Středočeský hokej má dlouhodobě výborné výsledky, ani mu nevadí blízká přítomnost hlavního města Prahy. Zejména díky proslulé líhni talentů z Kladna má kraj nejvyšší zastoupení v jasně nejkvalitnější lize světa. V extralize má po sešupu Kladna kraj aktuálně jediného zástupce v Mladé Boleslavi, desítky dalších hráčů působí v jiných klubech.
Blížící se olympiáda v Koreji také není pro Středočechy tabu. Původem berounský kouč Josef Jandač si vybral třeba Benešováka Michala Řepíka či Kladeňáka Jiřího Sekáče.
K tomu, aby i mladí kluci z kraje mohli dosáhnout úspěchu obletovaných a víc než dobře vydělávajících hvězd, je nutné udělat spoustu základních krůčků a kroků. Ty první vycházejí z nejmenších klubů, které existují prakticky v každém větším středočeském městě.
Jak už jsme ale naznačili a co každý dobře ví, hokej už zdaleka není jen otázkou talentu. Na začátku 21. století se stále víc točí kolem peněz. V centrální část Čech to není jinak.
Největší částkou se podílí rodiče, to v hokeji platí jednoznačně. K tomu přidejte často výraznou částku putující z pokladnic měst a obcí. Podílí se i hokejový svaz. Leckde platí profesionálního trenéra nebo pomáhá s náborovými akcemi typu Pojď hrát hokej, která se rozjede všude v příštím týdnu.
Hokej je tak nákladný sport, že to jinak nejde.
Kliknutím zvětšíte.
RODIČE PLATÍ NEJVÍC
Do budoucna to může být problém českého sportu. Chcete-li, aby vaše byť hodně talentované dítě došlo do nejvyšších pater, budete muset sáhnout hluboko do kapsy. V tomhle ohledu je na tom ale hokej ještě relativně slušně, když ho postavíme třeba vedle krasobruslení nebo tenisu.
I tak zaplatíte hodně – zejména za výstroj a příspěvky klubu. Ty se hodně liší. Například v Mladé Boleslavi, kde je díky automobilce přece jen vyšší životní úroveň než jinde, platí hráč od 8. třídy výš patnáct set korun měsíčně. V Neratovicích si dorostenci musí vyčlenit dokonce 1700 korun. Lépe jsou na tom mladší ročníky, třeba v přípravce jsou to v Boleslavi čtyři stovky.
V menších klubech se pochopitelně platí méně peněz. S Boleslaví sousedící Benátky si vystačí s výběrem 6500 tisíce korun na celou sezonu, a to jen u starších kategorií, ti mladší platí ročně jen tisícovku. To je nejméně v kraji.
MOTIVACE
Motivační pobídky nejmladším kategoriím nejsou výjimkou. Ať už je to „odpuštění“ členských příspěvků v prvních měsících či dokonce v celém prvním roce, nebo sourozenecká sleva. V Boleslavi či Čáslavi zaplatí bráchové každý jen polovinu z příspěvku. A pro změnu v Berouně či Žebráku neplatí žádné příspěvky v úvodních dvou měsících. „Chceme, aby si děti ověřily, zda je pro ně hokej dobrý sport a až poté se definitivně rozhodly, zda budou pokračovat nebo ne,“ vysvětluje Viktor Burkert z týmu Medvědů.
Dalším bonusem je výstroj zdarma. Díky pomoci svazu ji nabízí prakticky každý středočeský klub, aspoň pro ty nejmenší. V Kladně ji dostávají hráči víceméně po celou dobu jejich aktivní činnosti od klubu. Jen pokud chce mít hráč nadstandardní věci, musí investovat rodiče. „V tomto směru se v poslední době hodně změnilo. Především díky spolupráci se svazem došlo ke zlepšení podmínek a máme tak možnost začínajícím hokejistům poskytnout pomocnou ruku a zajistit jim zmíněné vybavení,“ shodují se Roman Heindl z Příbrami a Michal Petržílka ze Sedlčan.
Luboš From z SC Kolín ale správně upozorňuje na úhel pohledu. Náklady na jednoho hráče na jednu sezonu jsou nejen podle něj mnohonásobně vyšší, než je členský příspěvek. „Potom by klub mládeži platil mnoho věcí zadarmo, a to v našem případě díky městu Kolín, které z převážné části financuje mládež,“ chválí From hlavního partnera.
BEZ POMOCI MĚST SE NEOBEJDOU
Ve středních Čechách stojí umělé ledové plochy ve 23 městech, tři z nich mají k dispozici plochy dvě (Kladno, Boleslav, Příbram). Téměř všechny stojí pod střechou (vyjma Dobříše, kde plány na novou halu zůstávají pořád jen plány). V Hořovicích si vymysleli kvůli ušetření zajímavou verzi, ledové hřiště pokrývá nafukovací hala.
Na provoz prakticky všech ale přispívají radní z rozpočtů města a obcí. Ve velkých klubech miliony (třeba Kladno 3,5 milionů na oba kluby), jinde třeba na provoz stadionů. „Bez podpory města by to prostě jít nemohlo,“ jsou zajedno všichni středočeští funkcionáři.
