„Fotbal, ale i sport jako takový, jde teď stranou,“ chápe Karel Krejčí výjimečnost situace. Zrušit musel i červnové soustředění v rakouském Kaprunu.

Jak současná situace ovlivní kvalifikaci jednadvacítek?
Zatím jsme přišli jen o zápas v Řecku, bude se hledat náhradní termín. Uvidíme, jak se to promítne do dalšího průběhu. Příští sraz by měl být začátkem září, kdy máme hrát v San Marinu a doma s Chorvatskem, v říjnu byly v plánu zápasy ve Skotsku a Litvě, v listopadu pak baráž. Myslím, že se to dá stihnout, i když s nějakými posuny.

Ten ale nemine finálový turnaj ME do 21 let, protože termín koliduje s odloženým Eurem…
Takhle já nepřemýšlím, to je daleko. Nejdřív se tam musíme kvalifikovat. Já jsem pracoval i na klubové úrovni a vždycky se zajímám o ten nejbližší zápas. Ono ani nejde přemýšlet půl roku dopředu, protože zvlášť příprava mladých kluků má svoje specifika. Mám s tím bohaté zkušenosti.

Povídejte…
Výkonnost mladíků je hodně nestabilní. To pozoruju pravidelně na každém srazu, pokaždé přijedou kluci v jiném rozpoložení. Souvisí to i s jejich vytížením v klubech, ale v současné jednadvacítce je to trochu jiné.

V čem?
Podařilo se nám dát dohromady výjimečnou partu kluků. Pracuju s nimi už třetím rokem, začali jsme už ve dvacítce. Myslím, že jsme sehraní, podařilo se nám s realizákem vytvořit výborný kolektiv. Na srazy se všichni těšíme, kluci sem rádi jezdí. Základ tvoří hráči ročníku 1998, kteří v sedmnáctkách i devatenáctkách hráli závěrečný turnaj. Z toho teď těžíme. Apeluju na ně, aby dotáhli postupový hattrick, protože „malé“ Euro pro ně může být branou do dospělého fotbalu. I když uvidíme, jak to všechno dopadne, protože hranice do celého světa jsou zavřené.

I proto si asi budete muset chvilku počkat, než se znovu potkáte. Jak udržujete s týmem kontakt?
S realizačním týmem jsem v kontaktu prakticky denně. I hráči mají na WhatsAppu společnou skupinu, ale tam samozřejmě nejsem. Myslím si, že trenér by neměl vědět všechno. Ale s lídry si voláme, hlavně s klukama, co působí v cizině. Když běží liga, snažím se vídat se všemi. Je třeba prohodit pár slov, nejen o fotbale, ale i o životě, abych znal jejich trable a radosti. Tohle funguje, všichni jdeme za společným cílem.

Najdete vy osobně na současném stavu i něco pozitivního?
Je čas dodělat resty, které už jsem nějaké roky odsouval. Také je čas na sebevzdělávání, čtu knížky, zdokonaluju se v angličtině.

Předpokládám ale, že dál sledujete i fotbalové dění. Dohrají se ligové soutěže?
Těžko říct, to asi teď nikdo neodhadne. Mezinárodní federace UEFA pravidelně zasedá a posílá informace dál, odložila teď i červnové mezinárodní zápasy. Je snaha evropské ligy dohrát, ale je otázka, jaký bude další vývoj koronaviru. V každém státě to pokračuje jinak.

Zmínil jste ligové soutěže. Práce klubového kouče by vás nelákala?
Já věřím, že ještě jednou trénovat na klubové úrovni budu, ale teď to není na pořadu dne. Nějaká nabídka občas přijde, z české ligy i ze zahraničí. Jsem rád, že kluby moji práci uznávají. Ale já se teď soustředím na práci u jednadvacítky. Přišlo by mi nefér o něčem takovém uvažovat, kvalifikace je v půlce.

