Legendární hokejista František Kaberle slaví sedmdesátiny

V kladenském dresu odehrál celkem 536 zápasů, ve kterých nastřílel 86 branek (v nejvyšší soutěži 357 zápasů a 51 gólů). Nastupoval nejčastěji v první obranné dvojici s legendárním Františkem Pospíšilem. Oba mnohokrát reprezentovali Československo, i když v reprezentačním dresu v jedné dvojici společně téměř nehráli.

S československou hokejovou reprezentací vybojoval Kaberle dva tituly mistra světa v letech 1976 v polských Katowicích a o rok později ve Vídni. Za někdejší Československo odehrál ve druhé polovině 70. let celkem 6 sezon s bilancí 104 mezistátních utkání a 9 vstřelených branek.

V roce 1982 odešel společně s dalším kladenským reprezentantem Eduardem Novákem do dalekého Japonska, kde oba působili ve funkci hrajících trenérů v týmu Furukawa Denko.

Po skončení aktivní hráčské činnosti v polovině 80. let se začal věnovat trenérské práci u kladenských mládežnických družstev. V letech 1989-1991 působil společně s Václavem Sýkorou jako trenér i u kladenského A-týmu. V kladenském hokejovém áčku zastával i další funkce, například byl sekretářem klubu. Trénoval rovněž v Německu Duisburgu a Mnichov a v roce 1998-99 opět ve Furukawě, kde předtím hrál.

Hokej hráli skvěle i jeho synové František a Tomáš. Oba byli kromě kladenského áčka i hráči týmů kanadsko-americké NHL a oba též reprezentovali Českou republiku a získali celou řadu titulů.

LEDOVÍ HRDINOVÉ: Medvědem pár měsíců. Přesto se Kaberle dočkal Stanley cupu

Františku, svůj první mistrovský titul mezi dospělými jste získal na vojně v Dukle Jihlava. Tam Jihlavy tehdy vojákovalo více Kladeňáků. Pamatujete si na tu sezonu?
Byla to sezona 1973-74, kdy získala Jihlava titul, a tehdy za ní kromě mě hráli ještě Milan Nový a Honzové Neliba a Novotný.

Hned po návratu z vojny jste získal další titul, tentokrát už s Kladnem a k němu pak do roku 1980 přidal čtyři další. Jak je možné, že tým, který byl na rozdíl od ostatních v nejvyšší soutěži složen jen z kladenských odchovanců, mohl být tak úspěšný?
Ten tým se formoval několik let pod vedením skvělých trenérů Bohouše Proška a Jardy Volfa. V sedmdesátých letech byla na Kladně mimořádně silná generace výborných hokejistů. Někteří kvalitní hráči se do kladenského áčka pro silnou konkurenci ani nedostali.

Za Kladno jste toho asi nejvíce odehrál v obranné dvojici s legendárním Františkem Pospíšilem. Jak se vám vedle něho hrálo?
S Frantou se mi hrálo výborně. Osobně ho považuji za našeho nejlepšího obránce té doby. Vděčím mu za to, že jsem vedle něho dosáhl rychlého výkonnostního růstu. Chtěl bych ještě doplnit, že v útoku před námi hrála skvělá lajna Eda Novák - Milan Nový - Luboš Bauer. Tahle první pětka byla nejsilnější zbraní hokejového Kladna. Ale to by na tituly samo nestačilo. V bráně se v tu dobu střídali skvělí Termer, Krása i Kolísek, v obraně vše tvrdil kladenský beton jak jsme je přezdívali dvojce Vinš - Čermák a další obránci Vejvoda a Neliba. V útoku hráli další skvělí hráči jako duo Křiváček – Müller. U nichž se střídali Skrbek, Nedvěd, Novotný. A ve třetím útoku kuriózně působil Vašek Sýkora, který nebýt obrovské konkurence, byl by v nároďáku také. Byla obrovská radost s nimi hrát a byli jsme hlavně i skvělá parta. Možná také proto jsme toho tolik vyhráli.

S Kladnem jste v roce 1979 zvítězil také v Poháru mistrů evropských zemí. Jaké máte vzpomínky na finálové dvojutkání se Spartakem Moskva?
Vzpomínám na to hrozně rád. Vždyť jsme byli jediným československým týmem, který tuto soutěž dokázal vyhrát za situace, kdy v ní startovala i sovětská mužstva. Zahráli jsme si několikrát i proti moskevskému CSKA. Proti tomuhle týmu, který byl téměř shodný se sovětskou reprezentací, jsme ale neuspěli.

