Byl jste se na syna na Vysočině podívat?

Ano, ve středu jsem ho viděl na závodech na jedno kolo, kde byl třetí a na 500 metrů skončil pátý, když ho po závodě neoprávněně diskvalifikovali ze třetího místa.

Co se stalo?

Kluk před ním kopnul do špuntu a nepodjel branku, ale pořadatelé diskvalifikovali Radka. Takže místo druhého místa skončil pátý. To zamrzelo, protože jel pěkně a všechny rozjížďky vyhrával. Ve finále ale odstartoval špatně a už se dostal ze čtvrtého jen na třetí a potom byl ještě diskvalifikovaný. Pustil jsem si závod doma na tabletu a tam bylo evidentně vidět, že nechyboval Radek. Druhý den (ve čtvrtek) jsem tam posílal video a nikdo mi na něj do dneška neodpověděl.

To jste asi musel být pěkně naštvaný?

No jasně. Pokud bych to neměl všechno natočené, tak bych se nedohadoval, protože je to rychlé. Kluci jedou v chumlu, najednou odlítne špunt, dojedou pět kol a po finálovém závodě vám řeknou, že startovní číslo 88 (číslo Radka Procházky) je diskvalifikováno za neprojetí branky. Štve mě, že všechno soudcovali na ledě, bez použití videa, aniž by se na problémové věci podívali. Říká se, že Olympijské hry mají být fair play a potom nemají při tak rychlých závodech video.

Byli rozhodčí na všechny stejně přísní?

Právě že ne. Ve finále starších žákyň třeba Pytlíková evidentně neobjela branku a nediskvalifikovali jí. Jindy se zase děti strkaly nebo tahaly, a tak se čekalo na konec závodu, jestli někoho rozhodčí vyloučí. Podle mého to bylo hodně přísné posuzování, když nejsou děti specialisté na short track. Vždyť někdy to jezdily krasobruslařky nebo kluci, kteří uměli sice dobře bruslit na rybníce, ale na stadionu se na bruslích klátili.

Jak jste závody syna prožíval?

Byly to nervy. Strašně záleželo na startu. Pořadí po první zatáčce bylo většinou i na konci, protože se špatně předjíždělo. Navíc za sáhnutí na zem rukou byly diskvalifikace, hlavně zatáčkách, kde museli objíždět špunty.

Druhý den si Radek diskvalifikaci vynahradil zlatem v závodě na tři kola a stříbrem ze štafet. To vás muselo těšit?

Určitě. Má tři medaile, každou jinou, což je perfektní. Alespoň jsme se s nikým nemuseli dohadovat a uplatňovat nárok na medaili ze závodu na 500 metrů. Navíc finále jezdil s o rok staršími kluky, o to jsou medaile cennější.

Poslední dny na olympiádách nebo jiných akcích bývají velmi živé. Pochlubil se syn, jaké to bylo u nich?

Poslední večer spali asi jen tři hodiny, což na něm bylo vidět při příjezdu, byl pěkně ochrápaný. Byla prý kanadská noc, a tak doufám, že nepřijdou nějaké faktury za opravení dveří, oken a podobně, jak to bývá zvykem (smích).

A co finanční odměna o rodičů pro Radka nebyla?

Ne, ty dostal od pořadatelů. Za medaile totiž dostávali vouchery na nákup do Sportisima – za zlato na 1500, za stříbro 1000 a za bronz 500 korun. Platí to na rok, a tak si může vybrat, co chce.

Byla i rodinná oslava?

No jasně. V pátek v poledne přijel, v sobotu po obědě měl zápas na Spartě s Kladnem (7:2) a večer jsme měli velkou rodinnou oslavu. Musel všem ukázat medaile, přivezl si batůžky, taštičky, trička, různé reklamní předměty a brožurky, navíc mu zůstalo vybavení za 11 tisíc.

A co medaile. Putovaly na poličky nebo skončily v šuplíku?

Medaile jsou pěkné, velké skleněné a dostali je v vypolstrované v krabicích. Tak si na ně udělal místo v regálu.

Vidíte na něm větší sebevědomí?

Chová se pořád stejně a řekl bych, že ho to nějak nepoznamenalo. Je takovej skromnej.

Takže teď zahodí hokejku do kouta a bude z něj rychlobruslař, když měl takové úspěchy?

Určitě ne. Už říkal, že je rád, že se vrátil k hokejce. Do budoucna mu to moc nepomůže. Bylo to jen zpestření sezony, když už se nedostal na hokej, tak mohl závodit na olympiádě alespoň v rychlobruslení a na kamarády z hokeje se chodil dívat. I trenér Sparty, který ho doporučil paní Janečkové (dávala dohromady sportovce za Středočeský kraj) na rychlobruslení ho chválil a byl mile z jeho výkonů překvapený, i když věděl, že je dobrý bruslař. Pro Radka to prostě bylo příjemné ulití ze školy.

OČIMA MEDAILISTY

„Olympiáda se mi líbila, byla tam jiná atmosféra než bývá na hokejových turnajích a mám hodně nových zážitků a kamarádů. Získal jsem tři medaile a nejvíce si cením zlaté. Nejtěžší závod byl na 500 metrů, i když jsem na něm skončil až pátý, ale bylo to opravdu těžké. I když se mi závody olympiády v rychlobruslení povedly, mám zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili, dostal jsem hodně cen, tak hokej bych za rychlobruslení určitě nevyměnil, protože mám rád kolektivní sporty."

Radek Procházka, majitel zlata, stříbra a bronzu z VI. Her zimní olympiády dětí a mládeže