Co vás přivedlo k myšlence zúčastnit se půlmaratonu?

Jak už to bývá, jednalo se o náhodu. Koncem podzimu mě oslovili z Hospice Dobrého pastýře v Čerčanech, zda bych se běhu nechtěl zúčastnit a zároveň tak hospic finančně podpořit. Běh pro dobrou věc byl takový spouštěč, že jsem nechtěl odmítnout.

Jak dlouho jste se na akci připravoval?

Asi od poloviny ledna. Jak týmu, tak i mě začala zimní příprava (směje se). Začal jsem běhat na pásu třikrát týdně úseky šest až osm kilometrů. Začátky byly krušné, protože jsem 15 let aktivně neběhal. Navíc v únoru jsme dostali v klubu informaci o změně rozlosování. Místo zápasu s Opavou jsme měli hrát v sobotu v Ostravě, a to bych běžet nemohl. Vysvobodila mě až Česká televize, která zápas zařadila do svého vysílání a zápas se posunul na neděli 2. dubna. Mé účasti tedy nic nebránilo.

Věřil jste, že závod po tak krátké přípravě uběhnete?

Když jsem v lednu začal, tak jsem tomu věřil, ale postupně jsem začal mít k závodu respekt a před jeho startem jsem netušil, jak to dopadne.

Jak jste vnímal atmosféru závodu?

Byl jsem úplně nadšený. Skvělá organizace, pozitivní přístup běžců, fanoušků i organizátorů mě vtáhla do závodu a moc mi pomohla ho dokončit.

Co bylo nejtěžší?

Držet tempo, vyrovnat se s krásným počasím a nepřipouštět si tu vzdálenost.

Když už jste zvládl půlmaraton, troufl byste si i na maraton?

Zatím určitě ne, ale uvidíme, co bude třeba za rok (směje se).

JIŘÍ PAÝR