ZÁKLADNA JE ŠIROKÁ
Co se týče počtu hráčů, je na tom Středočeský kraj dobře. Nejnovější klub z Čáslavi má jen 40 dětí, nejlépe je na tom naopak největší Kladno. Ve sedmdesátitisícovém městě fungují už mnoho desetiletí dva oddíly – kromě Rytířů ještě PZ. To dává porci 400 hokejistů. Pouhých 12 kilometrů vzdálené Slaný se pod vedením šéftrenéra – olympijského vítěze Martina Procházky připravuje další stovku borčíků. A jiný ex-kladeňák Josef Zajíc se zase stará o mládež v Kralupech nad Vltavou, to je do Kladna 20 kilometrů. Ve městě, kde žije „jen“ 18 tisíc obyvatel, se věnuje hokeji 250 dětí! „Jde o velký počet. I když se to samozřejmě nedá srovnat třeba s kladenskou akademií, kde hrávalo svého času i přes pět stovek hokejistů, máme v klubu hodně dětí. To je radost,“ přibližuje sportovní manažer Josef Zajíc.
NĚKDY JE TO MOC BLÍZKO…
Dotkli jsme se vzdáleností měst s kvalitní hokejovou přípravou. Ty nejsou velké ani ve severovýchodní části kraje. Třeba Poděbrady a Nymburk odděluje pár minut jízdy, což se pozná i na rivalitě mezi městy. „Podle mne je dobré, že se mládeži věnuje hodně klubů v blízkém okolí Poděbrad (Kolín, Říčany, ale i Benátky, Boleslav a Pardubice s Hradcem). Na druhou stranu se na malém prostoru přetahujeme o děti a těch bohužel není dostatek. Proto je potřeba kvalitní prací děti, či jejich rodiče zaujmout,“ ví své šéf poděbradského klubu Petr Fiala.
Důležité jsou rovněž časy na ledě. České hvězdy i jejich rodiče a prarodiče často procházeli útrapami, museli vstávat na tréninky za tmy. Možná i to je postrkovalo a stali se odolnějšími a lepšími. Dnes už s časy takové potíže nejsou. Ne, že by ranní tréninky úplně vymizely, ale je jich méně. „My máme fakt vynikající podmínky. Naše mládež má na ledě hodně prostoru a má dobré časy. Mládež trénuje čtyřikrát týdně od tří do půl sedmé večer,“ chlubí se nymburský šéf Lukáš Král.
Naopak Michal Kaňka z Benešova má o šedesát dětí víc (140) a cítí, že by klub další plochu potřeboval. „Kluziště by bodlo ještě jedno, protože v odpoledních hodinách je na jednom plno, navíc je využívané i komerčně,“ postěžoval si s tím, že by pomohly sportovní třídy, kluci i holky se totiž k přípravě sjíždějí z mnoha míst okresu.
Tohle vyřešili například v Kladně, kde se k projektu sportovních tříd vrátili. K přesunu ze školy na stadion je připraven autobus, pauzy mezi tréninky a odchodem domů tráví s dětmi vychovatelky v takzvaném klubíku. Pak je předají rodičům.
Ve vyspělých zemích je něco takového naprosto normální a koneckonců, Česko vyspělou hokejovou zemí hodlá být i nadále.
Armáda lidí kolem hokeje ve středních Čechách pro to dělá maximum.
A zaslouží velký obdiv.
Vyjádření klubů HC LEV Benešov a HC Rytíři Vlašim k mládeži
HC LEV Benešov, šéftrenér mládeže Michal Kaňka a zároveň hráč A mužstva:
V Benešově máme osm mládežnických týmů od náboru po starší dorost. Malé děti dostávají výstroj. Finanční příspěvky máme roční a ty jsou od 1000 korun (nejmladší) po 8000 korun (nejstarší - dorostenci). V klubu hraje okolo 140 dětí. Podmínky nejsou špatné, ale byly by lepší, pokud bychom měli sportovní třídy. Spousta dětí dojíždí z okolí a tak tréninky musíme mít až od 16 hodin. Něco ohledně sportovních tříd zkusíme rozjet a uvidíme, jestli se to povede. Kluziště by bodlo ještě jedno, protože v odpoledních hodinách je na jednom plno, navíc je využívané i komerčně. U trenérů bychom potřebovali vyšší kvalifikaci, ale i na tom se pracuje a většinou se chtějí trenéři vzdělávat. Problémy mezi rodiči a dětmi u nás jsou, ale snažíme se jim předcházet nebo je řešíme.
HC Rytíři Vlašim, trenér 4. třídy, náboru a hráč A mužstva Tomáš Vondráček:
Ve Vlašimi máme s náborem osm týmů. Děti, co přijdou, dostanou výstroj do svazu nebo od klubu, ale do té doby, než dojdou zásoby. Problémem jsou jen brusle, kterých je málo. Příspěvky se platí na sezonu – nejmladší 1500 korun, od 1. do 4. třídy 3000 korun, žáci a dorost platí 6000 korun. V klubu hraje okolo 150 dětí. Tím, že je stadion skoro nový (2014), tak je zázemí na velmi dobré úrovni. Máme i posilovnu, do které se trenéři s dětmi chodí protáhnout nebo cvičit. Potřebovali bychom místnost, kde by mohly děti střílet na branku mimo led. Někdy by se hodily dvě kluziště, protože jako trenéři, trénujeme až po práci, takže se nás někdy sejde víc kategorií v jeden čas na ledě. Každá kategorie má jednoho nebo dva trenéry pokryté i většinou s licencemi, hlavně céčkovou. Problémy s rodiči nemáme, naopak některé, o kterých víme, že hráli hokej, zapojíme do tréninku jako výpomoc. Jinak jsou rodiče bez problémů na tribuně.
