pak působí až do své smrti v roce 1975.

V Čerčanech v roce 1934 vdechl život dětskému sboru Čerčanští zpěváčci. V Benešově založil dětský sbor a s přáteli Komorní sdružení. Na gymnáziu založil po roce 1963 Dívčí pěvecký sbor. V říjnu 1974 ještě stihl iniciovat vznik Sboru učitelek benešovského okresu.

Táta byl obětavý a nezištný

Dcera sbormistra Otomara Pičmana na tátu vzpomíná jako na obětavého nezištného člověka, který v Benešově pro hudbu a kulturu dělal vše: „Když organizoval koncerty, osobně obcházel zvát lidi, o nichž věděl, že k hudbě tíhnou," nastínila Věra Klimčuková, která v jeho sborech rovněž zpívala.

„Chtěl, abych se také učila hrát na housle, ale já je nemohla ani slyšet. Když jsem studovala gymnázium, z patra, kde otec vyučoval mladé houslisty, zaznívaly hlasitě falešné tahy smyčcem, že jsem si musela zacpávat uši," zasmála se.

„Říkal, piáno si s sebou vzít nikam nemůžeš, ale housle bafneš a jdeš hrát," podotkla Věra Klimčuková, která spolu s bratrem přišla o maminku ve 13 letech.

„Když umřela, táta nám při vší práci ještě vařil. Naučil se to zamlada ve skautu," doplnila učitelka s dlouholetou praxí v mateřských školách.