S fotbalem jste prošel už řadu klubů. Přibližte svoji kariéru.
S fotbalem jsem začínal ve Slovči na Nymbursku, odkud jsem brzy odešel do RMSK Cidlina. Už do dorostu jsem odešel do Slavie Praha. Poté mě čekala celá řada adres, z nichž bych vypíchl Ovčáry, Union Cheb, Viktorii Žižkov, Marilu Votice, MFK Zemplín Michalovce, SK Převýšov, Benátky nad Jizerou a SS Ostrá. Klubů bylo více, ale zmiňuji ty, kde jsem byl déle (smích).

Zahrál jste si ve velkých klubech jako Slavia Praha, nebo Viktoria Žižkov. Co chybělo tomu, abyste okusil první ligu?
Myslím si, že vždy chybělo malinko. Na Slavii v sedmnácti letech si mě vytáhl trenérský tandem Pešice – Šafařík, ale bohužel po třech měsících skončili a já se stěhoval zpět do B-týmu. Na Žižkově jsme nejprve s B-týmem postoupili do ČFL a pak si mě vytáhl pan Csaplár a tehdejší sportovní ředitel Pavel Kuka, ale oba skončili snad po měsíci mého fungování v A-týmu. Nastoupivší pan Ščasný chtěl stavět na vlastních hráčích a já byl hostující. Necítil jsem, že bych dostal šanci, a tak jsem odešel do Votic. Ale s trochou sebekritiky musím uznat, že na ofenzivního záložníka jsem dával málo branek.

Kde se vám nejvíce dařilo a líbilo?
Těch oblíbených štací bylo víc. Moc rád vzpomínám na oboje moje nakukování do ligových týmů. Nejlepší partu jsem zažil asi v Chebu a v béčku Žižkova, kde bych řekl, že jsme měli minimálně druholigový tým. A krásné vzpomínky mám na vyřazení Slavie z poháru Převýšovem.

Zahrál jste si se spoustou výborných fotbalistů. Dokázal byste vytvořit vaši ideální jedenáctku?
Štepán Kolář (Žižkov B) – Matej Krajčík (Slavia B), Honza Skoupý (Union Cheb), Honza Suchopárek (Slavia B), Michal Vanák (Michalovce) – Ondra Walter (Žižkov B), Jirka Novák (Žižkov B), Petr Vobořil (SS Ostrá), Jakub Hottek (Michalovce) – Petr Švancara (Žižkov), Pavel Kuka (Slavie). Kluků by se tam hodilo více, ale všichni se tam nevejdou (smích).

Máte za sebou také zahraniční angažmá ve slovenských Michalovcích, kam si vás vzal trenér František Šturma. Jak na zápasy ve slovenské druhé lize vzpomínáte?
Já byl s trenérem ještě ve druhé lize a musím říct, že se mi na Slovensku líbilo. Jen mi tam chyběla rodina. Soutěž bych tenkrát srovnal s vrškem ČFL. Ale s trenérem nás pojí kamarádský vztah doteď.

Jako sedmnáctiletý jste si vyzkoušel testy v anglickém Tottenhamu. Jak na to vzpomínáte?
Byl to neskutečný zážitek a nakouknutí do toho, co je opravdu profesionalismus. Bylo skvělé si zahrát a zatrénovat s hráči, jako byli Rebrov, Sheringham, King.

Redaktor Jan Pechánek
KOMENTÁŘ: Hokej není pro ufňukánky. Tvrdý je i za zavřenými dveřmi šaten

Jak jste se vůbec v Anglii ocitl? Kdo vás tam doporučil?
Do Tottenhamu jsme vyrazili čtyři hráči ze slávistické líhně, vše bylo díky společnému vlastníkovi – skupině ENIC. Všechno zařizoval Jan Říčka, nynější skaut Man City.

Vy jste osobním trenérem. Jak vám narušila karanténa sportovní činnost?
Prvních šest týdnů jsem byl bez práce, takže omezení to bylo velké. Nyní už pomalu začínám pracovat a vzhledem k tomu, že jsem pozitivně nastavený, věřím, že od září bude vše v normálu.

Jak jste se v dobré formě a kondici udržoval vy sám?
Tři týdny jsem si dal volno, ale nyní si myslím, že jsem kondičně plně ve formě. A co se týče balonu, tak snad nebude úplně zle, jelikož se snažím denně kopat se synem na zahradě… Zatím mám navrch, tak mě to ještě baví (smích).

Co říkáte na to že v Ostré se nebude hrát divize?
Je to smutný příběh. Ale takové věci se ve fotbale stávají. V Ostré to bylo postavené na jedné firmě a ta nyní řeší své problémy. Je to škoda, měli jsme dobrý mančaft. Ale fotbalový život jde dál.

Kam povedou vaše další fotbalové kroky?
Spolu s některými dalšími spoluhráči do Bohemie Poděbrady.

Jan KNOBLOCH
Bydliště: Lysá nad Labem
Narozen: 29. března 1984
Zaměstnání: osobní trenér fitness
Znamení: beran
Oblíbené sporty: fotbal, hokej, fitness
Oblíbené jídlo: hovězí steak
Oblíbené pití: pivo Lanýž
Oblíbený film: Dědictví aneb kurva hoši guten tag
Oblíbená hudba: The Offspring

FC Písek – TJ Štěchovice 1:0 (0:0).
Štěchovice už ve třetí lize nenajdete. Přesto se na jejich hřišti bude dál hrát