Tehdejší kapitán Kladna Zdeněk Eichenmann si ještě leccos z té doby pamatuje, lecco mu pak připomíná jeho archiv, který mu kdysi vytvářel jeho táta. I s jeho pomocí se ponořil do svých vzpomínek zejména na zápas číslo 4 pod Tatrami. Tehdy dosáhla teplota téhle série na bod horečky – a pořádné.

„Vybavuji si, že doma s námi hráli dobře, ale celkem v pohodě jsme oba zápasy vyhráli. Přišli tam hodně smolně o útočníka Paukovčeka, který dostal pukem vyhozeným po mantinelu přímo do obličeje, to nebylo pěkné,“ začal vzpomínat Zdeněk Eichenmann.

Problém byl, že první zápas na půdě Popradu tehdejší Kladno už s borci jako Pavel Patera, Martin Procházka, Petr Ton či František Kaberle nezvládlo. „Vedli jsme po dvou třetinách 2:1, ale oni na nás potom vlétli a otočili to třemi góly. A v tom čtvrtém do zápasu vletěli rovnou od začátku, nám se nedařilo,“ přiznal Eichenmann.

Na Kladeňáky však padaly nejen chmury ze špatně se vyvíjející se partie, ale také litry piva a další předměty. V tvrdém zápase to byl trest od diváků za zákroky, s nimiž nesouhlasili. „Nebylo to ale jen tím. Už nikdy dřív ani potom jsem necítil v hledišti nenávist. Bylo chvíli po roztržení Československa, což jsme brali normálně – prostě se liga dohraje a pak rozdělí. Jenže tehdy v Popradu byla atmosféra vyloženě nepřátelská a nejenže na nás lili pivo, ale házeli přes nízké plexi i lahve a další předměty,“ vrací se ve vzpomínkách tehdy první centr mužstva, který jako kapitán protestoval u rozhodčího Ivo Habera.

Podpisy na dres na památku … na snímku Libor Procházka a Zdeněk Eichenmann // Hvězdy Kladna - Česká republika legendy 3:4 (sn), utkání na oslavu 60. narozenin Milana NovéhoPodpisy na dres na památku … na snímku Libor Procházka a Zdeněk Eichenmann // Hvězdy Kladna - Česká republika legendy 3:4 (sn), utkání na oslavu 60. narozenin Milana NovéhoZdroj: Foto: Bohumil KučeraTen měl těžkou pozici. V první třetině zklidnil emoce, když rychle vyloučil do konce zápasu první kohouty – Romana Stantiena a Otakara Černého. Vše však gradovalo až v závěru druhé části. Jeden z trojice domácích tvrďáků bratrů Turanů – Tibor, po střetu s Jiřím Veberem inkasoval drsnou ránu holí do obličeje. Oba borci dostali od Habera do konce utkání, Veber dokonce trest ve hře.

A odebral se povinně do kabin. „Jenže si zapomněl klíče a mával na maséra Mášu Proška, aby mu je přinesl. Pak zalezl do chodby, my pokračovali a znovu se to pralo, to už byla hromadná rvačka (za Kladno v ní byli Mádl i Patera – dostali trest do konce). Najednou přiletěl Máša Prošek, že Jirku Vebera tři funkcionáři napadli, vzali mu hokejku a sekli ho tak, že má asi zlomenou ruku. Odešli jsme do kabiny a čekali, až se vše uklidní. Jirka odjel do nemocnice a my seděli, až vedení rozhodlo, že už se na led nevrátíme,“ přibližuje horké okamžiky Zdeněk Eichenmann.

Stadion pořád hučel a kladenský řidič byl svědkem, jak fanoušci začali po autobusu hostů házet kamením. A tak dorazila policie, aby Poldováky ochránila, a čekalo se na zklidnění emocí. „Čekali jsme asi dvě hodiny, než se skoro všechno rozešlo domů, a pak šli k autobusu. Ještě na nás pár kamenů vletělo, ale už tam byli jen ti nejskalnější. Řekli nám, že nás svaz zápas kontumoval v náš neprospěch, ale druhý den přišla zpráva, že Poprad chce hrát pátý zápas na neutrální půdě. Báli jsme se, aby jim to nevyšlo,“ vypráví borec, který po sezoně odešel oklikou do Olomouce a získal s ní premiérový český titul – i na úkor Kladna.

S tím ho však čekaly ještě zajímavé okamžiky závěru sezony 1993. Popradu vedení extraligy nevyšlo vstříc a určilo za místo zápasu Kladno. A začalo se proslýchat, že Slováci do Čech jet nehodlají. „Měli jsme tam nějaké kontakty a někdo na Slovensko volal, jestli je to pravda. A prý že ano. Že se bojí o zdraví a tak. Přesto tomu trenér Ota Vejvoda nevěřil a varoval nás, že se musíme připravit i mentálně tak, jako by Poprad přijel. Tehdy nebyl internet ani mobily, nešlo to nijak ověřit. Klidně mohli přiletět letadlem. A tak jsme se připravovali od rána a normálně vyjeli na plochu. Fanoušci přišli, ale Poprad nikde. Zápas se kontumoval v náš prospěch, zahráli jsme si pro tribuny na dvě a šli se připravit na Vítkovice,“ směje se při vzpomínce na nejzvláštnější zápas kariéry Zdeněk Eichenmann.

Vítkovice už Kladeňáci nepřemohli, soupeř byl o chlup silnější. I když doma Poldi vyhrála oba zápasy a rozhodoval až ten pátý v Ostravě. „Snížil jsem tam na konci první třetiny na 2:1 a burcovali jsme se, ale pak nám nasázeli šest gólů a byl konec. Vítkovice tehdy byly lepší,“ uznává.

A připomíná, že sezona nakonec dopadla slušně na to, jak špatně začala a co ji provázelo. Během listopadové reprezentační přestávky totiž došlo k jakémusi zabijačkovému puči. Na tradičních vepřových hodech týmu v Unhošti se hráči měli údajně dohodnout a požádat vedení, aby odvolalo trenéra Eduarda Nováka. Vedení to odmítlo, ale Novák i jeho asistent Zdeněk Müller stejně odstoupili a nahradil je už zmíněný Otakar Vejvoda. „Mám z toho výstřižky článků, ale ani s odstupem doby si nemyslím, že bychom si tehdy v Kladně mohli jako hráči dovolit navrhovat odvolání trenérů. A to jsem byl kapitán, něco bych o tom musel vědět,“ odmítá Zdeněk Eichenmann a zároveň přiznává, že vztahy se tenkrát vyčistily a mužstvo začalo šlapat. „Skončili jsme šestí po základní části a zahráli si pátý zápas čtvrtfinále. Nebyla to špatná sezona,“ uzavřel vzpomínky Zdeněk Eichenmann.