V pořadí již třetí páteční večer mohli strávit nejen příznivci jazzové hudby v příjemném prostředí Restaurace U modrého beránka v budově hospicu Dobrého Pastýře. Tam se 28. ledna od devatenácti hodin uskutečnil další z řady jazzových koncertů, tentokrát pod názvem Tribute to Bill Evans Project na němž vystoupila zpěvačka Veronika Vítová s jazzovou kapelou.

Na otázky týkající se večerů s hudbou, jenž má částečně disharmonický notový sled a dává možnost improvizace, odpovídal jejich spolutvůrce Jan Dolfi. Ten je zároveň manager marketingu Občanského sdružení Tři, které je zřizovatelem Hospice Dobrého pastýře.

Kdo přišel s nápadem uspořádat jazzové večery v budově hospicu?
To byla spíš týmová práce. Zamýšleli jsme se nad tím, jak to zařídit, abychom efektivněji pokročili v boření bariér veřejnosti, která se bojí smrti. Vůbec vstoupit do domu, jako je hospic. Slyšeli jsem takové názory, že lidé by si na koncert, například Jiřího Schmitzera rozhodně zašli, ale přeci se nepůjdou do hospicu bavit. Takže jsme dali hlavy dohromady a vznikl projekt jazzová Zima. Přesně si nepamatuji čí to byla myšlenka, ale hodně se o něj zasadil nájemce Restaurace U modrého beránka.

A že zrovna jazz? To není mezi lidmi až tak rozšířený hudební žánr.
Právě to bylo našim cílem. Představit návštěvníkům něco, co tady není příliš v dosahu. Žádný jazzový klub v okolí není, takže proč to nezkusit. Právě jít naproti. Ukázat místním jaká je to hudba. Nemusí jezdit nikam do Prahy… Takže jsme to vzali stylem hokus pokus a jak vidět, lidem se to líbí. Neříkám, že už začínají být posluchači nasyceni a že bude třeba změnit žánr, ale to nám vůbec nevadí. Uděláme si takové čtvero roční období. Jazzová zima, country folk jaro, a tak dále.

Takže byste chtěli s hudebními pátečními večery pokračovat dál?
Zatím je tato myšlenka takzvaně v plenkách. Uvidíme až skončí tato série koncertů, jak to bude vypadat finančně. Nemůže si dovolit platit účinkující jinak než z vybraného vstupného. Z vlastní kapsy je to nemožné. Pokud tedy nebude tento nápad sám životaschopný, nemůžeme si další koncerty dovolit.
Nebáli jste se, že lidé jazz neznají a tedy nepřijdou?
Báli.

Přijdou si poslechnout vystoupení i klienti hospicu?
Zatím na každý koncert, který tady byl, vždycky někdo z klientů přišel. Třeba až na druhou polovinu, protože si po večeři potřebují odpočinout, ale pokaždé alespoň jeden, dva dorazí.

Neruší hudební produkce lidi na pokojích? Nemusíte v průběhu vystoupení přikročit k nějakým opatřením?
Pokaždé, když se začne hrát, vyjdu do patra a zkouším, jak moc je hudba slyšet. Je, ale ne natolik, aby naše klienty obtěžovala. Je nutné si uvědomit, že tato budova je primárně určena pro pacienty a jejich klid a ne jako hudební klub. Takže pokud to nepůjde, budeme muset celý nápad pojmout jiným způsobem.

Kdo jazzmeny, kteří u vás vystupují oslovil?
Nájemce restaurace má rád jazz a chodí v Praze do nejrůznějších jazzových klubů, takže na některé muzikanty má vazby. Oslovil je a oni nabídku vystupovat v čerčanském hospicu Dobrého Pastýře přijali.