Skoro do konce sezony jste bojovali o záchranu v soutěži. To asi nebyl Váš záměr a spokojenost s nakonec devátým místem asi u Vás nevládne…

Určitě jsme si před sezonou představovali, že se budeme pohybovat v horních patrech tabulky. Hrubě nám nevyšel začátek soutěže. První utkání jsme prohráli s výbornými Kunicemi, ve druhém kole jsme měli vyhrát v Chotýšanech, ale selhali v zakončení. Po této zbytečné prohře začala být na mužstvu cítit nervozita. Podzim nám skutečně nevyšel. Před jarem byla jednoznačným cílem záchrana, což se podařilo, takže celkově sezónu nehodnotím nijak tragicky, přestože celkové deváté místo bych před sezónou asi nebral.

Desáté místo po podzimu nebylo pro hráče dostatečné varování?

Bohužel zřejmě ne, zimní příprava neprobíhala podle mých představ. Na utkáních neustále někdo chyběl a asi ani hráči necítili dostatečnou konkurenci, což je vždycky zárodek vznikajícího problému. Konkurence má blahodárný vliv na všechny hráče, pokud cítí větší tlak na svojí osobu.

Čím si vysvětlujete kolísavost výkonů?

Máme v mužstvu víc mladých hráčů, u kterých je obecně problém udržet si stabilní výkonost. U hráčů jako Budil nebo Michal Kubín zhruba přesně víte, co na hřišti v utkání předvedou. U mladých a dalších hráčů, kteří se nepotkávají s formou, je to vždy otázka a to samozřejmě výrazně ovlivňuje celkovou výkonnost mužstva.

Na jaře jste neporazili žádné mužstvo z popředí tabulky. To je kádr tak špatný nebo to byla jen souhra náhod?

Myslím, že je to spíše souhra náhod. Měli jsme zápasy, které jsme odehráli velmi dobře, ale naopak i zápasy, kde jsme hráli výrazně pod své možnosti. Ztráty se Suchdolem nebo Poříčím mě mrzí daleko méně než prohry v Chotýšanech, ve Zruči, Struhařově a domácí remíza se Struhařovem, kde jsme naprosto zbytečně ztratili 11 bodů. Naštěstí jsme sbírali nejvíce body s mužstvy ze středu tabulky a až na suverénní Poříčí a Suchdol nás nikdo výrazně nepřehrával. Víme o určitém problému v našem herním systému, který souvisí s příliš velkým počtem obdržených branek, ale snad se nám to podaří přes léto vyřešit.

Většinu týmů si stěžuje, že nemá střelce. Vy bombarďáka máte v podobě Martina Pavlíčka, jenž nastřílel 22 branek. Udržíte ho pro příští sezonu v Kondraci?

Martin nám skutečně maximálně pomohl. Udělali jsme z něj kapitána a určitě to byla dobrá volba. Neměli bysme o něj přijít, protože je jedním z lídrů mužstva a postupně ho do kondrackého fotbalu stále více zapojujeme. Není to typický kanonýr, přestože nastřílel tolik branek, ale jeho výhodou je obrovská vůle a nasazení, kterou více než kompenzuje některé nedostatky v technice a taktice.

Kádr se Vám moc nemění, nechtělo by to radikálnější řez a tým trochu víc okysličit?

Snažíme se mužstvo doplňovat vždy s rozumem a spíše kádr oživit. Nikdy nepůjdeme cestou, aby u nás hráči hráli za peníze. Naopak se snažíme přivádět kluky, kteří zapadnou do kolektivu a nějaké překotné změny, kdy přivedeme třeba sedm nových lidí si dost dobře představit neumím.

Co chcete pro příští sezonu změnit, aby jste spíše bojovali ve vrchních patrech tabulky než ve spodních?

Chtěli bychom mužstvo určitě rozšířit, aby hráči cítili větší konkurenci. Na začátku jara se opětovně zranil Vítovský, ze zdravotních důvodů nehrál celé jaro Sedláček a Nedvěd odehrál po zranění až poslední dva zápasy. Máme zájem o tři mladé hráče, jejichž jména bych zatím neprozrazoval. Zapojí se s námi do přípravy a pokud se marodi dají do pořádku, nepochybuji o tom, že budeme mít dostatečnou kvalitu. Rád bych změnil tréninkovou účast některých hráčů směrem nahoru, ale samozřejmě záleží na nich, co chtějí pro fotbal udělat a jakou roli pak na hřišti mohou mít. Opět jsme u konkurence, pokud je dostatečná, tak už to samo o sobě hráče donutí na sobě více pracovat, aby nevypadli ze základní sestavy a snažili se přesvědčit. V některých zápasech bohužel museli hrát celý zápas i ti, kteří byli jednoznačně na střídání, a to je chyba.

Jako trenér jste občas naskočil i do hry. Bylo to jen kvůli tomu, že Vás bylo málo nebo máte chuť ještě zkusit hrát pokud vydržíte zdravý?

Bylo to skutečně jen kvůli tomu, že nás bylo málo. Přesněji řečeno, spíše proto, že jsem chtěl, aby neseděl někdo jako druhý nebo třetí na lavičce, tak šel hrát raději za béčko. Prakticky již deset let, kdy se u mě nepovedla běžná operace kolena a následovalo šest dalších operací, není moje noha uzpůsobena k výkonnostnímu fotbalu a doktoři mě vícekrát varovali. Rád bych samozřejmě hrál a myslím si, že zdravý bych mohl hrát podobně dlouho jako můj otec do 42 let, netrpím na svalová zranění, ale bohužel. Na hřišti jsem se objevil pouze párkrát, protože jsem chtěl klukům pomoct, ale na podzim již hrát fotbal určitě nebudu.

Nervy jste měl asi během sezony na pochodu. Kde si je přes léto léčíte?

Nejvíce si odpočinu doma nebo na dovolené s rodinou, kde si vždy s dětmi dostatečně vyčistím hlavu. Fotbal beru hlavně jako skvělou zábavu a vyčištění hlavy od běžných pracovních starostí, takže se dá říct, že už se těším na novou sezónu a další výzvy, které před námi stojí.

Zůstáváte u mužstva jako trenér?

Ano, ale chceme rozšířit realizační tým. Měli jsme a stále máme zájem o Romana Filipa, který u nás již dříve působil s přípravkou, ale zatím naše přání nebylo vyslyšeno. Zároveň jsme se domluvili s Vencou Skibou, který v Kondraci bydlí a jezdí hrát do Rakouska, aby mi pomáhal s vedením tréninků. Asistenti Jarda Polívka a Pepa Linhart moc času na tréninky nemají a někdy tréninky nejde vést v jednom člověku.

Kdy začínáte s přípravou na novou sezonu?

Přípravu začneme v pátek 19. července a postupně se utkáme s Týncem, odehrajeme turnaj v Sedlci-Prčici, s Poříčím, Divišovem a Zručí.