Kliknutím zvětšíteVeřejnost již několik let volala po omlazení kádru, který medaili vybojoval naposledy v roce 2012, a to se splnilo, vždyť mladší tým přivezl na mistrovství světa jen Luděk Bukač v roce 1996 do Vídně. A slavil zlato. Hlas lidu zesílil po prosincovém šampionátu juniorů, kde se Češi pod vedením Filipa Pešána prezentovali moderním, útočným hokejem, se kterým nakonec brali čtvrté místo. Do širšího povědomí se tak dostala jména jako Martin Nečas, Martin Kaut, Filip Zadina či Filip Chytil. Mladíci, ze kterých vyzařuje dravost, chuť střílet góly, vyhrávat zápasy. Pochopitelně jsou tyto vlastnosti vyváženy někdy až bezhlavě bezstarostným hokejem, ze kterého pramení chyby směrem dozadu.
V obraně je spoleh na nováčky
A právě vzadu český hokej dlouhodobě postrádá větší kvalitu. Obránců, kteří splňují přísná reprezentační měřítka máme jako šafránu, přesto se v poslední době zdá, že by nemuselo být až tak zle. Nebudeme-li brát v potaz severoamerickou NHL, objevují se nová jména jako například plzeňský Michal Moravčík, který zatím v Kodani podává kvalitní výkony. Stejně tak je spoleh na dvacetiletého Filipa Hronka, který nosil v juniorské reprezentaci „céčko“ na prsou. Ostudu rozhodně nedělá ani Libor Šulák, na kterém je po roce stráveném ve finském Lahti vidět velký progres. Když k těmto relativně novým tvářím přidáme tvrďáka Gudase, dostáváme zřejmě čtveřici obránců, kteří se v Dánsku prezentují nejlépe. Naopak za očekáváním zatím zůstává Michal Jordán, Jakub Krejčík po návratu z marodky také nepředvedl optimální výkon, zde se však jistá nerozehranost dá pochopit.
Zleva Tomáš Hyka a Michal Moravčík z Česka se radují z druhého gólu. Autor: ČTK/ Ondřej Deml
Oslabení nás oslabuje až příliš
Hra v oslabení. Strašák, který nás provází od startu mistrovství. Zní to až neuvěřitelně, ale i outsider turnaje z Jižní Koreje má lepší statistiku oslabení, než český tým. Samozřejmě nelze vinu svalovat pouze na obránce, například zablokovaných střel útočníky rozhodně nebylo přehršel. Celkový systém oslabení pokulhává a nezbývá než věřit, že ve volném dni reprezentace tuto velmi důležitou činnost potrénuje.
Jistý výkon podávají dle očekávání oba brankaři. David Rittich to měl proti Švédům složité, dostal jeden gól, který zřejmě šel na jeho vrub, přesto byl jistý a od trenéru dostane důvěru i v zápase proti Rusku. Pavel Francouz se vypracoval ve spolehlivou reprezentační jedničku a podává stabilně vynikající výkony. Čtyři obdržené branky proti Švýcarsku nelze označit za něco, s čím by mohl cokoliv dělat. Pochytal šest samostatných nájezdů, předvedl několik senzačních zákroků a byl jedním ze strůjců výhry na nájezdy.
Nečas potvrzuje premisu velkého talentu
V útoku by se dalo označit vystoupení Čechů za „střídavě oblačno“. Jedna z mála věcí, která zatím funguje jsou výkony mladíků. Zdá se, jakoby matadoři v sestavě národního týmu zaostávali. Například z Romana Červenky, který je kapitánem je sice cítit snaha, dokáže vymyslet chytrou přihrávku, ale to je na útočníka z první formace žalostně málo. Je to už lehce ohraná písnička, ale Roman Červenka v reprezentaci není tím Romanem Červenkou z ligové sezony. Zbytečné zpomalování hry a slabý tah na branku, tam bude potřeba přidat, pochopitelně se od vyhlášeného střelce očekávají i góly. Většina útočníků zapadá do průměru, nad něhož vystrkuje hlavu snad jen čtveřice Kubalík, Nečas, Jaškin a Řepík. Zejména Martin Nečas po vynechaném zápase proti Švédům vlétl zpět do turnaje jako uragán a byl na ledě u všech čtyř gólů v síti Švýcarska a ani u jednoho obdrženého. Jaškinův důraz zase platí na obránce soupeře, Kubalík dokáže v důležitou chvíli vstřelit branku a Řepík je v poslední době stabilní jistota v útoku reprezentace.
Česko porazilo Švýcarsko 5:4 po nájezdech. Autor: ČTK/ Ondřej Deml
Medvědi na ledě zřejmě ve čtvrtek
Po vypadnutí Bostonu z play off NHL navíc posílí Česko Davidové Pastrňák a Krejčí, kteří jsou velkou nadějí pro český útok. Vždyť Pastrňák prožil nejlepší sezonu za mořem, v kanadském bodovaní play off NHL mu patří s dvaceti body (6+14) třetí místo. Krejčí oblékne dres poprvé od olympiády v roce 2014, na mistrovství světa startoval dvakrát, naposledy na tom bronzovém v roce 2012. Společně by měli vytvořit duo, které bude sršet produktivitou. Kdy nastoupí do zápasu zatím není jisté, v Kodani by se měli objevit ve čtvrtek.
Celkový dojem je tak zatím lehce rozpačitý, někomu se může zdát, že týmy jako Slovensko a Švýcarsko bychom měli bez větších problémů porážet. Bohužel zlatá éra je pryč, týmy mimo špičku se vyrovnávají a Česko do světové špičky momentálně nepatří, to je potřeba si přiznat. Přesto se stále bude za úspěch považovat pouze medaile a k té se zdá být letos poměrně daleko. Dost napoví zítřejší utkání proti ruské sborné, které je na programu od 20:15. Rusové na turnaji zatím nedostali gól a jako jedni z favoritů turnaje budou mít papírově navrch i nad českým týmem, jenž si ale v letošní sezoně dokázal, že i s Rusy se dá hrát. Hrdí když se vyhrává, věrní, když se nedaří.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
