Vystupoval jste v Načeradci poprvé? Co jste říkal akustice zdejšího kostela svatých Petra a Pavla? Pořadatelka Hana Stehlíková i zdejší farář mluvili o tom, že si ji interpreti, kteří zde vystupují, pochvalují.

V Načeradci jsem vystupoval poprvé, bylo to velmi příjemné a hrálo se mně i celému Hradišťanu moc dobře. Myslím, že akustika je výborná a možná by se zde daly realizovat i nějaké nahrávky.

Můžete srovnat koncertování v kostele a pod širým nebem?

Každé prostředí je jiné a tomu odpovídá i program a výběr repertoáru. V Načeradci jsme hráli v kostele, proto zazněly věci duchovní a duchovněji zaměřené a celý koncert byl možná vážnější a meditativnější - v kostele je to v symbióze. Když hrajeme na letním festivalu v amfiteátru, tak tam samozřejmě volím jiný repertoár, protože soustředění a naladění diváků je prostě jiné. Jsem rád, že z našeho mnohahodinového paměťového repertoáru můžu vybírat ukázky nejen podle místa konání, ale také třeba podle ročního období či konkrétní příležitosti.

Ke změně programu jste přistoupil i na načeradském koncertu. Koncert se konal v den státního svátku, který připomíná slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje. O jejich odkazu jste mluvil a vzápětí jste navázal skladbou, kterou jste původně v tu chvíli neměl v plánu. Co vás k tomu vedlo?

Cyrilometodějskými staroslověnskými texty z doby Velké Moravy a jejich zhudebňováním se zabývám hodně dlouho a dnes byla ideální příležitost si odkaz sv. Cyrila a Metoděje připomenout. Kdy jindy, než v den jejich svátku a kde jinde, než v prostředí chrámu. A pak jsme měli podle programu zahrát píseň s textem Jana Skácela Účtování na vesmírných kontech, kde se zpívá o tom, jakou zanecháme našim dětem naši kulturu, zemi a celou planetu. Ale měl jsem pocit, že už by to bylo moc vážné, proto jsem v tu chvíli zvolil poněkud odlehčenější melodie z archivu velehradského kláštera. A také to mělo svoji logiku, protože na staroslověnský cyrilometodějský chorál navázaly melodie z Velehradu, který je s jejich odkazem spojen.

Písně prokládáte svými promluvami, v nichž jste v kostele hojně zmiňoval čas, zrození a smrt. Vnímala jsem je jako taková témata koncertu. Byla v plánu, když jste se připravil na koncert, nebo vás oslovila během něj?

Program a jeho uvádění si samozřejmě promýšlím a připravuji, ale nikdy si nepíši konkrétní slovo. To vyplyne z dané atmosféry koncertu a také z toho, jak vnímaví jsou posluchači. Nechci mentorovat, spíše jen dokreslit jednotlivé hudební ukázky. V kontextu hudby a slova se pak můžu věnovat i zmíněným závažnějším tématům, kterým se dnes obecně nějak vyhýbáme, unikáme jim, ale neunikneme…

Repertoár vybíráte a sestavujete vy nebo se v souboru radíte?

To je jednoznačně v mé kompetenci, ale rád reaguji na inspirativní poznámky svých kolegů.

Znáte Benešovsko? Máte na okrese oblíbená místa, kam čas od času zavítáte?

Přiznám se, že moc neznám. Ale po vystoupení v Načeradci se na toto místo na rozhraní Vlašimi, Benešova a v blízkosti památné a magické hory Blaník, rád přijedu podívat. Dříve jsme o prázdninách s dětmi jezdili na poznávací cesty – jednou Český ráj, pak Křivoklátsko, následně Českolipsko a tak dále. Tady jsme ještě nebyli, tak je to výzva, měli bychom na Podblanicko přijet. Zrovna v Načeradci jsem blanické rytíře ve svém průvodním slově několikrát zmiňoval.

Kde čerpáte inspiraci?

Z odkazu našich předků i ze současného dění kolem sebe. Jsem rád, když jsou písně ze života a o životě a nějakým způsobem reflektují obecně společenskou situaci, ve které se nacházíme. Na jednu stranu vím, že všichni lidé potřebují trochu pohlazení a chtějí si dělat svět krásnějším, ale na druhé straně mě dnes zlobí tolik jevů, že se k nim musím vyjádřit kriticky. Tak se možná dočkáte třeba i nějakého protestsongu, ale to teď předbíhám.