Je velký rozdíl být klubovým a reprezentačním koučem?
V klubu jste v kontaktu s hráči denně, jste schopní reagovat na vývoj sezony, průběžně odstraňovat nedostatky. U reprezentace působí člověk spíš jako manažer, než trenér. Je málo času na přípravu, a když zápas odehrajete, kluci se rozjedou a třeba dva měsíce je nevidíte. Proto se jim snažím posílat detailní rozbory soupeřů i jednotlivých našich činností. I tréninky si natáčíme na video, abychom klukům ukázali dobré i špatné věci.

Na klubové úrovni jste prožil nejlepší léta v plzeňské Viktorii, jak na to vzpomínáte?
Já bych to rozdělil na dvě části, poprvé jsem do Plzně přišel ještě jako žáček a dotáhl jsem to až do mužů, kde jsem hrál ještě čtyři roky po vojně. V Plzni jsem se oženil, narodil se nám tam syn, takže samé krásné vzpomínky. Dodnes tam máme spoustu kamarádů, nejen z fotbalové branže.

A ta druhá, trenérská štace?
Vrátil jsem se do Viktorky po 15 letech, šel jsem do známého prostředí. V roce 2008 jsem dostal nabídku ještě od tehdejšího majitele pana Kříže, abych dělal šéftrenéra mládeže. A hned jsme udělali dorostenecký titul. Pak jsem prošel prakticky vším. Na posledních pár kol jsem střídal Standu Levého u áčka, trénoval jsem béčko, pět a půl roku jsem dělal asistenta Pavlu Vrbovi, s nímž jsem byl i u nároďáku, a nakonec jsem byl i hlavní kouč. Ale na začátku by mě nenapadlo, co úžasného tam prožiju. Jsem hrozně rád, že jsem mohl být u zrodu nové Viktorky. Z průměrného ligového týmu se stal špičkový český klub, je to dobrá značka i v Evropě.

Dá se nějak říct, proč se to až tolik povedlo?
Já si pamatuju na první schůzky s panem Křížem, který už o tom takhle nějak snil, že by Plzeň mohla hrát o titul a nakouknout i do Evropy. Prvním signálem bylo vítězství v českém poháru. Potom byl trochu problém, když pan Kříž zmizel. Ale naštěstí do klubu vstoupil pan Paclík, to byla pro Viktorku záchrana. A my jsme v tom úspěšném tažení pokračovali, první titul, první Champions League… Dodneška se mi vybavuje, jak jsme doslova pobláznili Plzeň, která do té doby byla spíš hokejové město. I teď mi při vzpomínkách naskakuje husí kůže.

Dal by se ze všech úspěchů vybrat nějaký moment, který byl pro vás nej?
První titul a zápas se Spartou, když jsme na staveništi ve Štruncových sadech vyhráli 1:0. A druhý silný zážitek byla odveta s Kodaní v pražském Edenu, po níž jsme postoupili do Ligy mistrů. První zápas sledovalo v Plzni plné náměstí a na odvetu jelo 40 autobusů, další lidi auty po vlastní ose, všichni byli pyšní na Viktorku. Eden byl narvaný našimi fanoušky.

Tohle všechno pak nepřebil ani titul, který jste v roce 2016 získal jako hlavní kouč?
Ale jo, já jsem bral spíš ty první úspěchy novodobé éry. Tohle byl další velmi silný moment, moje zatím životní sezona. Přišel jsem po čtvrtém kole, na Spartu jsme ztráceli pět bodů, a nakonec jsme titul slavili čtyři kola před koncem. Udělali jsme šňůru 16 výher v řadě. Na to taky do smrti nezapomenu.

I přesto, že jste potom skončil? Nebyl ten konec pro vás trochu hořký?
Špatným závěrem jsme sezonu znehodnotili. I tak to byly cenné zkušenosti, dneska bych pár věcí udělal určitě jinak. Já jel pak jako asistent reprezentace na Euro, na půlku letní přípravy bych u Viktorky nebyl. Tak jsme se domluvili, že na dvou židlích nejde sedět. Nic to nemění na tom, že na Plzeň vzpomínám jen v dobrém.

Byla by plzeňská Viktoria pro vás znovu téma?
Teď je pro mě hlavní cíl postoupit s jednadvacítkou na závěrečný turnaj. A potom uvidíme, co bude dál a kam moje další kroky povedou…

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník