Jestliže si pro cíl svého výletu vyberete Sázavský klášter, nečekejte dokonalé ticho odlehlého historického místa. Při nabírání energie z raně gotické památky vás bude rušit klepání kladívek a dlát kameníků. A když je na místě právě nezastihnete, náladu vám nejspíš nezlepší ani vizuální dojem. Od vstupní brány areálu totiž pohled na klášterní věž kazí lešení. To obepíná zvonici z jižní strany.
Skvost, který je nákladně a pracně udržovaný zachraňují kameníci – restaurátoři už šestým rokem. Podruhé se o pískovcové prvky stará také Lumír Kovář z Vlašimi.
„Na jižní straně věže nás pracuje pět až deset. Každý z nás má svůj svěřený úsek,“ uvedl restaurátor s tím, že kromě už zkušených kameníků pomáhají klášteru sv. Prokopa v Sázavě, raně gotické stavbě z první poloviny 11. století, také brigádnici. Nejsou to náhodně vybraní mladí lidé, ale studenti kamenosochařských škol z Hořic v Podkrkonoší, Lipnice nad Sázavou a restaurátorské školy v Litomyšli.
Odborníci se starají o restaurování nejen kamenného zdiva a pilířů, ale také ostění oken a říms. Ty jsou vyrobené z arkózy, červeného pískovce.
„Vodou a mrazem poškozený materiál odloupneme z bloku a místo napustíme zpevňovací chemikálií. Odloupnutý pískovec rozdrtíme a promícháme s pojivem. Vytvořená směs by ale byla tmavší než původní pískovec. Proto k ní přidáváme ještě bílý křemičitý písek a poškozené místo touto směsí domodelujeme,“ vysvětlil postup restaurace Kovář. Upozornil ale, že poškozené prvky se nedoplňují do roviny. Vypadalo by to nepřirozeně.
„Místo se materiálem vlastně jen zakonzervuje, aby do něj už nevnikala další vlhkost,“ dodal Lumír Kovář.
Restaurátorské práce na věži Sázavského kláštera by měly pokračovat celé prázdniny.