Pro Ostravu šlo o velkou událost. Jágr v době své největší slávy, kdy válel v Pittsburghu po boku Maria Lemieuxe, naplnil dnešní Ostravar Arénu k prasknutí. „Nám ale nefandila,“ podotýká Kysela. „Přijeli lidi z širšího okolí města. Víc přáli Kladnu a Jágrovi, než nám,“ vzpomíná, jak v jednom momentu neudržel nervy, postavil se na střídačku a počastoval hlediště. „Řval jsem: Tak se z něj ku… pose…! Mrzelo mě to a štvalo, ale dnes ty lidi chápu,“ říká Kysela.

K fenomenálnímu hokejistovi necítil na ledě přehnaný respekt. Že je Jágr vyšší a silnější? Na to Kysela nehleděl. Bránil ho s maximálním nasazením a vervou. „Bylo mi to jedno. Měl chytrost, orientaci, ruce, kličku, klamání tělem… Virtuóz, kterému nešlo vzít puk. Já byl ale urputný a neústupný,“ popisuje Daniel Kysela.

„Šlo ho bránit, zejména když jste ho trefil v pravý moment. Pak ho sundáte k zemi. Nejhorší ale bylo, když se v souboji dostal za vás. To už jste neměl šanci,“ líčí. „Držel jsem ho za dres, hokejku jsem mu strkal mezi nohy, aby nebruslil, hákoval jsem, krosčeky jsem dával, případně jsem si pod něj lehl a podrazil ho. To vše za hranicí regulérnosti i na tehdejší pravidla, ale nepískalo se to. Férově se prostě ubránit nedal,“ přiznává s úsměvem.

Ví, že v současném hokeji by jeho pozice byla ještě složitější. „Pravidla Jardovi nahrávají. Dnes hráče chytnete v podpaží a jdete na trestnou. Pomalu jak basketbal, jen stínujete. Holt trendem je chránit hráče. On má navíc neskutečnou střelu i přehled. V padesáti je to obdivuhodné, že se připraví na extraligový zápas. Já už bych ho dnes neubránil, leda, že bych se mu zakousl do nohy,“ směje se Daniel Kysela.

POTYČKY A VYLOUČENÍ

Svou odvahu ale Jágrovi nedokazoval jen ve hře. „Vybavuji si, že třikrát jsme byli oba po vzájemných potyčkách vyloučeni. Dokonce jsme proti sobě i něco prohodili a já prohlásil památnou větu: Kdo jsi?“ culí se Daniel Kysela. „Kluci, kteří to slyšeli, si pak ze mě dělali srandu. Ale já hrál za svůj tým, za Vítkovice, a neřešil jsem, kdo proti nám stojí. Rozdíly jsem nedělal,“ upozorňuje.

Navzdory snaze Kysely i spoluhráčů se nakonec Jágr dvakrát gólově prosadil a na dvě branky nahrál. „Nastupoval totiž hned ve dvou útocích, v celých přesilovkách, což pro mě bylo nemyslitelné. Nemohl jsem být s ním na ledě pořád. Ale cením si, že proti mně gól nedal,“ vysvětluje Daniel Kysela.

Na další setkání na ledě si musel počkat až do roku 2001, kdy hrál za Havířov přátelský zápas proti Jágr Teamu. „Mezitím jsme se potkali v létě v Ostravě. Já jezdil v šatně na kole a říká mi: Ještě jsi tak nepříjemný?“ prozradí. „Ale jinak si mě nepamatoval, přece jen on žil v jiných sférách a levelu,“ dodává Daniel Kysela.

S DEGRADACÍ NESOUHLASÍ

V pátek přijede legendární „osmašedesátka“ do Ostravy posedmé. Ačkoli jsou vrstevníci, Kysela už dávno hraje leda za starou gardu, Jágr stále válí na nejvyšší scéně. Se stoupenci názoru, že jde o degradaci extraligy, nesouhlasí. „Ano, Jarda už není tím, čím byl, ale je obdivuhodné, že je schopen se připravit a hrát. Samozřejmě to dělá pro své Kladno, ale je to i reklama pro český hokej a přitahuje to sponzory,“ má jasno Kysela.

„Nebo myslíte, že když Gordie Howe hrál do padesáti, že nebyli Kanaďané, kteří by mluvili o znevážení? Prostě tomu asi něco obětoval, a proto stále hraje. Mladí by měli před ním smeknout, protože on kolikrát v padesáti hraje lépe, než oni ve dvaadvaceti. Mám ho v úctě,“ pokračuje.

Probíhající sezona v podání Vítkovic dělá bývalému útočníkovi, dvojnásobnému finalistovi nejvyšší soutěže (1993 a 1997), současnému sponzorovi, radost. „Vážím si, kde Vítkovice jsou,“ říká. „Kus práce udělali Roman Šimíček s Patrikem Rimmelem, kteří si vyskautovali a objeli hráče jako Krieger, Raskob, Mueller, Stezka, Grman, Mikuš, Chlán. A to nemluvím o klucích, kteří tu už byli. Vše udělali tak, aby to zapadalo do sebe. A pak je tu trenér, který tomu dal systém a smysl na ledě,“ hodnotí Daniel Kysela.

Před sezonou chtěl semifinále. S jídlem však roste chuť. „Tajným přáním je jít ještě dál. Už to chce úspěch a moc by se mi líbilo, aby se hrálo až do konce. Ať už s jakýmkoliv výsledkem. Důležité ale je, že lidi ten hokej baví. A po čase se tu chodí i na osobnosti. To se mi také líbí,“ uzavírá Daniel Kysela.