Jedete po roce na mistrovství světa. Jaké u vás převládají pocity?

Jsem šťastný, když můžu jet na jakoukoliv akci za nároďák. Je to u nás nejvýš, co můžete dosáhnout.

Nominace nebyla jasná do poslední chvíle, bylo hodně kandidátů. Neměl jste obavy, že byste se do užšího výběru nedostal?

Snažil jsem se sám sebe nestresovat. Pokud bych se dozvěděl, že jsem se nedostal do nominace, tak bych byl určitě trochu zklamaný. Soustředil jsem, abych podal v přípravě, co nejlepší výkony a přesvědčil trenéry, že mám na to jet na mistrovství.

Určitě bylo pro vás velké zklamání, že jste v extralize s ambiciózní Spartou vypadli ve čtvrtfinále s budoucím vítězem extraligy Kometou Brno…

Zklamání bylo velké. Moc jsem toho v sezoně neodehrál kvůli zranění a žloutence. Těšil jsem se, že si prodloužím v play off sezonu a uděláme nějaký úspěch. To se nepovedlo a prohráli jsme ve čtvrtfinále s Kometou. Prohra 0:4 na zápasy vypadá, že to mělo Brno jednoduché, ale myslím si, že jsme nehráli špatně. Odvedli jsme solidní výkony, ve třech ze čtyř zápasů jsme vedli, oni vedli snad jen pět minut a my nedokázali ani jeden zápas vyhrát. Pokud by se nám to podařilo, možná by se série lámala jinak. Na druhou stranu klobouk dolů před Kometou, když prohrála v cestě za titulem jen dva zápasy. Bylo to něco podobného, co se nám povedlo loni v Liberci. Brno mělo formu, dařilo se jim, i taktika vycházela a jednoznačně si titul zasloužilo.

Jak jste se snažil zaplašit myšlenky po nezdaru v play off?

Měl jsem krátkou, třídenní dovolenou v Římě, kde jsem si vyčistil hlavu.

Kdy vás kontaktovali z reprezentace?

Druhý nebo třetí den po vypadnutí se Spartou mě trenér kontaktoval, zda jsem v pořádku, a kdybych se mohl připojit do tréninku nároďáku. Do přípravy národního mužstva jsem nakonec naskočil asi deset dní po vypadnutí s Kometou.

Prožil jste během sezony trable. Na začátku angažmá v Čeljabinsku vám soupeř přivodil zranění ramene a navíc jste chytil žloutenku. Poté jste přestoupil do Sparty a pořádně začal hrát až na začátku roku 2017. V play off jste se moc daleko nedostali. Tak to budete na mistrovství plný síly, ne?

Doufám, že jo. Na druhou stranu, sílu, kterou nažene hráč v létě, tak z ní čerpá celou sezonu. Já toho moc nemohl v posilovně natrénovat. Teď se cítím dobře. S nároďákem jsme čtyři týdny dost potrénovali, tak nám ani nepřipadala příprava na mistrovství, tak dlouhá. Jsem fyzicky v pohodě, nevím, jestli líp než ostatní, ale snad na tom budu nejméně stejně.

I ze špatných věcí je třeba si brát pozitivum. Tím, že jste se nedostali se Spartou do konce play off, tak jste plný sil, než byste byl po play off vycucaný jak citrón…

To je pravda. Nějakým způsobem jsem si odpočinul, dobře jsme s národním týmem potrénovali a teď jen, aby se to v dobré obrátilo.

Podle jmen vypadá kádr České republiky silný a jména hráčů z NHL – Voráček, Pastrňák, Gudas, Plekanec, budí respekt. Jaké vidíte šance na úspěch?

Je důležité, že tito kluci chtějí hrát za reprezentaci. Jsou to výborní hráči, kteří hrají důležité role v týmech NHL a mají výkonnost. Tito kluci by měli hrát hlavní role a potom jsme tam my, kteří to tam odmakáme a budeme se snažit týmu, co nejvíce pomoct. Myslím si, že je tým dobře poskládaný. Na papíře vypadá mužstvo dobře, ale na to nehraje. Musíme udělat dobrou partu, která se již tvořila v Budějovicích na poslední přípravě, a vypadalo to dobře.

Hned na úvod vás v pátek (dnes) od 20:15 čeká jeden z nejtěžších týmů, možná nejtěžší, Kanada…

Kanada nás hned prověří se vším všudy. Na druhou stranu, žádný přátelák před mistrovstvím neodehrála, tak že by mohlo být naší výhodou, že není rozehraná. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Národ by si přál placku, které se předchozí čtyři roky nedočkal. Bude Michale Řepíku?

Tým na to má, ale bude to těžké. Loni nás nikdo nepasoval, že vyhrajeme základní skupinu. Jenže jsme poté prohráli ve čtvrtfinále s Amerikou. Každá medaile by ale byla dobrá a doufám, že cinkne. Budeme se snažit, aby byla zlatá.