Kliknutím zvětšíte
Na turnaj odjeli Vlašimští s 11 hráči, bez brankáře a navíc se třemi hráči, kteří nebyli zcela v pořádku. Nakonec od začátku mohli použít jen 10 hráčů, tedy dva na střídání. Některá mužstva měla dvě sedmičky na střídání.
V základní, sedmičlenné skupině A, kluci neobdrželi žádnou branku, vyhráli všech šest zápasů, když postupně porazili Borac Čačak (Slovinsko) 2:0, Bohemians Praha 1:0, TJ Valašské Meziříčí 4:0, FK Hodonín 3:0, Domino Bratislava (Slovensko) 3:0 a FK Ústí nad Labem 4:0 a s 18 body a se skóre 17:0 postoupili z prvního místa do semifinálové skupiny.
Ve čtyřčlenné skupině kluci opět branku neobdrželi, vyhráli všechny tři utkání, když postupně porazili SFC Opava 1:0, FC Svratka Brno 3:0 a AC Sparta Praha I. 1:0 a s 9 body a se skóre 5:0 postoupili jako vítěz semifinálových skupin do semifinále. Dalšími semifinalisty byla SK Slavia Praha, FC Zbrojovka Brno a FC Baník Ostrava. A právě Baník byl Vlašimi semifinálovým soupeřem. Po devíti utkáních bez inkasované branky se Baníku podařilo vlašimskou obranu překonat a zvítězil 1:0. A protože Slavie porazila Zbrojovku, čekal rytíře zápas o třetí místo s Brnem. Ten prohráli 1:2 a na medaili jen těsně Vlašimští nedosáhli.
Z jedenácti utkání Vlašim devět vyhrála, dva prohrála a se skóre 23:3 obsadila čtvrté místo.
Mezi oceněnými byl Nerad Antonín jako nejlepší hráč a Zachoval Matěj jako nejlepší brankář.
Výsledky na: http://www.valmezcup.cz/image/data/Vysledky.pdf
„Musím před kluky smeknout, to co dokázali, s jakým nasazením a vůlí po vítězství hráli, byla radost se na ně dívat. Bylo milé slyšet, jak se někteří soupeři a rodiče dohadují, kde že to ta Vlašim je, a co že to vlastně hraje za soutěž. Byli jsme výborná reklama pro náš klub. Vždyť porazit třeba Spartu není jen tak,“ rozplýval se po turnaji trenér Petr Kotora.
V brance, jen v rozlišováku, byl celý turnaj Matěj Zachoval a to měl problém se stehenním svalem. Devět zápasů nedostal gól i proto, že umí číst hru a předvídá tak dobře, že vlastně ani chytat nemusí. Asi i proto byl vyhlášený jedním ze tří nejlepších brankářů turnaje. V obraně zahrál bezchybně kapitán Šimon Kameník, který je opravdovou oporou zadních řad a příkladem borce, který nepustí soupeře do šance. Jediné co mu musím vytknout je, že nevyhrál snad ani jednu střižbu se soupeřem o míč před začátkem utkáním (smích). Oporou obrany, podporovatelem útočných akcí a tentokrát i střelcem tří branek byl Petr Toula, jehož nebylo snadné obejít a jeho fyzický fond byl určitě jeden z nejlepších.
V obraně máme ale i další oporu, Davida Budila, který je také příkladem svědomitého dříče. Velká škoda jeho zranění v semifinále s Baníkem, kdy byl hrubě sražen po odehrání míče na zem, přičemž si zlomil ruku a dál nemohl hrát. Davida si naši hráči zvolili jako nejužitečnějšího hráče mužstva a to právem. V obraně hrál také Roman Kuntoš, který nám svojí snahou určitě pomohl k dobrým výsledkům. Mezi obránce patří také Zuzka Fialová, která ale nakonec do zápasů pro zranění kotníku nenastoupila, velká škoda, Zuzka je naší oporou a chyběla nám moc.
Střed zálohy hrál nejvíce Lukáš Pajk, pro něhož to bylo hodně vyčerpávající, jeho práce s míčem a přihrávky za obranu protihráče hodně potrápily. Standa Slavata a Tomáš Vaňkát se v záloze také neztratili, dokázali si, že mají na fotbal i s takovými soupeři. Honza Rytina v útoku i na záloze dřel, dokázal připravovat šance, překonal i bolavé paty a vrátil se do hry. V útoku byl Tonda Nerad a nejen že byl postrachem brankářů, protože vstřelil celkem 15 branek v 11 utkáních, on byl vyhlášen i nejlepším střelcem turnaje. Tonda byl jedním z vůdčích osobností mužstva a opravdová osobnost celého turnaje,“ rozebral hráče v týmu Petr Kotora a děkoval: „Chválím organizátory, zvládli vše perfektně.
Poděkování patří rodičům, vzorně fandili, starali se o bolavé nohy, doplňovali průběžně klukům ovoce, prostě super. Také děkujeme podporovatelům, kteří nám psali z domova, rodičům a klukům, kteří s námi ve Valmezu nebyli. Zvláště musím poděkovat Petru Toulovi st., který mi při neúčasti Michala Budila (pracovní povinnosti) celé dva dny asistoval. Zvláště jeho pokřik „Sinější pes štěká“ hnal kluky za vítězstvím. Závěrem chci říct, že je pro mě velkou odměnou a zadostiučiněním za práci u ročníku 2005, když vidím, jak kluci dokážou hrát fotbal na takové úrovni v kategorii U13, vždyť nejednoho z nich mám v mužstvu od 7 let. Děkuji klukům, jsem na ně hrdý."
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
