„Těžím hlavně z přihrávek zkušených kluků Kamila Kulhavého a Jirky Maršouna, stačí udělat pohyb a kluci mě už najdou. Jsem rád, že mi to tam zatím padá,“ oddechl si útočník, od kterého se většinou góly čekají.

V loňské sezoně hrály Pyšely I. A třídu, ale po sloučení s Benešovem se s týmu stal Benešov B a Pyšely musely založit nový tým a začít od nejnižší třídy. „V kostře týmu jsou kluci, kteří tady hráli I. A nebo I. B třídu, takže postup do III. třídy by neměl být problémem,“ odtajnil Hrachovský a dodal svůj osobní cíl: „Chtěl bych si zahrát v Pyšelích Okresní přebor.“

Začátky týmu ale nebyly jednoduché. „Dostali jsme před sezonou dvě šišky, i když hra nebyla špatná, ale brankáři nás nepodrželi. Poté jsme si sedli, řekli si, co každý na hřišti bude dělat. Zatím to funguje a všechny zápasy jsme vyhráli. Máme ale výkyvy ve výkonech, porazili jsme třeba druhou Jablonnou 8:0, ale trápili se s béčkem Jankova a dali gól na 1:0 v 92. minutě,“ ukázal sniper, že cesta za postupem není umetená.

Jan Hrachovský bydlí od svého mládí v Benešově a překvapivě začal s fotbalem až ve 14 letech v Jírovicích, kam ho přivedl Marian Král. „Jako malého měl vzal táta na škváru na nábor a mě to nebavilo. Prošel jsem spoustu kroužků a jediný, který mě bavil byla gymnastika, kterou jsem dělal od 1. do 5. třídy, protože byla akční. V páté třídě jsem s tím seknul, protože odešel trenér. Pak jsem zkoušel jiné sporty a nakonec začal s fotbalem v Jírovicích,“ ukázal sportovní začátky.

V Jírovicích zůstal až do mužů, odkud odešel díky Petru Chomátovi (současný trenér Teplýšovic) do I. B třídy do Pyšel, kde přes nějaké půlroční hostování, vydržel až dosud.

Osud rychlonohému útočníku nedal do vínku jen vše dobré, ale neustále ho pronásledují zranění. „Na doporučení doktorů jsem měl kvůli kolenu skončit s fotbalem, protože na náhradní kloub jsem ještě mladý. To ale nejde, já bez toho nemůžu být. Doktoři říkají, že se nemusím za pět let hnout a koleno mám v pr..... Abych mohl ještě chvíli běhat, dostávám injekce s kloubním mazivem. Stále věřím, že se lékařská technologie zlepšuje a najde se nějaký způsob, abych nebyl mrzákem,“ věří střelec Pyšel, který dodává neuvěřitelný výčet svých zranění.

„Fotbal jsem začal hrát v roce 1994 a za čtyři roky jsem šel na první operaci kolena, které jsem si poranil na hokeji. Od roku 2006 všechno začalo plánovanou operací menisku, poté mi praskla zánártní kůstka na levé noze a devět neděl jsem měl sádru. Po uzdravení jsem odehrál dva mistráky a přetrhli mi křížové vazy, pak mi třikrát praskla zánártní kůstka na pravé noze. Završil jsem to zlomenými výrůstkami na obratlích a zlomenou křížovou kostí na horách, když jsem trefil na snowboardu pařez. Loni jsem stav operací kolena vyrovnal na 3:3,“ přiblížil.

I přes zdravotní problémy nechce s fotbalem končit. Teď se mu daří a z třinácti branek vsítil čtyři Jablonné. „Vzpomněl jsem si na zápas v I. A třídě v Sibřině, kde jsme vyhráli 10:1 a já vstřelil čtyři góly, na dva nahrál a byla na mě penalta. Byl to velmi povedený zápas,“ vzpomíná provozní v baru a přidává, proč to nedotáhl s fotbalem ještě výše než do I. A třídy: „Kvůli práci jsem nikdy neměl vyrovnané výkony. Do rána jsem byl v práci, pár hodin jsem spal, pak šel na fotbal a po něm zase rovnou do práce.“