Po letech trápení, které s týmem z Letné částečně prolomil, když ho dovedl k pohárovému triumfu, je rád, že klub jeho srdce bojuje na nejvyšších příčkách o ligový titul. A jako správný Východočech nezapomíná ani na Hradec Králové.

Každému je jasné, že život Václava Kotala se pořád točí kolem fotbalu, ale stíhá i relaxovat. „Mám vystudované finance, takže relaxuji u nich,“ přiznává uznávaný odborník v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Souboj o titul bude nesmírně vyrovnaný a zajímavý, věříte, že se po dlouhých letech vrátí zpět na Letnou?
Myslím si, že Sparta má největší šanci. Je potřeba skončit na prvním místě po základní části, protože pak by hrála se Slavií i Plzní doma, což je velká výhoda.

Spartě podzim nevyšel podle představ, ale v posledních měsících má nejlepší formu, co se změnilo?
Všechno si to sedlo. Přišlo hodně nových hráčů, změnil se způsob hry, začalo se hrát na tři obránce. Tohle chce za každou cenu čas, což se ukazuje, protože výkony jsou za mě velmi dobré.

Oba elitní pražské týmy si to kromě ligového titulu rozdají i o ten pohárový. Jste rád, nebo jste spíše přál Bohemians, kteří měli Slavii už na lopatě?
Ať hrají finále ti nejlepší, což znamená týmy, co vyhrávají. A nebudeme si nic nalhávat, derby Sparty se Slavií je jiné než derby Sparty s Bohemkou, to je asi všem jasné.

Vy jste Spartu dovedl jako hlavní trenér k vítězství v poháru, kam tento úspěch řadíte?
Během trenérské kariéry rozhodně nejvýš. Sparta dlouhou dobu nezískala žádnou trofej. Doufám, že letos to rozšíří ziskem alespoň jednoho poháru, nejlepší by však byly obě trofeje, jako tomu v minulosti bývalo zvykem. Nemůžeme být ale neskromní, takže i vítězství v jedné soutěži by bylo dobré. Vyhrát ligu je však mnohem cennější.

Během bohaté kariéry jste vedl Hradec, Jablonec, Brno. Sparta je ale český gigant, je tam cítit na trenéra mnohem větší tlak?
Ten je všude, ale vždycky jsme se snažili, aby nám to fungovalo jako celku, protože rozhoduje týmový výkon. Potřebujete samozřejmě individuality, ale jenom ty ještě nikdy žádný úspěch neudělaly. Rozhodující je, jak se nadstandardní hráči dokáží prosadit a přizpůsobit se tomu, co potřebuje tým.

Na lavičce jste vypadal vždy klidně, co se odehrávalo uvnitř?
(Směje se) Vždycky mi pomáhalo, že jsme měli rozdělené role s Míšou Šmardou. On sledoval bezprostřední utkání, já spíše hledal příčiny, proč, co a jak. Takovou tu taktickou věc, pak jsme to dávali dohromady. Kvůli tomu člověk možná trochu vypadá, že zápasy neprožívá, ale rozhodně to tak není.

Co dál pomáhalo?
Ve Spartě bylo navíc velké spojení s kamerou, okamžitě jsme měli názor, jak je to vidět ze shora. Hned jsme věděli, kde jsou nedostatky nebo že máme přeskupit řady. Komunikace probíhala na vysoké úrovni a mohli jsme reagovat.

Jak si nejlépe odpočinete od fotbalu?
Mám vystudované finance, tak asi u nich. (usmívá se) Vždy si rád pročtu nějaké věci kolem financí, sleduji burzu. Ten můj základní obor je takový únik od fotbalu, když si potřebuji vyčistit hlavu.

Po konci ve Spartě jste se mihl doma v Náchodě, kde jste chvíli vedl divizní tým.
Přiznám, že na to angažmá nevzpomínám rád, protože jsem byl zvyklý, že chodí hráči trénovat, a tam s tím byl obrovský problém. Na tréninky chodilo třeba šest kluků, což je ve fotbale dost málo. Z tohohle pohledu, dokud se docházka nezlepší, tak se v divizi bude hrát o záchranu, možná se bude hrát jen kraj. Role trenéra tam asi není tak důležitá jako role samotných hráčů, aby chodili na tréninky, protože bez nich s tím trenér něco jen těžko udělá.

Myslel jste, že je konec, nebo jste měl v úmyslu se vracet?
Nešlo o vracení. Mě oslovila Viktorka Žižkov z toho pohledu, že sestoupili do ČFL a mají zájem se okamžitě vrátit do druhé ligy. Pro mě je rozhodující motivace, protože v mých letech už nepotřebuji nikomu nic dokazovat. Vnitřní motivace však musí být vždycky a teď je naprosto jasná – vrátit se do druhé ligy.

Cílem je postup do druhé ligy

Je pro vás tedy velkou výzvou vrátit zpět na výsluní tradiční značku, kterou žižkovská Viktorka rozhodně je?
Určitě ano. Viktorka minimálně do druhé ligy patří a myslím, že by nebylo na škodu, kdyby hrála nejvyšší soutěž. Sice by tam bylo další mužstvo z Prahy, ale byla by další derby. Největším problém jsou tréninkové plochy. Není kde trénovat, stěhujeme se po různých hřištích, což na výkonu mužstva nepřidává.

