„Za svůj fotbalový život jsem obdržel mnoho diplomů a plaket, ale toto je nejcennější," přiznal tehdy s hrdostí v hlase 69 letý František Ptáček.

Čím si myslíte, že jste si ocenění zasloužil?
Beru ho jako odměnu za svoji práci pro fotbal.

Sice už jste toho s fotbalem dost zažil, ale neříkejte, že jste při předávání ceny nebyl nervózní?
Nebyl, neboť ve fotbale člověk zažije mnoho krásných chvil, pro které fotbal děláte.

Jak jste si užil slavnostní večer?
Bylo to hodně příjemné, neboť jsem byl oceněn s postavami, jako je kanonýr Brna Karel Kroupa nebo lékař našich reprezentantů Petr Krejčí.

Už jste nějaké takové ocenění dostal, nebo to je ve vitríně, to nejcennější a přebije i vaše fotbalové úspěchy?
Za svůj fotbalový život jsem obdržel mnoho diplomů a plaket, ale toto je nejcennější.

Když se zpětně ohlédnete, co jste pro fotbal dokázal, promítnou se vám všechny etapy od mládí, když jste začínal s fotbalem jako hráč, poté jako trenér i funkcionář nebo vám už něco z paměti vymizelo?
Když se ohlédnu zpět, tak je to jako celovečerní film. Bez funkcionářů, které jsem ve fotbale poznal, bych se sem nepropracoval. Fotbal mi dává ještě dnes spoustu zážitků, které nelze zapomenout.

Na jakou kapitolu vzpomínáte nejraději?
Vzpomínám na všechny kamarády, kteří mě motivovali a radili mi, jak fotbal řešit. Vážil jsem si takových jmen jako Ota Kovář, Láďa Říha, Honza Voráček, Láďa Pazdera. Posledně jmenovaný mě uvedl do práce v OFS a to se psal rok 1972.

Byl jste hráčem, trenérem a funkcionářem. Kde vás to nejvíce bavilo?
Ve fotbale nelze říci, co by mě bavilo. Zažil jsem vše od lajnování, praní dresů, sekání hřiště a trénování mládežnických mužstev.

Hoďte do placu nějakou historku…
Těch historek je mnoho, ale nechci některé hráče jmenovat, aby nevznikla zášť vůči mně. Zažil jsem i krásné chvíle i zážitky při postupech, ale také horší chvíle při sestupech týmů, ve kterých jsem pracoval.

Fotbal se neustále vyvíjí a modernizuje. Mnohým vašim vrstevníkům přechod na počítače vadí a skončili i kvůli tomu s fotbalem. Jak jste na tom vy?
Myslím si, že ovládám počítač dle svých představ. Nejsme s počítačem nepřátelé. Jako administrátor si dokážu poradit a myslím si, že je to velice dobrá věc.

Od roku 1990 jste předsedou okresní disciplinární komise. Máte spočítáno, kolik jste potrestal hříšníků?
Členem disciplinární komice jsem od roku 1972 nepřetržitě, když vezmu průměr, tak je to za 46 let asi 9200 projednání.

Jaký jste vynesl nejpřísnější trest?
Byly to dva roky pro hráče Fürbachera, který v zápase za Jablonnou udeřil pěstí hráče Úročnice Kreminu.

Setkal jste se s tím, že vás chtěl někdo podmáznout, aby měl trest nižší nebo jen podmíněný?
Za moji činnost jsem se nesetkal na našem okrese s úplatkem.

Jste také vedoucím mužstva SK Posázavan Poříčí nad Sázavou, který hraje krajský přebor. Jak se vám spolupracuje s trenéry, a poslouchají vás hráči?
Jsme rád, že se mohu pohybovat mezi kluky, kteří dovedli fotbal do krajského přeboru. Oni hrají fotbal a já se starám o chod a zdárný průběh zápasů i tréninků. V Poříčí je dobrá parta. Vím, že i práce trenéra je hrozně náročná a mnohdy je nepochopená diváky.

Mimo fotbal jsou vaším koníčkem motorky. Projedete se ještě nebo už máte strach z pádu?
Strach nemám, nyní sedlám svoji babetu a ta není divoká (směje se).

Máte ještě nějaké sny buď fotbalové, nebo osobní?
Chci pokračovat v práci pro fotbal, dokud mi to zdraví dovolí.