Jakube, tento kousek se asi hodně zaryje do paměti fotbalisty na dlouhou dobu?

Nejspíš jo, budu mít do hospody pěknou historku o tom, jak jsem jednou dal deset gólů. Snad to kluci budou chtít slyšel pořád dokola. (smích)

Povedlo se vám něco podobného třeba v mládežnických kategoriích?

V úplně prvním zápase za přípravku v Křivsoudově jsem dal šest gólů a vyhráli jsme 8:6 s Trhovým Štěpánovem. Tenkrát jsem myslel, že to tak bude každý zápas a ono nic. (smích)

To jste, jak se říká, do čeho kopnul spadlo do branky nebo jste mohl přidat i další góly?

Přesně tak, spadlo tam úplně všechno. Dokonce jsem při jedné střele uklouzl a spadnul do louže, ale když jsem se podíval na bránu, tak míč byl v síti. Možná ještě dvě nebo tři šance jsem měl, góly z toho nebyly, protože jsem měl spíše nahrávat. Musím ale poděkovat celému týmu, protože kluci vzadu byli bezchybní a dopředu mi chodil jeden super balon za druhým.

Jak jste rozdělil branky do poločasů?

V prvním poločase jsem dal sedm gólů. Říkal jsem si, že deset bych možná stihl a zadařilo se. Líbila se mi radost fanoušků a to, že na mně na tribuně byli táta s dědou pyšní. Až to bude v novinách, tak možná i zbytek rodiny uroní slzu. (smích)

Přihrávali vám spoluhráči již úmyslně, i když mohli zakončit nebo, kdo byl vrchní nahrávač?

Spíše jsem měl štěstí na výběr místa a byl jsem hladovej po gólech. (smích)

Bylo vaše zakončení deseti branek vždy do prázdné branky nebo byly i nějaké góly výstavní?

Nejsem úplně hlavičkář, to přenechávám jiným. Všechny branky jsem dal nohama, myslím, že pravačkou sedm a slabší levou tři. Do prázdné jsem dával asi dva, jinak tam gólman byl. U jednoho gólu ale nemám úplně čisté svědomí, míč se mi odrazil od ruky (podle mě byla u těla, kluci říkali, že moc ne), rozhodčí nepískal, tak gól platil.

To vás určitě bude muset něco stát do oddílové kasy?

Hned po zápase jsem „musel" fanouškům koupit flašku rumu (smích). Ale klukům samozřejmě taky ještě něco donesu, bez nich bych to nedal.

Diváci většinou skandují „deset", aby dal tým tolik gólů, ale ne jeden hráč. Jak to vypadalo v Křivsoudově?

Slyšel jsem, jak se fanoušci hádají, kolik už jsem vůbec dal gólů, to jsem se jen smál. Oni si pak spíš ze mě dělali srandu, ať taky nechám góly jiným, že jsem moc sobec a ať mě trenér vystřídá (smích).

Výsledek 16:0 se asi také zapíše do oddílové kroniky. To byl soupeř tak odevzdaný?

Soupeř přijel v oslabené sestavě, jejich áčko hrálo o důležité body ve stejný čas a nejspíš několik kluků z béčka muselo s nimi. My jsme chtěli za prvních dvacet minut rozhodnout, aby nedošlo k nějakému kolapsu a ono se to podařilo výborně. Dali jsme šest gólů a kdo to zažil, tak ví, že už je po zápase.

V tabulce střelců jste se rázem dostal na třetí místo s 23 góly, když první Vojta Pohorský z Bílkovic vsítil 28 gólů. Brousíte si i na střeleckou korunu zuby?

O tom jsem nepřemýšlel, minulou sezonu se mi dařilo střelecky „lépe". Teď jsem to dohnal jen díky tomuto zápasu. Rozhodně to není cíl, chci se soustředit na to, abych šel jako kapitán příkladem a s klukama jsme ten postup do přeboru dotáhli do úspěšného konce.

Jak jste se na zápas vůbec připravoval?

Jsem nervózní skoro před každým zápasem, protože teď hrajeme o hodně. Před zápasem s Meznem jsem ale tolik nervózní nebyl, věřil jsem, že rozdíl v tabulce se projeví i na hřišti. Takže jsem do utkání vstupoval s chutí a motivací předskočit Chocerady.

Čtyři kola před koncem jste se dostali na první místo, jen díky lepšímu skóre před Chocerady. Jelikož máte stejné vzájemné zápasy, kdy obě mužstva doma prohrála kuriózně 0:2, bude možná na konci rozhodovat skóre. Teď jste 14 gólů nahoře. Myslíte si, že to dojde až tak daleko, nebo se rozhodne dřív?

Uvidíme. Vím, že Chocerady chtějí do přeboru minimálně stejně tak jako my a každá ztráta by teď znamenala druhé místo. Máme možná o trochu těžší los, protože v sobotu hrajeme v Postupicích, které jsou třetí, a tam to není nikdy snadný zápas. Máme ale výbornou formu a všichni do jednoho tam chceme vyhrát. Dokonce po dlouhé době jedeme celý tým a fanoušci jedním autobusem. Budou nás podporovat a věřím, že je nezklameme.

Jak byste na konci sezony bral spojení – postup Křivsoudova do okresního přeboru a Jakub Vopěnka nejlepší střelec?

Spojení by to bylo fantastické, ale já budu hlavně šťastný za postup. Naši tátové ho v Křivsoudově hráli několik let, Křivsoudov tam podle mě patří. Bylo by to naprosto úžasný, kdyby po sezoně fungovalo spojení Křivsoudov = Okresní přebor.

Takový střelecký kousek jistě přivede zájem s vyšších klubů. Jak to vidíte s vaší budoucností. Je vám 22 let, tak by to chtělo si zkusit zahrát vyšší soutěž nebo již berete fotbal při škole jako zábavu a již chcete zůstat v Křivsoudově?

Chtěl bych si zahrát vyšší soutěž v Křivsoudově. Zájem od klubů z vyšších soutěží nějaký už byl, ale všem jsem říkal, že to chceme vykopat tady. Věnuji se přítelkyni, studuji Vysokou školu ekonomickou v Praze, chodím do práce na částečný úvazek, hraji ochotnické divadlo v Divadelním spolku Studený a do toho všeho fotbal. Všechny věci, které dělám, se snažím dělat na maximum a ze všeho chci mít radost. Když z toho tu radost máte, jde to samo a nějaký menší či větší úspěch vždycky přijde (smích).