Jaký je tedy cíl? Postup do druhé ligy a pak se uvidí?
Řekl jste to přesně. Cílem je postup, ve druhé lize pak stabilizovat mužstvo a vidělo by se, jak by to bylo dál. To už si ale myslím, že se mě tolik týkat nebude. (směje se)

Mise se zdá být zatím bezproblémová, když v čele jedné ze skupin ČFL máte ohromný náskok. Vychází vše podle představ?
Ale jo, jsme v pohodě. Prohráli jsme pouze jedno utkání. My se však musíme koncentrovat na baráž, protože ta bude rozhodující. Tohle mi prostě vadí, můžeme být první s náskokem, který jsme si vybojovali, a přesto nepostoupíme přímo. Místo toho se hraje ošemetná baráž. Za mě je to vůči oběma týmům nespravedlivé. Celý rok hráči tvrdě pracují a o úspěchu rozhodnou dvě utkání. Pro další motivaci si myslím, že to dobře není.

V týmu jsou hráči, kteří hráli vyšší soutěž. Jaké mají podmínky pro fotbal?
Sice se sestoupilo, ale hráči mají pořád profesionální status. Proto je potřeba postoupit, aby zůstal. Klukům tak rozhodně motivace nechybí a všichni dohromady máme jeden společný úkol.

Co je ve třetí lize jinak než v té první z pohledu trenéra?
Neřekl bych, že něco výrazně. Vždycky jsme v realizačním týmu měli rozdělené role a není tomu jinak ani teď. Já pořád sleduji soupeře, pak se bavíme o taktice, co na koho hrát. Myslím, že tohle funguje pořád stejně, ať je to první liga nebo nižší úroveň. Možná trochu rozdíl vidím v kvalitě záznamů, ty jsou trochu jiné, ale i na TVCOM se dají vidět zápasy. Informací o soupeřích je pořád dost a na dost zápasů jezdím i osobně, abych je viděl na živo.

Pojďme se přesunout k ligovému Hradci. Čekal jste, že se bude i ve druhé sezoně mezi elitou pohybovat kolem nejlepší šestky?
Znám velmi dobře Míru Koubka, protože to byl můj spoluhráč ve Spartě. Cílevědomý trenér, který fotbalu rozumí. Neměl jsem žádné obavy z toho, že by mužstvo bylo špatně vedené. Ukazuje se, že jeho působení v Hradci přineslo výsledky. Největší škoda je, že se ty dvě sezony nehrály na východě Čech. Snad se to brzy změní.

Je v něčem hradecké tažení podobné tomu vašemu, kdy jste po postupu do první ligy skončili hned osmí?
Myslím, že určitě. Za mě je to obrovská zásluha Mirka, který má ohromné zkušenosti. Je strašně důležité, že se nenechá rozhodit, když se něco nepodaří, jde si stále za svým cílem a podřídí tomu veškerou svoji činnost. Jsem také rád, že hráče přesvědčil na svůj způsob hry. Perfektní organizace, kterou dokáží eliminovat a nahradit herní nedostatky.

Pro hráče i celý klub musí být velmi náročné, když už druhý rok nehrají doma, jezdí je podporovat pouze skalní fanoušci.
Jednoznačně. Pamatuji si, když jsme v sezoně 2009/2010 postoupili do ligy, tak jsme první zápas hráli na Malšovickém stadionu proti Spartě. Dokázali jsme ji porazit, navíc byla fantastická kulisa, kdy přišlo 15 tisíc lidí. Atmosféra k fotbalu bezpochyby patří a když hrajete mimo město, bohužel nikdy tak dobrá nebude. Těším se moc, protože od příštího roku to v Hradci bude jiné.

Během vaší postupové sezony přišli lidi nejen na Spartu, ale i na Slavii, Baník. Věříte, že nový stadion je přiláká zpět do ochozů a potvrdí se, že v Hradci má fotbal tradici?
Doufám v to. Vždycky to souvisí s atraktivitou soupeře, ale myslím, že fanoušek v Hradci na to čeká. Kolem stadionu jezdím a vypadá, že bude velmi pěkný. Jak se dodělá a bude se tam hrát, lidi se vrátí a vytvoří takové prostředí, které vytvořili v té době nám.

Stadion bude důležitý pro celý region?
O tom není pochyb. Ale musím se trošku dotknout klubu, protože mi hrozně vadí postavení hradeckého dorostu. Myslím, že neudělali všechno proto, aby na tom byl lépe. Jestli jim hrozí sestup z dorostenecké extraligy, bude to obrovská škoda z hlediska vývoje mládeže. Za nás Hradec tehdy vyhrál dorosteneckou ligu. Vzešli z toho hráči jako Zelený, Holeš, Schwarz, Koubek, Petráček, tihle kluci tam prošli dorostem a stali se z nich kvalitní hráči i v týmech, kam následně přestoupili. Jednoznačně potřebujete kvalitní mládežnickou základnu, aby fungovala a dodávala hráče pro áčko a také pro jiné kluby.