Čtyřicátá sezona, přes tři tisíce odpískaných utkání, delegát českého i krajského fotbalového svazu. To je vizitka Oldřicha Smolíka, žijícího v Krhanicích, služebně nejstaršího fotbalového rozhodčího na okrese. Ani v jedenasedmdesáti letech nekončí a dál brázdí trávníky s píšťalkou v ústech. „Fotbal je můj život. Dokud se hejbu, tak si ještě nějaký zápas rád odpískám,“ říká bývalý učitel s tím, že tahle jubilejní sezona bude zřejmě tou poslední.
Co vás přitáhlo mezi muže v černém, a kdy jste s pískáním začal?
Pocházím ze Stříbrné Skalice a jako každý kluk jsem hrál v létě fotbal a v zimě hokej. S fotbalem jsem se dostal pouze na okresní úroveň. S pískáním jsem koketoval ještě jako aktivní hráč, když nepřišel rozhodčí, tak jsem zápas odřídil. Oficiálně jsem začal 18. srpna 1968 utkáním IV. třídy Václavice proti Peceradům. I s cesťákem jsem dostal 62, 40 korun.
Do jaké soutěže jste to dotáhl?
S pískáním jsem začal později, až ve dvaatřiceti. Dál než do krajského přeboru to kvůli věkové hranici nešlo. Než jsem začal pískat kraj, měl jsem za sebou odřízených 364 zápasů.
Kolik zápasů jste ročně odpískal?
V době, kdy jsem pískal krajský přebor, jsem měl každoročně na kontě přes stovku zápasů, včetně turnajů. Přestože manželka fotbalu vůbec nakloněna nebyla, díky její toleranci jsem mohl každou sobotu a neděli běhat s píšťalkou po hřišti.
Měl jste mezi rozhodčími svůj vzor?
Šel jsem vlastní cestou, ale na domácí scéně mi asi nejvíce imponoval Jiří Stiegler. Dokázal ligová pražská derby odřídit s přehledem a bez karet.
Byl jste někdy inzultován?
Naštěstí pouze jednou. Ještě v mých začátcích jsem pískal Blaník Načeradec proti Bukovanům okresní přebor. Po zápase při odchodu do autobusu, kabiny tam ještě nebyly, mě někdo trefil zezadu kamenem do hlavy, až mi tekla krev. Domácí viníka nechtěli nahlásit, za trest spadli do čtvrté třídy. Urazili se a přešli do jihočeského kraje, kde jsou dodnes.
Jak se díváte na ženy v černém?
Nemám proti nim nic. Damková píská dobře, líbí se mi třeba i Ratajová z našeho okresu, která má našlápnuto do vyšších pater, ale ženská do mužské kategorie nepatří a není to jen můj názor.
Jaký jste „karetní hráč“?
Spíš jsem vylučoval hráče za kecy, než za tvrdou hru. Vadili mi provokatéři. Když mě někdo naštval, sám jsem ho vyprovokoval. Buď dostal žlutou nebo šel ven. Ukázal jsem mu, kdo je na hřišti pánem.
Váš syn Vladimír šel ve vašich šlépějích, ale brzy skončil.
Dotáhl to dál než já. Pískal ČFL a myslím si, že dobře. Bohužel brzy skončil, škoda.
S pískáním jste ještě neskončil. Na jaká utkání jste delegován?
Nejčastěji na mládežnický fotbal, občas i čtvrtou třídu. S rozhodováním nemám problémy, naštěstí dobře vidím, tak se to dá odřídit z kruhu. Nejhorší jsou pasy z půlky někam k praporku, to už je velká dálka. Zatím to zvládám, větší průšvihy se mi vyhýbají, že bych zákroky posoudil špatně. Dojdu a ukážu na místo přestupku. Takhle to pískají v Anglii, tam se taky s nějakými centimetry nepárají. Před zápasem si svolám hráče a říkám jim, pánové, jsem stařec nad hrobem, budu od míče vždycky daleko. Proto dám na pomezní, aby mi nezahazovali praporek.
Komu fandíte?
Pražské Spartě, ale rozumně. Uznávám i Slavii, třeba teď se mi líbí práce trenéra Jarolíma. Naopak Sparta, na to, jaký má kádr, hraje mizerně.
Co říkáte sparťanským výstřelkům z poslední doby?
Myslím si, že má na tom velký podíl trenér Bílek. Chybí autorita, někdo, kdo emoce uklidní. Vzpomínám na Pepu Sahulu v Teplýšovicích. Když je tam rozhodčí zařízli, a to se v Teplýšovicích stalo málokdy, stoupl si u východu ze hřiště a okřikl diváky: Držte huby, bratr pískal dobře! Nikdo ani necek a rozešli se.
Na jaké zápasy rád vzpomínáte?
Hodně jsem pískal přátelská utkání Benešova, který na rozhraní sedmdesátých a osmdesátých let hrál druhou nejvyšší soutěž. Takže jsem pískal ligovou Spartu, Slavii, Plzeň. Začátky ale byly krušné. K utkáním jsem jezdil na motorce. Vzpomínám si na cestu do Rožmitálu, jel jsem v dešti, pršelo i v průběhu celého zápasu, lidi mi tam nadávali a cestou domů, zahalený do dlouhého gumáku, jsem celý promrzlý cítil, jak mi mezi lopatkami teče voda.
Co vám pískání i v pokročilém věku přináší?
Fotbal miluju, nemůžu přestat. Co jsem v důchodu, potřebuju pohyb, jinak bych se v křesle zbláznil. Naštěstí mě klouby nebolí a zdraví slouží.
