Neúspěšný vlašimský podzim stál post trenéra Michala Horňáka, za kterého přišel věhlasný Vlastimil Petržela. Jak vnímáte tuto změnu a co se za měsíc změnilo?

Největší rozdíl je asi samozřejmě v náplni a podobě tréninků, každý trenér má svůj vlastní styl a vyžaduje něco jiného. Trenér Petržela dává větší důraz na fyzickou připravenost, takže tam je asi největší změna.

Chtěl bych ale říct, že trenér Horňák patřil k těm nejlepším, co jsem ve Vlašimi zažil, bohužel nám nevyšlo pár důležitých utkání, ve kterých jsme měli získat body. Vedení pak udělalo to, co se asi nechalo čekat. Pokud ale chceme soutěž zachránit, tak asi musel přijít nějaký nový impuls.

Pokud prý mluví trenér, tak je v kabině absolutní ticho a bylo by slyšet spadnout špendlík na zem, což prý dříve nebylo. Co je tom pravdy?

Trenér Petržela má zkušenosti z top týmů, všichni v kabině to ví a nikdo si nedovolí nic namítat, prostě je to tak, jak on říká. Na druhou stranu nesouhlasím s tím, že by to tak dřív nebylo, jen trenér Horňák byl, co se týče přístupu k hráčům, více komunikativní.

Už jméno Petržela musí vzbuzovat respekt. Je to tak nebo ho berete jako každého jiného trenéra?

Je to tak. Respekt samozřejmě vzbuzuje, ale to měli i jeho předchůdci. Teď je to spíš umocněno zkušenostmi a jeho velkou autoritou.

Jste rychlý, silový typ útočníka, který na hřišti dře do úmoru a takoví hráči se trenérovi líbí, což dává do médií patřičně najevo a neustále vás chválí. Určitě to potěší, ale co spoluhráči v kabině, neutahují si s vás, že byl na hřišti zase nejlepší Jícha?

S tím mým hodnocením tak úplně nesouhlasím, ale budiž. Za to, že mě trenér pochválil, jsem samozřejmě rád, na druhou stranu to nic nezaručuje a v sezoně může být vše jinak. Nějaké fórky na to v kabině jsou, to je klasika. Žádný extrém to však není a tomu se asi nevyhne nikdo.

Branku jste zatím ze sedmi přípravných zápasů vstřelil jen jednu, ale zato Spartě. Netrápí vás to nebo si šetříte důležité góly až do jarní sezony?

Jako útočník bych samozřejmě měl dávat gólů co nejvíce, ale pokaždé to nejde. Bylo to asi i kvůli soupeřům. Až na jeden zápas jsme zatím hráli víceméně jen s prvoligovými mužstvy a s nimi se prosazuje ještě hůře. Gól Spartě určitě potěší a doufám, že si ještě nějaký šetřím i na sezonu. (smích)

Jak vaše tělo přijalo lednové tréninkové dávky a co pro vás bylo nejtěžší?

Naštěstí jsme se v prosinci ani během Vánoc úplně neflákali, takže to nebyl takový šok. Tím ale nechci říct, že by to nebylo náročné. Asi pro všechny bylo nejtěžší běhání na oválu.

Už se těšíte na kratší tratě a sprinty nebo vám minutově delší štreky nevadili?

Jako každý fotbalista radši běhám jen s balonem, ale to jsme tuto zimu čekat určitě nemohli a ani nemůžeme. Osobně mi asi trochu méně vadí delší tratě.

V úterý jste absolvovali fyzické testy na Fakultě tělesné výchovy v Praze. Jak jste po nich „vypadal" a pokolikáté jste testy absolvoval?

Na testech jsem byl myslím potřetí. Pokaždé je to dost nepříjemné a jsme rádi, že je to za námi.

V pátek začíná zimní olympiáda v Soči. Předpokládám, že když bude čas, tak jí budete sledovat. Na které sporty se těšíte a budete se radši dívat doma nebo v restauraci?

Sledovat se budu snažit co nejvíce sportů, ale určitě si nenechám ujít především hokej a pak ty, kde máme největší šanci na medaile. Sledovat olympiádu budu hlavně doma, ale třeba na hokejové zápasy je určitě lepší atmosféra v restauraci. (smích)