Trenér dvacítky Václav Varaďa: Chceme hrát poctivý hokej

Už ve čtvrtek to vypukne. Jak se těšíte?
Neskutečně moc.

Jak to máte s nervozitou?
Samozřejmě vnímám, že se vrcholná akce dvacítek koná u nás, v České republice, takže nejde nebýt malinko napjatý, ale s blížícím se startem turnaje to opadne. I já budu rád, až to celé začne.

Poslední příprava výsledkově Čechům vyšla. V Třinci porazili Slováky gólem Lauka

Už jste nakousl, že se hraje doma. Jak velkou podporu tedy očekáváte od českých příznivců?
Věřím, že atmosféra bude skvělá. Přál bych si, aby fanoušci a diváci pomáhali svým fanděním k ještě lepším výkonům. Hráči budou bojovat za vlast, své jméno, rodiny a kamarády, takže věřím, že i pro ně to bude něco speciálního.

Letošní výběr vypadá na papíře zajímavě. Z jakých kritérií jste vycházel při skládání týmu?
S kolegy skládáme tým, o kterém jsme přesvědčeni, že bude hrát a prezentovat se jako „tým“. Každý hráč má svoji danou roli a ví, co se od něj čeká a co musí přinést.

Zdroj: DeníkVeřejnost samozřejmě zajímají ambice. Bylo by troufalé říct, že chcete medaili?
Šance uspět je. Jenže kvalitních soupeřů, kteří chtějí uzmout nějakou tu medaili, je hodně. Ve skupině máme favority na celkové vítězství v turnaji, v další skupině jsou zase kvalitní severské týmy… Musíme si dávat postupné cíle. Bez dílčích kroků se na vrchol dojít nedá.

Poslední medaili získali Češi před patnácti lety, na titul se čeká devatenáct let. Proč, co za tím podle vás je?
Víte, úroveň konkurence je velmi vysoká, za poslední roky šla ještě nahoru a někdy ani nemusí stačit, když hrajete na hraně možností.

Vy jste se probojoval až do NHL. Co českým mladíkům podle vás schází k tomu, aby se vyrovnali Kanaďanům, Američanům, Rusům? Našel jste v zámoří nějaký rozdíl?
Jasně, všichni by si přáli působit v NHL, ale cesta tam je velmi těžká. Ne všichni vydrží dril a testování své osobnosti. Je obtížné se adaptovat na tamní tréninkové dávky, cestování, mluvíte cizím jazykem, jste daleko od svých známých a rodin. Ale pokud tohle hráč zvládne, má způli vyhráno a šanci dostane. Ta druhá půle představuje fakt, aby se člověk neuspokojil, a neustále na sobě pracoval, aby tam mohl hrát co nejdéle.

Hejduk i Šlégr. Hokejová síň slávy se rozrostla o čtyři nové členy

Vzpomenete si i na to, že jste sám hrál turnaj „dvacítek“? Bylo to v letech 1995 a 1996.
Už je to dávno. (úsměv) Obě mistrovství jsem si neskutečně užil, hrálo se mi velmi dobře, bodoval jsem a cítil, že jsem i přes umístění bez medaile odevzdal maximum, co bylo v mých silách. Atmosféra byla úžasná, v zámoří se juniorským šampionátům hodně věnují. Hlavně na tom prvním, který proběhl v kanadském Red Deeru, tam to bylo opravdu skvělé.

Myslíte, že případný úspěch s juniorkou by vám mohl pomoci v další trenérské kariéře? V budoucnu byste se totiž mohl stát šéfem národního týmu. Sahají tam vaše ambice?
Já mám plnou hlavu tohoto turnaje a našeho týmu. Nesním. Žiji v přítomnosti a přeji si, abychom hráli jako tým dobrý hokej na aktuálním mistrovství světa, které je letos v Česku, a to něco znamená.