Minulou sezonu jste si vyzkoušel dospělý hokej. Jaké to bylo? 
V prvních minutách jsem byl velmi zaskočen, ale později, už jsem hrál svou hru, kterou hraju v juniorské soutěži, a snažil se podávat jen ty nejlepší výkony.

Mohl byste popsat hlavní rozdíly mezi juniorským a dospělým hokejem?
Tak je to velký skok do dospělé soutěže, hráči tam jsou vyspělí a mají samozřejmě více zkušeností. Vědí, jak už se postavit k dané situaci, do které se dostali. Hra v takovéto soutěži je už hodně silová, což mi docela vyhovuje (úsměv).

Jak probíhá příprava na další sezonu?
Za sebou máme letní přípravu, která byla velmi náročná. Momentálně trénujeme na ledě a připravujeme se na přátelská utkání.  V nich si teď hraje každý o místo v týmu, a když se probojuji do týmu, tak mě bude čekat náročná sezona.

Jaké si tedy dáváte cíle?
Snažím se chodit po malých krůčcích, takže první menší cíl je se dostat do základu týmu. Pak bych chtěl, aby si mě všiml nějaký skaut do zahraničí nebo trenér z extraligy a dal mi šanci.

Vraťme se ve vaší kariéře zpátky. Jaké  máte vzpomínky na hokejové začátky?
Mám jich hodně. Když to vezmu z dob, kdy jsem začínal bruslit, tak si matně vybavuji svůj první gól, který jsem dal na Spartě. Pak v pokročilém věku si pamatuji na turnaje, kde jsem vyhrál pohár za nejlepšího střelce. Později jsem se z Benešovského klubu přesunul do pražské Sparty, se kterou jsme vyhráli titul mistra republiky. A rok poté jsem letěl do Číny se Slávií, po turnaji šel do Mladé Boleslavi kde začínám šestou sezonu.

Pocházíte z Benešova, jaký máte k městu vztah?
K rodnému městu mám velmi dobrý vztah. Domů se vracím často, ale v sezoně jsem doma tak jednou do měsíce. Pokud to vyjde dobře a hrajeme někde poblíž, tak se doma ukážu častěji, ale to se stává velmi málo.

Co byste dodal na závěr?
Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří mi pomohli a pomáhají s přípravou jak na ledě, tak na suchu. Nebudu nikoho jmenovat, protože těch lidí je hodně a nerad bych na někoho zapomněl. Nešlo by to bez rodičů, kteří mě maximálně podporovali a za to jsem jim velmi vděčný. Nejde zapomenout, jak mi mamka dělala teplý čaj do hokejové flašky, abych nepili studenou vodu z kohoutku, jak mě taťka nebo mamka ráno budili na ranní trénink, a pak mě tam ještě odvezli, počkali na mě a odvezli do školy. Tyto vzpomínky nikdy nezapomenu. Velké díky tati a mami (úsměv).