Neznám vás odněkud? Kaberle rozváží jídlo

A jak vzpomínáte na zájezd Kladna za velkou louži, kde jste porazili i některé týmy z NHL včetně Toronta nebo Chicaga?Na zájezdu v zámoří jsem byl s Kladnem dvakrát. Při prvním jsme hráli s týmy ze soutěže WHA, která byla přece jen o něco slabší. Při druhém jsme už nastupovali proti celkům z NHL. Prohráli jsme s nimi jediný zápas, kuriózně s tím nejslabším Clevelandem Barons. Osobně si myslím, že jak naše zápasy v zámoří, tak vítězství v Poháru mistrů evropských zemí nebyly nikdy dostatečně doceněny.

Jste s československou reprezentací dvojnásobným mistrem světa z let 1976 a 1977, kromě toho jste s reprezentačním týmem skončil druhý i na památném Kanadském poháru v roce 1976. Kterého z těchto velkých úspěchů si osobně nejvíce ceníte?
Dávám je všechny na stejnou úroveň. V šestasedmdesátém v Katowicích jsme měli asi vůbec nejsilnější mužstvo, které pak zazářilo v témže roce i na Kanadském poháru. Tam hráli všichni nejlepší profesionálové a proto to byl pro mě zcela mimořádný zážitek, přestože jsem turnaj strávil téměř celý jen na lavičce náhradníků. Nebyl totiž důvod, aby trenéři Gut - Starší sestavu měnili, všech šest kluků hrálo skvěle.

V Praze 1978 jste útočili i na třetí titul v řadě, Se Sověty vám v posledním zápase stačila remíza. proč se to nepovedlo?
Neuznali nám jasný gól Vládi Martince. Ale hlavně nám už scházeli Franta Pospíšil a Jirka Holík, s nimi bychom ten titul měli, to jsem přesvědčený. Byli sice starší, ale oba byli pořád tahouny. Třeba Olda Machač byl skvělý bek, ale v té Praze už bez Franty nehrál tak dobře a trenéři mu marně hledali vhodného parťáka.

V první polovině osmdesátých let jste s Edou Novákem odešli do Japonska a ve funkci hrajících trenérů působili ve Furukawě Denko. Jaká byla tehdy úroveň japonské nejvyšší soutěže ve srovnání s tou československou? Byli jste s Edou Novákem sice oba dvojnásobní mistři světa, ale přece jen, už Vám oběma bylo přes třicet let a svá nejlepší léta jste měli za sebou…
Úroveň japonské soutěže byla podstatně nižší než u té naší. Navíc v ní hrálo jen šest týmů a nikdo nesestupoval. Já s Edou Novákem jsme zrovna nastupovali za ten nejslabší. Edovi v té době bylo už šestatřicet let. Já byl sice o pět let mladší, ale zase jsem měl vleklé potíže se zády. Přesto nás vedení Kladna požádalo po sezoně, abychom se vrátili do Kladna a pomohli se záchranou. Stáhli jsme jedenáctibodovou ztrátu a potřebovali v posledním kole porazit Brno, ale nepovedlo se. Tehdy za námi v přestávce přišel i podnikový ředitel Poldovky Dlouhý a doslova nás prosil, abychom to zkusili otočit. Nepovedlo se a byl to můj snad nejhorší hokejový zážitek kariéry. Když si vzpomenu na ty nešťastné lidi v hledišti, je mi smutno ještě teď.

Legendy v Lánech: Pepík Hošek vytvořil unikát!

Když porovnáte svoji hru s hrou obou synů Františka i Tomáše, kteří oba vyhráli Stanley cup, v čem jste si byli hokejově podobní?
Všichni tři jsme měli silnou stránku v ofenzivní hře. Nicméně hokej za mě a v době, kdy hráli oba synové, byl v každém případě jiný. Za mých synů už byl podstatně rychlejší a hlavně agresivnější. Z těchto důvodů je nějaké srovnávání obtížné. V každém případě si myslím, že oba byli lepší a úspěšnější než já.

Co dělá oslavenec na prahu sedmdesátky a bude mít slavný hokejový rod Kaberlů ještě nějakého nástupce?
Kvůli zdraví už nemohu aktivně dělat téměř nic. Rád vyrážím na podzim a na jaře na Floridu, žena zase ráda dělá něco kolem baráku. Vnuka máme jednoho, je mu devět a půl. Hokej sice hraje, ale Tomáš ho vede k všestrannosti a chodí s ním i na golf, lakros, fotbal a tenis. A nemusí ho nutit, což je dobře. Určitě bych byl ale opatrný s tím, že z něj něco bude. Svalnaté předpovědi jsem nikdy neměl rád.

Luboš Hora, Rudolf MUZIKA