„Na speciální přípravu čas opravdu nebyl. Já jsem hlavně do poslední chvíle nevěděla, zda pojedu, protože jsem neměla odvoz a tak s tím počítala na padesát procent. Společně s ostatními děvčaty jsem byla v roce 2013 při přípravě na Miss Hasička Středočeského kraje na Konopišti v rukou skvělých ,učitelek´ Ivy Zradičkové a Ivety Kuklové.

Od nich mám výborný základ. Občas ho obohatím o zkušenosti z přehlídek šatů, účesů a líčení v Praze, které jsou jako dobročinná akce pro děti z dětských domovů pod záštitou zpěvačky a modelky Lucy Junk," uvedla Veronika Benáková, nositelka titulu Miss sympatie publika a 1. Vicemiss Hasička Středočeského kraje z roku 2013.

Byla účast v mezinárodní soutěži náročnější, než na Konopišti? V čem?

Myslím si, že náročnější nebyla, tyto dvě soutěže byly rozdílné. Na Miss Hasičku na Konopišti probíhal výběr finalistek, tady ne. Přípravy na Konopiště trvaly déle. Byla průběžná soustředění, nácviky choreografií. V Polsku se muselo vše stihnout za dopoledne. A pak zbývá se spolehnout sama na sebe.

Jel vás někdo z Ratměřic do Polska podporovat?

Z Ratměřic jsem se vydala jen já, protože se ve stejných dnech konaly pouťové oslavy. Jelikož jsme jen malá ves, lidé byli potřeba v Ratměřicích na zajištění organizace akcí. Dětské hasičské odpoledne, fotbalové zápasy žen i mužů, nedělní posezení s dechovku na návsi. Ratměřickou podporu ale skvěle vynahradili hasiči z Poříčan, kteří mě dopravili až do Polska, za což jsem jim moc vděčná.

V čem spočívala volná disciplína, pokud byla zařazená?

Volná disciplina, jako na Konopišti, nebyla. Program byl složený z čtyř částí. Promenáda v oblečení se třemi hasičskými prvky, promenáda ve společenských šatech s autoprezentací, tanec s partnerem a závěrečné vyhlášení.

Při povinném tanci jste měla na výběr stylu i partnera, nebo vám byl přidělený?

Neměla jsem na výběr styl tance, ten už byl určený, ale partnera jsem si vybrat mohla. Požádala jsem jednoho fanouška z SDH Poříčan, který byl v Polsku, o tanec.

Překvapily vás nějaké požadavky pořadatelů?

Překvapeních bylo při pobytu v Polsku dost, ale jsem za ně ráda. Bez nich by to bylo moc strojené.

Jakým jazykem jste se prezentovala na pódiu? Rozuměla jste polštině?

Na pódiu jsem se prezentovala českým jazykem. Ptala jsem se pořadatelky, zda mám mluvit anglicky, ale bylo mi doporučeno mluvit česky, což bylo pro místní občany a pro porotu asi lepší. Polštině jde rozumět, musíte se na ní ale soustředit. Bylo vidět, že lidé, co s námi komunikovali, jsou zvyklí na češtinu.

Nezáviděla jste Anetě Nouzovské z Poříčan první místo?

Určitě ne. Myslím si, že jsme se obě umístily na krásných místech. Svého titulu I.Vicemiss Hasička Evropské unie si vážím. Do Polska jsem jela s představou si výlet užít a odvézt si nové zážitky. A pokud se zadaří, tak si i odvézt nějaké to umístění. To se mi splnilo a udělalo velkou radost.

Měli jste čas v Polsku poznat něco jiného, než amfiteátr?

Ano, ještě než jsme se ubytovali v gymnáziu, stihli jsme procestovat město Smigiel celkem dobře. Poznali jsme místní park, náměstí i koupaliště. Také jsme mohli pozorovat místní svatbu. Další den jsme jeli společně s ostatními dobrovolnými hasiči z Německa, Maďarska i Čech do nedalekého lihovaru v obci Turew, kde jsme také měli možnost degustace.

Co jste jako I.Vicemiss Evropy obdržela a kde máte trofeje vystavené?

Obdržela jsem šerpu, diplom, květinu, sadu od Rowenty a fén na vlasy. Šerpu z Polska jsem si pověsila na konzoli k ostatním.