„Týden předem chodí po obci party hasičů zvát občany. Dáme jim pozvánku a pozveme je zatancovat si.

Pro lidi to je pocta, i když mladá generace na to kouká tak nějak všelijak. Nic jim to neříká. Naopak babičky kolikrát přijdou: Ježíši, já nebyla doma, tak vám nesu vstup.

Není to z toho důvodu, že by mysleli, že když bude u nich hořet, že na ně zapomeneme. Spíše, že hasiči mají ve státě i tady v Nesvačilech tradici a kredit. Lidi vědí, že nikdy ty finanční částky nebyly použité nějak nevhodně a mají v nás důvěru,“ vysvětlil funkcionář.

Pro obyvatele obce je bál příležitostí k setkání. „Při zvaní na nás už čekají, dají nám občerstvení. V každém druhém domě to je panáček, takže pak ten návrat ze zvaní je složitý. Ne, že bychom chodili po čtyřech, ale někdy jsme z toho více utahaní, než z plesu,“ přiznal Pavel Dvořák s tím, že nesvačilští hasiči dbají na zachování tradice.

„Jak se jednou přeruší, těžko se navazuje. Máme ve sboru tři zasloužilé hasiče ve věku kolem osmdesáti let. Jsou nám vzorem. Ukázali nám, jak má sbor fungovat, aby si zachoval kredit a neříkalo se, že hasiči jen chodí, aby mohli něco vypít,“ doplnil starosta sboru dobrovolných hasičů s tím, že dříve jejich předchůdci chodili zvát na bál do sousedních Tvoršovic, Dlouhé Lhoty, Bystřice nebo Jírovic. Nyní chodí jen po vsi.

Původní poslání vesnických hasičských sborů ustupuje do pozadí, přesto spolky fungují. Mnohdy bývají jedním z mála tvůrců společenského života na venkově.

„Dnes je vesnice přes den vylidněná. Farma v Nesvačilech už přestala fungovat. Dopoledne kdyby hořelo, tak nemá kdo s technikou vyjet,“ konstatoval Pavel Dvořák, starosta Sboru dobrovolných hasičů.

„Máme hasičské auto Garant z roku 1953. Hoši se o něj starají, je pořád mobilní, prochází technickými prohlídkami. Pro zásahy jsme ale druhotní, protože první vyjíždí profíci Benešova, pak jednotka z Bystřice,“ objasnil starosta pozici sboru v hasebních plánech lokality.

„Platní jsme byli, když před deseti lety hořelo letiště a my jsme do cisteren stříkačkou doplňovali z rybníku vodu. Nebo při odstraňování padlých stromů po kalamitě. Případě po živelné pohromě vysajeme sklepy nebo vyčerpáme zaplavenou studnu,“ upřesnil Pavel Dvořák.

Nesvačilský sbor má padesát členů. „Velmi aktivní je třetina. Další třetina je středně aktivní. Přijde jednou za rok na brigádu, zúčastní se valné hromady nebo s něčím pomůže, ale nenosí nápady, které by byly nutné pro činnost. Poslední třetina se veze, je pasivní. Průběžně jednáme o tom, že je oslovíme, jestli chtějí ve sdružení pracovat nebo jestli chtějí vystoupit,“ poznamenal Pavel Dvořák.