Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co vás vedlo přesunout se do Nespek ze Zbuzan?

Na prvé jsem už nechtěl hrát divizi, jezdit takové dálky a trénovat o jeden den navíc. Druhým důvodem bylo, že mám rodinu v Nespekách, bratrance.    

Ve Zbuzanech vám tak nedělali problémy s uvolněním?

Ne, bylo to v pohodě. S Pepou Huňáčkem (prezident klubu) jsem se po sezoně dohodl, že pokud přihlásí divizi, tak, že už jí hrát nechci a on to respektoval.

Toho využil prezident nespeckého klubu Petr Králíček a oslovil vás…

Volal mi, že má šanci ze třetího místa v I. A třídě přihlásit Krajský přebor, ale pokud bych tam nešel, tak by si to zkusili v další sezoně vykopat sami. Krajský přebor je už pro mě ideální soutěž a můj strop. Nemusím tolik trénovat, zahraju si dobrý fotbal, není to žádná řežba a žumpa, všechny týmy jsou okolo „komína“, tedy žádné dálky. Takže jsem Petrovi na přestup kývnul a těším se. Chci Nespekám pomoct, abychom hráli střed tabulky a nehráli o záchranu.

Na jak dlouho jste se Nespekám upsal?

Máme to s Petrem na bázi kamarádské domluvy. Nepočítám, že budu jezdit do Nespek pět let, ale rozhodně bych chtěl sezonu v Nespekách odehrát. Co bude dál, to uvidíme.

Celou profesionální kariéru jste hrál na levé straně, teď jste ve středu zálohy. Vyhovuje vám to?

Ano, vyhovuje. Na levém kraji zálohy nebo beka, jsem hrál celou kariéru. Teď už si chci zahrát jiný post a v prostředku mi to vyhovuje, můžu doleva i doprava.

Jak vidíte nespecký kádr?

Je tam spousta mladých, běhavých kluků, ale je to někdy bez rozumu, nejsou tak vyhraní. My starší tomu dokážeme dát myšlenku a budeme doufat, že nám to mladí oběhají. Je to dobře nakombinované.  

Co nový trenér Jaroslav Tesař…

Asi to bylo potřeba. Petr Králíček by nemohl dělat šéfa klubu a ještě trenéra, to by asi nedělalo dobrotu. Na spolupráci s novým trenérem se těším. Trénoval divizi a přebor, ví, o co tam jde a mužstvo potřebuje mít nad sebou pevnou ruku.  

Za Nespeky jste poprvé nastoupil v přípravě proti třetiligovému Vyšehradu a hned jste chytili sedmičku (2:7). To tedy nebyl zrovna příjemný začátek nového angažmá…

To určitě ne. Nakonec jsem si to v hlavě srovnal, že jsem si alespoň udělal běhací přípravu bez balonu (směje se). Rozdíl mezi třetí ligou a krajským přeborem musel být znát. V prvním poločase jsme ještě stačili se soupeřem běhat, pak se nám to trošku rozsypalo, přestali jsme fyzicky stíhat, dostali jsme za pět minut čtyři góly a byli jsme všude o krok později. Moc jsme si nezahráli, jen si zaběhali (směje se).

Spravil jste si tak chuť až s Kondrací (5:0) a na turnaji s Kosoří (4:0)….

Tam už to vypadalo jinak, už jsme se dostali do zakončení. V přátelákách vám je ale jedno, jestli vyhrajete nebo prohrajete, protože žádné body nedostáváte nebo neztrácíte. Všechno ukáží až mistrovská utkání. Teď je to o tom, aby se s tím hráči srovnali v hlavě a nepo…. li se. S klukama jsem zatím hrál tři přáteláky a nevím, jak se chovají v mistrácích. Osobně nerad prohrávám, a nesnáším si jít jenom zahrát a pobíhat po hřišti, když se hraje o body. Můžeme prohrát, ale každý musí ze sebe vydat na hřišti maximum.  

Odehrál jste sezonu v Krajském přeboru. Jakou úroveň podle vás má?

Rozdělil bych ho na dvě skupiny. Prvních pět, šest týmů je běhavých, fotbalových, mladých a ambiciózních a hrají o postup. Druhá část hraje střed tabulky a nikdo nechce hrát o záchranu.

Vnímáte, že se opět bude hrát i místní derby Nespeky - Poříčí nad Sázavou?

Zatím nevím, jaké jsou vztahy mezi týmy. Poříčí ale nemá špatný kádr, u nich jsme se Zbuzany loni remizovali 1:1. Bude boj asi boj o místní nadvládu.

Ve 36 letech byste ještě mohl běhat klidně po ligových trávnících. Je to také kvůli zdravotnímu stavu?

Ne, jsem stoprocentně zdravý, ale už nechci tolik času dávat fotbalu. Když jsem se s Bohemkou nedohodl o další smlouvě (rok 2015), tak jsem se už nechtěl někde dohadovat o smlouvě a hrát mimo Prahu. Tak jsem se rozhodl ukončit profi kariéru. Šel jsem za klukama a kamarády do Zbuzan, kde byla dobrá parta, se kterou jsme si zakopali I. A třídu a Krajský přebor.    

Připravujete se tak na jinou „pofotbalovou“ dráhu nebo zatím jen odpočíváte?

Zatím neuvažuju o žádné trenérské kariéře. Teď mám dovolenou, užívám si volna, plánuji si věci podle sebe. Hraju fotbal v Nespekách nebo předtím ve Zbuzanech, dopoledne chodím do posilovny v Praze k Petru Brabcovi. Organizuju si dny, jak chci já a ne, co musím dělat. Nevím, co přinese budoucnost. Teď se ale považuju stále za aktivního hráče.   

Už máte i veteránský věk, chodíte hrát za starou gardu Bohemians 1905?

Pokud mám čas, tak chodím hrát za Bohemku s Tondou Panenkou i za tým TOP Real. Tyhle akce mě baví. Jsou nenásilné, pohodové, potkáte se s lidmi, pokecáte, po zápase si dáte jídlo a pivečko. Chci prožívat i takové věci. Když jsem hrál vrcholově, tak jsem si tohle musel odepírat a hlídat si životosprávu. Chci si užít i druhou stranu.

Jak vzpomínáte na časy u Klokanů?

V tom nejlepším a vděčím jim za svou kariéru. Vlasta Petržela mě vytáhl z dorostu, dal mi šanci v lize, vzal mě sebou do Ruska. Po jeho odchodu jsme nevěděli, co s námi bude a nakonec si nás tam Advocaat (nizozemský trenér v Petrohradu) nechal, takže to bylo fajn.

Vzpomínky na Petrohrad musí být také výborné, když jste pod Petrželou vyhrál Pohár UEFA i Superpohár?

To asi předčí všechno. Cizina mi pomohla ve všech směrech, měl jsem úspěchy, ale také se musel naučit žít mimo fotbal a osamostatnit se. Vyspěl jsem, takže mi to pomohlo nejen po fotbalové, ale i po životní stránce. Samozřejmě jsem za osm let, nebyl jen šťastný. První dva roky jsem se s tím srovnával. Byl jsem mladý, smutný, moc jsem nehrál a střídal, navíc nerad létám a my jsme létali skoro na každý zápas. Ale ustál jsem to, vydržel a nedám na angažmá v Petrohradu dopustit.