Čerpáte také z básnických textů, například z díla Jana Skácela. Jak je to u vás se současnými autory?

To je těžké, znám jich hodně, i velmi šikovných, ale zatím nenastalo žádné takové souznění jako s básněmi Jana Skácela.

Čím Vás právě Jan Skácel tolik oslovil?

Jeho verše jsou krásné, moudré a mají v sobě překvapivé obrazy. A při nich mi naskakují melodie.

Když čtete poezii, slyšíte u ní rovnou melodie?

To je různé, někdy ano, jindy ne, to se tak prostě přihodí, tvůrčí proces je neuchopitelný…

Loni v prosinci vyšlo nové vánoční CD Pozdraveno budiž světlo. Jaké jste na něj měl ohlasy? Poslouchali jste ho doma o svátcích?

Mně se těžko hodnotí vlastní práce, o tom ať mluví jiní. Ale o Vánocích jsme si doma nové CD poslouchali a těšilo mě. Tím spíš, že je tam i písnička, ve které zpívá syn Marek. A Vánoce jsou kromě jiného svátky rodiny.

Jakou hudbu Vy sám posloucháte?

Na to mi moc času nezbývá, většinou ji poslouchám pracovně, jinak miluji čím dál víc ticho, to je ta nejkrásnější hudba. Ale v poslední době mě stále častěji zásobují nejrůznějšími ukázkami nových hudebních trendů vlastní děti a to je pro mě krásná příležitost nahlédnout do duší svých dětí i jejich generace a současně se neztrácet v nejrůznějších módních proudech.

Kde rád vystupujete? Existuje nějaké místo, které je Vašemu hudebnímu srdci nejbližší?

Nejbližší si netroufám říct, ale krásných a blízkých míst, kde se cítím dobře a rád tam hraji, je opravdu hodně. V republice i v zahraničí.

Cítíte rozdíly mezi publiky na různých místech nebo je každý koncert a každé publikum jedinečné?

Každé publikum je jedinečné a také bych rád, aby byl každý koncert a každé setkání s posluchači jedinečné. Snažíme se o to, někdy to stojí hodně sil, ale od toho jsme na jevišti, abychom to zvládli. Ne všude je to tak v pohodě a ne všude jsou takoví manželé Stehlíkovi, jako tady u vás v Načeradci.

Žádají si lidé opakovaně některé písně, například známou Modlitbu za vodu?

Ano, lidé rádi slyší jim známé písně a mně to vůbec nevadí. Vedle toho se samozřejmě snažím zařazovat novinky a posluchače tak trochu vychovávat, protože všichni se nějak vyvíjíme. Jde o to najít při sestavování programu ten správný poměr známých a na druhé straně nových ještě neověřených skladeb.

Mohl byste nějak charakterizovat Vaši tvorbu?

Kdysi jsem si svoji autorskou i interpretační činnost pojmenoval třemi „P“ – přinášet lidem „Pohlazení“, „Poznání“ a „Poselství“, tedy kladné emoce, rozumovou informaci i pozitivní životní filozofii. V tom je pro mě snad úplně všechno. A věřím, že to lze hudbou vyjádřit…

Jak se mění Hradišťan v průběhu let ve Vašich očích?

Vždycky jsem chtěl, aby byl Hradišťan otevřeným hudebním systémem, který může stavět mosty mezi žánry a mezi lidmi obecně. Snad se to mně i celému souboru daří …

Předáváte Vaše postřehy o hudební tvorbě a hudbě obecně svým dětem? Chystají se jít ve Vašich šlépějích?

Nikdy jsme s mojí ženou neměli potřebu si na dětech plnit své vlastní nesplněné sny. Vedli jsme je k hudbě v rámci obecného vzdělání, aby z nich vyrostly harmonické osobnosti. Jestli se nám to dařilo, to ukáže čas, každopádně syn Marek se rozhodl sám a svobodně studovat housle na konzervatoři v Brně, takže jde v mých šlépějích. A dcera Anička má trochu jiné plány, má rok do maturity, určitě jí budeme držet palce.