„Práce v Benešově mě baví, naplňuje, máme i úspěchy a rodiče jsou podle ohlasů také spokojeni," má radost osmatřicetiletý bývalý reprezentant, že nepřichází jeho práce s ostatními trenéry vniveč.

Dva roky děláte šéftrenéra hokejové mládeže v Benešově. Co máte za úkol?

Koriguji počty tréninků a jak by měla vypadat jejich náplň. Na starost mám čtvrtou třídu, mladší a starší žáky. Druhou a třetí třídu i dorost vede Michal Kaňka. U náborových dětí je Martin Pikal s týmem. S dětmi, hlavně nejmenšími, nám pomáhají asistenti „tatínkové", za což jim patří velký dík. Navíc si dělají trenérské licence C, což nás velmi těší, někteří také hrávali hokej na amatérské úrovni. Přes týden se scházíme na trenérské radě, kde se bavíme o tom, jaké pokroky děti udělaly nebo, co by se dalo zlepšit.

Jaká je náplň tréninků?

O všechny děti je po profesionální stránce postaráno. Tréninky jsou připraveny podle metodiky a našich zkušeností z hokeje, čím vším jsme si prošli.. Vycházíme z toho, že základem hokeje je technika bruslení a technika vedení kotouče (hlavně u těch menších kategorií).

Kolik je v Benešově mládežnických kategorií?

Sedm – náborové děti (do první třídy), kteří se učí základy bruslení, druhá, třetí a čtvrtá třída, mladší žáci (pátá a šestá třída), starší žáci (sedmá a osmá třída) a dorost. Základem jsou nábory, jak se to jednou zanedbá a vznikne ročníková díra, tak je to špatný. Nám to teď parádně navazuje.

Jaké soutěže hrajete?

Krajské žákovské ligy.

Spolupracujete s nějakým jiným oddílem?

Ohledně dorostu se Zbraslaví. Kdo nedostává tolik prostoru ve Zbraslavi, tak jezdí hrát k nám a od nás lepší kluci hrají ligu mladšího dorostu v Roudnici.  Mladší žáci, kteří u nás nedostávají dost příležitostí, jezdí hostovat do Vlašimi, Sedlčan, ale tréninky absolvují s námi a my sledujeme jejich růst. Je to dobře, protože potřebujeme, aby děti, co nejvíce hrály a nestály. Nemá smysl jezdit na zápas z dvaceti kluky, je lepší nominovat jen patnáct a ostatním umožnit hostování.

Kolik máte v kategoriích dětí?

Zhruba okolo dvaceti.

Každá kategorie trénuje zvlášť nebo dohromady?

Mladší žáci trénují pohromadě, starší také. Tréninky jsou dělány, aby počtově seděly, byla maximálně využita ledová plocha, nesmí to však být na úkor kvality tréninku.

Kolikrát týdně trénují?

Menší děti mají tři tréninky v týdnu plus svazové turnaje o víkendu. Od čtvrté třídy jsou děti čtyřikrát týdně na ledě po hodině a o víkendu jezdí na zápasy. Většina tréninků je po škole a jednou mají dobrovolný trénink před školou od půl sedmé do půl osmé.

Nehudrují, když mají brzy ráno stávat?

Někdy ano, ale hodně záleží na rodičích, jestli se nenechají ráno dětmi přemluvit, že se jim chce ještě spát. Jedině tréninkem můžete něco dokázat a dostat se někam nahoru. Já jsem chodil s klukama čtyřikrát týdně ráno před školou na tréninky s Leošem Krčmou, pak jsme měli ještě odpoledne svoje tréninky a o víkendech zápasy. A nakonec se to vyplatilo.

Kdy by měli rodiče přivést děti na stadion?

Co nejdříve, nejpozději v šesti letech. Chci, aby děti dělaly všechny sporty, ale hokej je díky bruslení natolik specifický, že bych se ho snažil upřednostnit, s tím, ať se pak samo dítě rozhodne, kde bude pokračovat. Pokud přijde třeba až v devíti letech, musí se učit základy bruslení i s dětmi o dvě třídy menšími, což někdy nevydrží.

