Ve středu jste oslavil kulatých šedesát let. Celý okres Vás zná jako trenéra, funkcionáře a tahouna kondrackého fotbalu. Starší ročníky Vás pamatují i jako hráče. Přibližte nám Vaší hráčskou kariéru.

Celou fotbalovou kariéru jsem prožil v Kondraci. Fotbal jsem začal hrát ve dvanácti letech, kdy jsme na kole objížděli okolní vesnice a dojednávali si přáteláky. Rok jsem hrál mistrovskou soutěž žáků a rok za dorost. Od 16 do 42 let jsem hrál za dospělé. Nejvíc mi fotbal chyběl na vojně, kdy jsem hrál dva roky pouze na asfaltu v kasárnách, protože vojáci, až na malé výjimky, nesměli hrát mistrovské soutěže.

Co pro Vás vůbec fotbal jako takový znamená?

Fotbal je můj celoživotní velký koníček, při němž se krásně odreaguji od běžných starostí. Mám impulzivní povahu, a tak vše hodně prožívám, jak vítězství, tak i porážky. Když se vyhrává, mám hned lepší náladu.

Jste rekordmanem kondrackého fotbalu v několika ohledech. Odehrál jste za Kondrac 753 utkání a nastřílel 314 branek, což nikdo jiný nedokázal. Jak byste sám sebe charakterizoval jako hráče?

Byl jsem hodně rychlý, čehož jsem využíval a profitovalo z toho i mužstvo. Většinu gólů jsem dával ze samostatných úniků. Kdybych měl víc klidu v zakončení, dával bych jich ještě víc.

Celý hráčský fotbalový život jste strávil v Kondraci, co považujte za největší úspěchy jak individuální, tak týmové?

Z individuálního hlediska si cením toho, že jsem nastřílel nejvíce gólů ze všech hráčů, kteří se za 58 let v Kondraci vystřídali. Z pohledu týmu považuji za úspěch, že i naše generace si zahrála sedm let krajskou I. B třídu a několikrát jsme vyhráli okresní pohár.

Střílel jste poměrně dost branek, nechtěl jste si nikdy zkusit vyšší soutěž?

V roce 1976 jsem dostal nabídku jít hrát do Vlašimi, která v té době hrála 2. ligu. Dokonce jsem měl podepsané i přestupní lístky, ale láska ke kondrackému fotbalu, kde jsem také již dělal funkcionáře, nakonec rozhodla a můj přestup se nikdy neuskutečnil.

Kariéru jste ukončil v úctyhodném věku 42 let a ještě po čtyřicítce střílel branky. Čemu připisujete svou fotbalovou dlouhověkost?

Hlavním důvodem byl fakt, že se mi vyhýbala až na výjimky zranění a fotbal jsem hrál velice rád. Ani když jsem stavěl dům, nevynechal jsem jediný zápas. Paradoxně jsem ale málem kvůli fotbalu přišel o život. Kvůli špatně provedené sádře na noze jsem měl plicní embolii a i proto jsem následně s fotbalem skončil.

Hrál jste s celou řadou fotbalistů, se kterými jste si na hřišti nejvíce rozumněl?

Nejvíc jsem těžil ze spolupráce s Fandou Matouškem, který dokonale dokázal využívat mé rychlosti. Byl to takový Pavel Horváth naší doby. S ním, Matějem Lizákem, a Jiřím Kladivou jsme byli hlavní tahouni tehdejšího kondrackého mužstva.

Již jako hráč jste v Kondraci zastával funkci sekretáře a po skončení hráčské kariéry okamžitě přesedlal do trenérského křesla. Jak dlouho jste Kondrac vlastně trénoval?

Trénovat jsem začal ještě jako hráč a devět let vedl s Matějem Lizákem žáky. Potom jsem prožil jako trenér „A" mužstva na lavičce krásných 15 let.

Jako trenér jste dosáhl několika úspěchů, které řadíte úplně nejvýše?

Největší úspěch pro mne byl postup do krajské I. B třídy před jedenácti lety. Vybojovali jsme ho s kádrem, jehož základ tvořili hráči, které jsme s Matějem Lizákem vedli devět let v žácích a jak se říká, prošli mi pod rukama.

Jak se na Vaše fotbalové snažení dívá rodina?

Vím, že jsem tak trochu fotbalový blázen. Nikdy jsem za trénování neměl žádnou finanční odměnu, a tak je jasné, že bez pochopení manželky by to nešlo dělat. Jí také nejvíce děkuji za to, že jsem mohl s fotbalem prožít tolik hezkých chvil.

Kondrac vstoupila letos do jedenácté sezóny v I. B třídě v řadě, což je u vesnic (Kondrac má asi 480 obyvatel) podobné velikosti celkem ojedinělé. Co je podle Vás hlavní příčina, že dlouhodobě patříte mezi deset nejúspěšnějších oddílů na okrese Benešov?

V Kondraci jsme fotbal dělali vždy hlavně pro partu a hráče zde neplatíme. Snažíme se, aby šli všichni po utkání na večeři a zápas jsme společně probrali. Fotbal na této úrovni nemá být o penězích, ale o srdíčku, což je naše zásada, kterou se snažíme řídit.

Jaké máte osobní i fotbalové přání a cíle do dalších let?

Přál bych si, aby celé mé rodině, kamarádům a známým sloužilo zdraví a fotbalově se Kondraci dařilo i v budoucnu, i když udržet se na této úrovni bude hodně těžké.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat čtenářům?

Čtenářům přeji, ať prožívají pokud možno šťastný a spokojený život a dokážou se radovat i z maličkostí.