Hašek byl výjimečný. Stále ale máme světu co říct, tvrdí trenér hokej

Byla to tehdy velká rána, že?
Určitě, hlavně po psychické stránce. V době, kdy jsem absolvoval chemoterapie, ležel jsem na kapačkách, mi doktoři na rovinu řekli, že to ani nemusím přežít. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Po operaci se ale můj život velmi změnil.

Jak?
Do té doby jsem podnikal v oblasti uměleckého řemesla, měl jsem firmu a dělal jsem nejen v České republice na velmi významných památkách. Měl jsem tak možnost setkat se s řadou významných osobností. Například jsem snídal s Margareth Thatcherovou nebo večeřel s Václavem Havlem. Do toho jsem hrál hokej v Táboře, ale po operaci mi nezbylo nic jiného, než ve 36 letech ukončit kariéru. Od lékařů jsem totiž dostal doporučení, že mám minimalizovat svou fyzickou námahu.

A co bylo dál?
Nechtěl jsem se vzdát. A jelikož už jsem měl hotovou trenérskou licenci, začal jsem se naplno věnovat trenérské činnosti a zaměřil jsem se samozřejmě na práci s brankáři.

Kde všude jste zatím působil?
Fungoval jsem především v Táboře, kde jsem chytával během své aktivní kariéry. Byl jsem ale i v Chomutově, tam jsem spolupracoval s pány Josefem Duškem a Josefem Brukem, který byl během kariéry osobním trenérem Dominika Haška. Byl jsem i třeba na Slovensku v Martine.

Zastavme se u Dominika Haška. V čem bylo podle vás jeho kouzlo?
Když si odmyslíme, že byl jednoduše výjimečný. Bylo to právě ve vztahu a spoluprácis panem Brukem, který měl neuvěřitelně rozpracované jeho tréninkové plány, styl chytání, mentalitu,prostě všechno do posledního detailu.

Jakou roli hrál jeho ortodoxní styl, který udivoval v NHL?
Když přišel do NHL, všichni koukali, kroutili hlavou a nechápali, jak může chytat v nejlepší hokejové lize na světě. Klíčové ale bylo, že tehdejší trenér brankářů v Chicagu odmítl jeho osobitý styl měnit a Dominik posléze ukázal, že i s tímto stylem se dá chytat a zařadil se mezi nejlepší brankáře v historii.

Jak vnímáte současnou česká brankářská školu?
Stále ale máme světu co říct a nabídnout.

Důkazem je Pavel Francouz, kterého jste měl rovněž možnost vést, že?
Pavla Francouze jsem měl možnost vést jako sedmnáctiletého kluka v Táboře, v době, kdy se tam ještě hrála první liga a on v týmu hostoval z Plzně. Kromě něj mi prošli rukama například i Tomáš Pöpperle, Vítek Vaněček, Daniel Dolejš a spousta dalších.

Zůstaňme u Pavla Francouze. Věřil jste, že může dosáhnout takové kariéry?
Ano, už tehdy bylo vidět, že je to pracovitý kluk s dobrým charakterem a má v hlavě jasno. Věděl, co chce a za tím si šel. Důležité samozřejmě bylo i rodinné zázemí, které měl. V podstatě měl všechnoa bylo jen otázkou, zda dokáže naplnit svůj potenciál, což se podařilo.

V NHL ale rovněž září David Rittich nebo Petr Mrázek…
Je vidět, že když kluci dostanou prostor a mají důvěru trenéra, dokáží ji svými výkony splatit a pomáhají svým týmům k dobrým výsledkům. Ani jeden z nich prakticky nezklame.

Mají šanci se jednou vyrovnat Dominiku Haškovi?
Tohle se nedá srovnávat. Takových lidí a hokejistů, jako byl Dominik Hašek, se rodí opravdu málo. Pokud se někdo ze současných brankářů stane výjimečným, tak se bude jednat o další hvězdu, která udiví náš národ.

Vraťme ale se k vám. Co vás přivedlo do Příbrami?
V Táboře jsem měl problém s jedním trenérem, proto jsem řešil otázku, jestli budu v klubu dál pokračovat. Shodou okolností tam hrála Příbram přátelské utkání a já jsem se potkal s brankářem Jakubem Čechem, s nímž se znám z dob jeho působení právě v Táboře. To byl první impuls. Následně jsme se na spolupráci dohodli s pány Kantorem a Bláhou.

Jaký na vás udělalo příbramské prostředí dojem?
Všechno hodnotím jedině kladně. Zaprvé jsou tady k dispozici dvě haly, zadruhé v klubu funguje skvělá součinnost. Počínaje panem Vinšem, přes pány Bláhu, Kantora, Tlačila, Marka, až do posledního člena klubu. Všichni dělají maximum, především společně napříč kategoriemi všechno pečlivě konzultují. Tak, aby celý klub fungoval na jedné společné koncepci. A to je ta správná cesta.

Sportovci nosí roušky a respirátory

Ostatní sporty

Co je náplní vaší práce?
Starám se o brankáře A mužstva, juniorů a dětí, kde působím jako mentor Jakuba Čecha (brankář A-týmu pozn. red.), který je hlavní trenérem brankářů mládeže. Mým úkolem je předat mu moje know-how a podpořit ho v trenérské činnosti.

Můžete alespoň trochu prozradit, jaké je vaše trenérské know-how?
Jako trenér brankářů se opírám o základy bruslení. To je moje TOP know-how, protože hokejoví brankáři se musí naučit všestranně bruslit. Další nezbytnou věcí v přípravě brankářů je tělocvična, základy pohybu a jeho všestranný rozvoj. Dítě musí být vedené tak, aby ho to bavilo a na každý trénink se těšilo, proto se pořád musí učit něco nového.

Jak vnímáte Jakuba Čecha jako trenéra?
Jako trenér začíná, ale je vidět, že vnímá tréninky, které děláme spolu a následně je schopen to předat svým svěřencům. Ať už teoreticky, ale hlavně prakticky. Díky svým zkušenostem navíc vidí veškeré detaily a může tak zcela odbourávat u mladých brankářů špatné návyky, což je velmi důležité.

Může být jednou vaším nástupcem?
Samozřejmě bych si to přál. Kuba je jako mé druhé srdce. Pan Bruk si vychoval svého nástupce na Spartě v podobě Petra Přikryla. Já věřím, že pokud se tomu bude věnovat nadále se stejným zaujetím, tak za ním výsledky budou.

Jak vy osobně vidíte potenciál mladých brankářů v Příbrami?
Když jsem přišel, byli jak neorané pole. Mohu třeba vypíchnout Matěje Šedivého z páté třídy. Ten po nastolení naší nové koncepce udělal za čtyři měsíce opravdu velký pokrok a nebál bych se říct, že by se teď neztratil ani mezi všemi brankáři svého věku v celé České republice.

Můžeme se tedy dočkat za pár let dočkat toho, že z Příbrami vzejde další česká brankářská hvězda?
Všechno je v plínkách, protože jsou zde hodně mladí kluci. Je tady třeba ještě Marek Slaný a spousta dalších šikovných kluků, kteří pokud budou dále rozvíjet svůj talent, budou určitě schopni konkurovat minimálně na republikové úrovni.

Nová krev. Trio nadšenců mění poměry ve fotbale

Fotbal