Čím by jste chtěl rodiče oslovit, aby dali dítě na hokej?

Rodiče, kteří máte děti od ročníku 2005 a mladší, přiveďte děti na stadion a nechte je to vyzkoušet. Máme výborné zázemí, dvakrát v týdnu jsou náborové tréninky, navíc spolupracujeme s Jindrou Slunečkem a Pravošem Novákem, kteří mají v pondělí Školu bruslení.

Jak je hokej finančně náročný?

Nábory jsou zdarma a po trenérské stránce je děti postaráno. Navíc nám svaz vypomáhá v oblasti mládeže s hokejovou výstrojí. Takže rodiče mají minimální počáteční náklady – největším je čas strávený na zimáku. Finance jsou odstupňovány věkem dětí –  u druhé třídy je to například 2000 korun za sezonu, což si myslím, že není mnoho, za počty tréninků a zápasů. Třeba dětem, kteří platí nejvíc za sezonu (dorost), vychází tréninková jednotka na 50 korun. Velký dík patří městu za podporu mládežnického sportu. Pokud by si měly děti platit led jako je to v jiných mužstvech, tak by náklady rodičům strašně vzrostly a nastal by úbytek hráčů.

Kontrolujete děti, jestli se dobře učí a nezanedbávají vůči tréninku i školu?

Samozřejmě, vše konzultujeme s rodiči a pokud se kluk  nechce učit, hned jde u nás na kobereček. Škola je základ.

Mají po skončení sezony hráči volno?

V letní přípravě hokej moc neřešíme. Zaměřujeme se na jiné věci – gymnastiku, obratnost, cvičení na hrazdě, fotbal, basketbal, florbal a jiné sporty, u kterých zabírají jiné svaly. Využíváme i bývalou posilovnu na zimáku na strečink, protahování, skákání přes překážky, žíněnky, což je pro rozvoj dětí důležité i v normálním životě.

Co se Vám za dva roky v Benešově povedlo?

Když jsem začal do Benešova dojíždět, tak bylo v mládežnických kategorií okolo padesáti dětí. Teď  jich máme přes stovku, ale ale to je hlavně díky práci všech lidí, se kterými spolupracuji na rozvoji mládežnického hokeje. Jsem megaloman a chtěl bych ještě víc dětí na hokeji. Samozřejmě nesmí být kvantita na úkor kvality.Chci lidi ve městě zbláznit, aby měly děti sportovní vyžití a vzdělání.

Není Vám určitě jedno, že se mládež poflakuje po ulicích a viděl by jste jí raději někde jinde?

Určitě bych chtěl, aby bylo hodně hřišť a děti nemohly dělat blbosti, sportovaly a byly vzdělaní. Snažím se upřednostňovat hokej, o kterém si troufám říci, že něco vím a něco jsem s ním prožil. Je to ale specifický sport, se kterým čím dřív začnete, tím líp.

Jaké se Vám podařily hokejové úspěchy po sportovní stránce?

Čtvrtá třída vyhrála v loňském roce krajskou soutěž. Letos je na tom také poměrně dobře a na svazových turnajích máme úspěchy. Mladší žáci vedou krajskou soutěž ve své skupině, starší jsou druzí. Hrajeme se Spartou, Slávií a Hvězdou Praha, takže máme dobrou konfrontaci, ve které hokejově nepropadáme.

Co by jste chtěl jako trenér dokázat?

Teď jsem v Benešově a snažím se pro jeho rozvoj mládeže udělat maximum. Do budoucna mám ambice dostat se zpět do velkého hokeje. Proto si dělám nejvyšší trenérskou licenci A. Moc neplánuji, protože to ani nejde, nevíte co vám život nečekaného přinese. Zatím mě práce v Benešově baví, naplňuje, máme i nějaké úspěchy a rodiče jsou podle ohlasů z větší části spokojeni.