Po neuspokojivých výsledcích a výkonech se vedení druholigových hokejistů VHS HC Vodní Lvi Benešov rozhodlo pro změnu hlavního trenéra. Michala Břízu vystřídal Josef Kaisr. Bývalý trenér se posunul do role asistenta. „,Hráči moc myslí na sebe a nehrají kolektivně,“ vidí nový trenér největší nedostatek v mužstvu.


Můžete se nám „hokejově“ představit?
Vystudoval jsem fakultu tělesné výchovy se specializací na hokej. Potom jsem nastoupil na vojnu, kde jsem trénoval Duklu Liberec, dále jsem byl tři roky v Dukle Litoměřice a tři roky v Ústí nad Labem. Poté jsem přešel do Prahy do střediska vrcholového sportu a čtyři roky trénoval Slavii Praha od žáčků až po áčko. V roce 1987 jsem odešel do Itálie, kde jsem působil dvacet let ve čtyřech klubech. Trenér tam dělá všechno od mládeže po hlavní mužstvo.


Co vás vedlo, k tomu vzít nabídku z Benešova?

V listopadu jsme se vrátili z Itálie domů. Za chvíli půjdu do důchodu a uvažoval jsem o tom, že bych trénoval jen nějaké děti. Chtěl jsem se vrátit do Slavie, ale tam již byly trenérské posty obsazené. Druhý den nato mi volal můj kamarád Karel Hlaváček, že mají v Benešově problémy a jestli bych tady nechtěl trénovat. Chtěl jsem pomoct, protože i Michala Břízu znám, když jsem jeho bratra Petra trénoval. A tak jsme se s prezidentem klubu panem Stibůrkem dohodli do konce sezony, že to zkusíme. S tím, že pokud bude v létě zájem, můžeme se dohodnout na dalším pokračování.


Takže o benešovském mužstvu jste nic nevěděl a šel do neznáma?
Byla to pro úplná neznámá. Vím jen, že vloni trénoval Benešov Láďa Slížek, kterého znám ze Slávie a asistenta mu dělal Karel Hlaváček.


Co vám tedy naznačilia dvě venkovní utkání v Benátkách a v Kutné Hoře?
Benátky byly proti nám jasně technicky a takticky lepší a byla by náhoda, kdybychom bodovali. Kutná Hora mě překvapila rychlým protiútokem, který jsem viděl naposledy u Pardubic za dob Martince. Přesto jsme vyhráli. Za čtrnáct dní jsem zjistil, že mužstvo má hodně taktických nedostatků. Kluci mají snahu, chtěli by, ale disciplína jim chybí. Zapojení se do organizace hry je nižší. Technika a kondice jsou na střední úrovni. Chybí tady výrazná osobnost, která by dokázala změnit tempo utkání a řídit mužstvo. Škoda, že odešel Kucharčík.


Co by jste chtěl změnit?
Aby hráči nemysleli jen na sebe, ale za mužstvo. Jiná cesta není. Průměrné mužstvo bez výrazné osobnosti musí spoléhat na organizaci hry a ne na individuální akce. To vidím, jak na tréninku, tak v utkání. To je hlavní nedostatek. Kluci musí hrát a myslet kolektivně, potom přijde úspěch.


Budete žádat nebo si sám shánět posily?
V tomto období se posily těžko shánějí. Pro mě je to těžké, hráče které jsem trénoval, těm je čtyřicet let. Dlouho jsem byl v zahraničí, a proto se musím pomalu zorientovat. Mojí nevýhodou je, že mladé hráče, střední generaci ani soupeře v podstatě neznám. Teď můžeme vlastně žádat jen juniory. Ostatní kvalitní hráči jsou obsazeni. Zatím bych, ale nechtěl do mužstva moc zasahovat. Hráči nejsou špatní, ale musí změnit přístup v nasazení, jak v tréninku, tak v zápase.


Bývalý trenér Michal Bříza se posunul do role asistenta. Nevadí vám to?
Pro mě to problém nebyl. Spíše plus, protože jsem hráče neznal, a tak mě trochu zasvětil. Michala znám již z dřívějška. Spíše jsem mu chtěl podat pomocnou ruku a abychom společně mužstvo vedli.


Jaký vám stanovil prezident klubu Antonín Stibůrek cíl?
Při našem setkání měl prezident klubu Stibůrek velké obavy, aby se nesestoupilo a neztratila soutěž. Hlavní, špičkový úkol, by ale měl být – dostat se do play–off. Řekl jsem, že to nemohu slíbit. Je však pravdou, že za celý můj hokejový život jsem s žádným mužstvem nesestoupil. Doufám, že cílevědomou prací, kterou musí hráči akceptovat dojdeme spolu ke zdárnému cíly.