Jaké máte vzpomínky na hokejové začátky?
Můj první hokejový zážitek začal ve Vlašimi. Myslím, že v pěti letech. Rodiče mě brali na tréninky mého staršího bráchy. Vždy jsem seděla na mantinelu a koukala, jak trénuje. To mě nebavilo, a tak jsem řekla, že bych taky chtěla hrát hokej. A tak to vypuklo (úsměv).

Zkoušela jste i jiné sporty než hokej?
Pamatuji si, že na základní škole jsem chodila hrát florbal. Na turnajích jsem vždy zaujala nějakého pána, který trénoval v Benešově. Vždy mi dával vizitku, jestli nechci hrát florbal, že jsem šikovná. Já mu pokaždé vysvětlovala, že hraji hokej, a on mi řekl. „Kdyby tě hokej omrzel, ozvi se.“ Jinak mě v létě baví hrát hokejbal. Jezdím i na mistrovství světa a v roce 2017 jsme vyhráli první místo v Pardubicích.

Jak se zrodil váš hokejový přestup do Ruska?
Hrála jsem dlouho za ženský tým HC Slavia Praha, nynější HC Příbram. Když jsme s mou nejlepší kamarádkou ukončily školy, chtěly jsme zkusit hokej v cizině. Zkoušely jsme psát do Finska, kam jsme odjely na TryOut (zkoušku), kde nás vybrali. Přišla ještě nabídka od taťky mé kamarádky, jestli to nechceme zkusit v Rusku. Říkaly jsme si, že Rusky jsou na nás moc dobré a že se tam nedostaneme. I tak jsme zkusily za nimi odjet hrát turnaj na Slovensko. Zalíbily jsme se jim a hned nám nabídly smlouvu.

Musela jste si zvykat na odlišnou kulturu?
Ano, v Rusku je to jiné, ale musela jsem si zvyknout i na sibiřskou zimu (úsměv). První dva roky jsem si dost zvykala, chodila jsem oblečená jako sněhulák, ale stejně mi byla zima. Teď už mi to tak strašné nepřijde. Nejvíc jsem zažila minus 48 stupňů.

Hrajete už několik let za Krasnojarsk. Jak se vám tam hraje?
Hraji už osmou sezonu v Birjuse Krasnojarsk a je to pro mě taková druhá rodina. Po těch letech jsem tam jako doma. Hraje se mi dobře a snažím se, aby i klub byl se mnou každý rok spokojený.

Mohla byste toto město popsat?
Krasnojarsk je pro mě takové město jako Vlašim v Čechách. Sice má přes milion obyvatel, ale když se tam nacházíte, vůbec vám nepřijde tak velké. Víme, jak obří je Rusko (úsměv). Nemáme tam metro, ale všude jezdí MHD, autobusy. Nebo jako já, lidé jsou tam zvyklí jezdit taxíkem. Jízda taxíkem je finančně dostupná asi tak jako autobusová doprava v Čechách. Nejvíc asi miluji na Krasnojarsku tu sibiřskou zimu. Kdo si to nedokáže představit, stačí se kouknout na Mrazíka.

Když se vrátíme za kvalifikací, jak náročná byla?
Kvalifikace pro nás byla nejdůležitější turnaj před naším velkým snem. Fyzicky i psychicky to pro nás bylo náročné. Máme skvělý tým a zvládly jsme to všichni na tisíc procent (úsměv). Proto jsme to společně dokázaly. 

Užívala jste si zápasy před tolika fanoušky?
Ano a moc (důrazně). Nezažívám každý zápas, aby bylo hodně fanoušků. Když lidé přijdou na ženský hokej, je to nádhera. Užíváme si to, jak nejlépe to jde, a chceme, aby si to společně s námi užívali i fanoušci.

Jak jste se dozvěděla o nominaci na olympiádu?
Přišel mi oficiální e-mail.

Jaká byla vaše prvotní reakce?
Byla jsem nadšená, měla radost a husí kůži. Prostě paráda. Po čtrnácti letech dřiny si zahraji na olympijských hrách.

Jak se těšíte na olympiádu?
Hrozně moc. Je to poprvé, co jsme dostaly český ženský hokej na olympijské hry. Bude to nezapomenutelný zážitek.

V Pekingu budete v "bublině". Víte, co vás přesně čeká?
Oznámili nám, že to bude podobné jako na mistrovství světa v Calgary. Tak už přibližně víme, jak se chovat a postavit se k tomu, aby bylo vše v pořádku. 

Lze olympiádu označit za váš životní turnaj?
Ano, můžu olympiádu označit za splněný životní sen.

Co byste vzkázala fanouškům ženského hokeje do Česka?
Chtěla bych vám všem moc poděkovat, že jste s námi a věříte nám. Bez vás bychom to zvládaly těžko. Moc nám držte palce a pořádně fanděte, ať všichni vědí, že nejlepší holky jsou holky z Česka.

Pavlína Horálková
datum narození: 24. května 1991
Nejoblíbenější číslo: 17
Nejoblíbenější jídlo: kuřecí řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem
Nejoblíbenější pití: zázvorový čaj, pivo
Nejoblíbenější barva: černá, bílá, červená, modrá