„Pocity jsou krásné a jsem šťastný, že jsem byl nominovaný,“ říká devětadvacetiletý útočník Sparty Praha. Ten se toužil zúčastnit slavnostního zahájení her, ale trenéři mužstvu tuhle návštěvi nepovolili, protože po příjezdu do Jižní Koreje měli minisoustředění v Soulu vzdáleném 400 kilometrů od Pchjongčchangu.

Michale, jste poprvé na olympijských hrách. Jaké u vás panují pocity?
Pocity jsou krásné a je pro mě čest být na olympiádě. Jsem šťastný, že jsem byl nominovaný, protože hrát za nároďák na olympiádě je asi vrchol.

Na olympiádu nemohou být hráči z NHL. Pomohlo vám to v nominaci?
Asi jo. Hráčů v NHL máme dost a většina by asi jela. Jen pár hráčů z Evropy by doplnilo mužstvo a nevím, jestli bych se do nominace dostal. Takhle prostě nejedou a jedeme my co hrajeme po Evropě. Jsme za tuhle šanci rádi.

Sezonu jste začal v KHL ve Slovanu Bratislava, kterému se moc nedařilo. Neměl jste obavy, že byste se kvůli tomu nemusel dostat mezi vyvolené?
Sice se nám jako mužstvu nedařilo, ale u mě to bodově nebylo tak špatné, i když to mohlo být samozřejmě lepší. I dva turnaje v listopadu a prosinci za nároďák jsem neodehrál špatně, takže jsem věřil, že by to mohlo vyjít.

Proč jste nebyli na slavnostním zahájení olympijských her, když hrajete první zápas až 15. února?
Chtěli jsme se zúčastnit, ale trenéři to nepovolili, protože jsme měli soustředění v Soulu, které je 400 kilometrů Pchjongčchangu, a tak bychom cestou a účastí ztratili skoro tři čtvrtě dne. Musíme udělat medaili, abychom se dostali alespoň na ukončení her.

V Jižní Koreji je o osm hodin více, jak u nás. Jak zvládáte časový posun?
Většina kluků hrála nebo hraje v Rusku KHL, tak ví, o čem to je. Není to jednoduché, ale nejpozději do čtyř dnů jste s tím srovnaný. Nejhorší je to se spánkem. Osobně nejvíc lítám do Kanady nebo Ameriky a tam je to zase o zpátky o devět hodin. Snažím se tak co nejrychleji dostat do času, kde hrajeme, ale ne vždy se podaří usnout. Pokud by byl problém, tak dojdu za doktorem pro prášky na spaní.

Letěli jste už v úterý 6. února, tak máte dost času na aklimatizaci, když hrajete první zápas až 15. února…
Většina mužstev letěla s předstihem jako my. Můžete se pomalu sehrát a zvyknout si na sebe, hlavně na soustředění v Soulu. Do Pchjongčchangu se přemísťujeme až 12. února po přáteláku s Finy.

Ve skupině máte Koreu (15.2. ve 13:10), Kanadu (17.2. ve 4:10) a Švýcarsko (18.2. v 8:40). Ze skupiny postupuje první a nejlepší druhý ze tří skupin. O zbylá čtyři místa se hraje play off. Jak vidíte mužstva ve skupině?
Není to jednoduchá skupina. Korea je houževnatý soupeř, ale měli bychom je porazit a trochu se uklidnit do dalších bojů. Kanadu jsme porazili na turnaji v Rusku a týmy budou na olympiádě skoro stejné. Švýcaři hodně bruslí, lítají a mají kvalitní hráče, takže to nebude vůbec nic jednoduchého.

Každý zápas hrajete v jiný čas. Nevadí vám to?
S Koreou hrajeme podle jejich času asi v devět hodin večer, což nevadí. S Kanadou nastoupíme v poledne jako s Rusákama na Euro Hockey Tour. Se Švýcarskem hrajeme skoro od pěti odpoledne, což je podobné jako v lize. Takže žádný problém a na časy utkání se nemůžeme vymlouvat.

Koho vidíte jako favorita?
Papírově jsou favorité Rusáci, kteří seskládali tým jen ze dvou mužstev KHL a hráči jsou výborní.

Letos je to 20 let od historického vítězství z Nagana (1998). Je to pro vás další impulz uspět?
Pro český hokej to byl velikánský úspěch a je to taková nostalgie, navíc je olympiáda zase v Asii. Budeme se snažit udělat medaili, a pokud by byla zlatá, bylo by to fantastické. Ale musíme jít krůček po krůčku. Budou nám to asi připomínat jen novináři, my to tak prožívat nebudeme.

Chcete se podívat i na jiné sporty a zafandit?
Určitě bych někam šel, ale nevím, jak to budeme zvládat časově, protože některá sportoviště jsou od nás daleko v horách. U nás je krasobruslení a rychlobruslení. Osobně pokud by byla možnost, bych vyrazil bych na biatlon a alpské lyžování.

Olympiáda se koná v Jižní Koreji a vedle sousedící Severní Korea neustále hrozí válkou. Nemáte obavy o klidné hry?
Nemyslím na to, že by se nám tam mohlo něco stát. Doufám, že to tam bude pohlídaný a nic se nestane.

Na začátku roku jste se vrátil ze Slovanu Bratislava do Sparty. Proč jste vyměnil KHL za extraligu?
Ve Slovanu zbývají po olympiádě dva zápasy do konce základní části a do play off jsme se už nemohli dostat. A tak jsem odešel do Sparty, kde jsem chtěl hrát víc zápasů a doufám, že se do předkola probojujeme, abychom měli šanci hrát play off.

Bylo to předem naplánované?
Bavili jsme se o tom a hodně aktuální to bylo na začátku ledna. Slovan mě nechtěl pustit a chtěl dohrát soutěž důstojně, a tak mě pustil až po pětizápasovém tripu na konci ledna.

Vyzkoušel jste si KHL v Čechách (Lev Praha) i na Slovensku (Slovan Bratislava). Jaké je to srovnání?
Je to podobné. Jen ve Lvu bylo druhý rok od majitele více peněz, tím pádem lepší hráči a tým. Zázemí bylo ale ve Slovanu lepší. V Bratislavě byla nová hala postavená pro mistrovství světa, kabina krásná, zázemí a regenerace na vysoké úrovni. Ve Lvu se hrálo a trénovalo ve staré hale na Spartě.

Manželka vám odcestovala s malým synem (sedm měsíců) do Kanady. Řešili jste, zda by za vámi dorazila do Jižní Koreje, pokud by se zadařilo?
Asi ne, protože by byly pro malého přelety a časové přesuny velice náročné. Asi by přijeli jen rodiče.

Jak se pro vás změnil život, když jste se koncem června 2017 stal poprvé otcem?
Určitě se změnil a je to jiné, člověk se musí starat o syna a už to není jen o nás s manželkou. Ale užíváme si to, jak malý roste.

Nastíním scénář – 25. února vyhrajete ve finále a přivezete pohár a medaili ukázat do Vlašimi…
Bylo by to krásné. (smích)