Kamaráda Martina Foretníka, brněnského výtvarníka, který ilustroval několik mých knih, naposledy i druhé vydání knihy, Když muž miluje muže, jsem dlouho neviděla, a tak není divu, když jsme se nedávno setkali, že jsme pro sebe měli dárečky. Já mu dala kamenné srdíčko a on mi dal do dlaně něco prťavého, co vypadalo jako okatá, černá, usměvavá oliva.

„Jé, to je krásný,“ vzdychla jsem infantilně, když jsem zjistila, že oliva cinká! Byla to totiž malá rolnička. „To je přívěsek na mobil,“ vysvětlil mi Martin a než jsem stačila cokoli říct, vzal můj mobil a rolničku na něj připevnil. Víte, kdybychom se viděli denně, tak mu řeknu, co blázníš?! Na mobil si budu dávat něco, co cinká!? Ale copak jsem mu to mohla říct, když mi takovou krásnou rolničku veze až z Brna? To nešlo. Když uviděl můj vyděšený pohled, uklidnil mě. „To jde sundat, neboj!“ Važ si dárečku od kamaráda, kterého jsi rok neviděla, napomenula jsem se a byla jsem rozhodnutá, že si „tu věc“ na mobilu nechám…

Asi za dvě hodiny mi volal pan Fuchs. „Haló! Haló!? Co ti to tam cinká?! Slyšíš mě? Haló?!“ Martin už byl na cestě do Brna, takže jsem bez výčitek milou rolničku z mobilu sundala a… kam s ní? Musím ji dát na něco, co používám stejně jako mobil, abych se dárku tak úplně nezpronevěřila, říkala jsem si a volba padla na peněženku. Připevnila jsem si ji na zip od přihrádky, kam dávám drobné.

A od té doby jsem se stala paní, co jí cinká peněženka. V kolínských obchodech mě prodavačky poznají podle cinkání mezi regály, aniž by mě viděly, a dokonce mě poznali i v obchodě na Hlavním nádraží, kde projdou denně stovky lidí. „Á, paní s rolničkou,“ usmál se mladý muž a já mu úsměv polichoceně vrátila. „Vy jste mě poznal?“ Ukázal na peněženku. „Vás ne, ale vaší rolničku! Líbí se mi, koupím si ji taky!“ A nejenom on si ji chce koupit.

Rolnička na peněžence slaví velké úspěchy u obou pohlaví bez rozdílu věku. Aby ne! Stačí zatřást kabelkou nebo si poklepat na kapsu, rolnička zacinká a vy víte, že je peněženka na svém místě. Kdyby vám ji náhodou chtěl někdo ukrást, rolnička ho prozradí! Je to i dobrý seznamovací trik, protože komu se rolnička líbí, ten je většinou moje krevní skupina, takže stále poznávám nové a nové lidi.

A tak jediný, kdo zvedá oči v sloup, když v obchodě vytáhnu cinkající peněženku, je moje dcera Rita. Ale to neřeším. Dětem se nezavděčíte, ať cinkáte nebo necinkáte…