Kliknutím zvětšíte
Od začátku letošní sezony jste fyzioterapeutem v prvoligovém klubu Bohemians 1905. Jak jste se tam dostal?
Na úvod bych měl asi říct, že oficiálně jsem veden jako masér, jelikož teprve dokončuji studium fyzioterapie na Západočeské univerzitě v Plzni. Do Bohemians jsem se dostal z velké části díky svému bratrovi, který zde působí rovněž jako fyzioterapeut.
Vy už jste získal zkušenost rok předtím, když jste s klokany absolvoval letní přípravu….
Přesně tak, už minulý rok během prázdnin jsem téměř každý den dojížděl pomáhat na tréninky. Mohl jsem okoukat režim ligového týmu v přípravě a klukům jsem trochu pomohl v nejnáročnější části sezony, takže to bylo oboustranně prospěšné. Vrcholem pro mě bylo, že jsem se mohl zúčastnit vršovického derby, když jsme hráli na Slavii. Navíc jsem se díky tomu seznámil s hráči a realizačním týmem, což hrálo v můj prospěch, když po sezoně u týmu skončil jeden z masérů a byl jsem osloven já.
Studujete v Plzni. Jak je těžké skloubit školu s prvoligovým fotbalem a dalšími zálibami?
Je to tak, jsem ve třetím ročníku studia fyzioterapie. Když vše půjde dobře, měl bych se snad brzy stát oficiálně fyzioterapeutem. Není to úplně jednoduché, protože podle rozvrhu bych měl být ve škole každý den, včetně praxí v ambulantních zařízeních nebo fakultní nemocnici. Většinou se snažím si praxe ,,nadělat“ ve dnech, kdy jsem v Plzni. Stává se, že jdu ráno od sedmi do dvanácti na praxi a poté ještě do pěti hodin do školy. Vděčím také svým profesorům, kteří mi vycházejí vstříc s občasnou absencí a hlavně spolužákům za poskytnutí různých studijních materiálů. Jediným koníčkem, na který mi občas zbývá čas, je fotbal. I ten jsem musel dost omezit, ale vždy jsem chtěl být v ligovém fotbale, takže jsem byl ochotný tomu obětovat dost věcí.
Jaké to je trávit spoustu času vedle ligových fotbalistů?
Musím říct, že ze začátku jsem měl z kluků velký respekt a byl jsem nervózní. Mám ale štěstí, že působím zrovna v Bohemce, kde jsou povahově skvělí kluci a máme v kabině skvělou atmosféru. To mi v zapadnutí dost pomohlo. A každý, kdo někdy hrál fotbal, ví, jak to v týmu chodí, takže si užijeme dost srandy.
Kdo je v kabině klokanů největším bavičem a kdo má největší respekt?
Největší respekt mají určitě, snad mi ten výraz prominou, starší kluci, takže jednoznačně klubové legendy Pepa Jindřišek, Barťas (David Bartek), Krchy (Daniel Krch) a Dosty (Martin Dostál). Bavič tam asi není úplně jeden, celkově máme v kabině dobrou atmosféru a každý si dělá srandu z každého. Kdybych měl ale vypíchnout ty největší, tak za mě je to Tonda Vaníček, Barťas a masér Martin Vávra.
Stanete se také někdy terčem vtípků?
Jojo, v jednom kuse, jsem taková kavka (smích). Jeden z nejpovedenějších vtípků si na mě připravili na zimním soustředění v Turecku Martin Vávra s Barťasem. Byl to starý trik se „smradlavou“ vodou. Kdo by měl zájem, tak video-dokumentace se nachází na sociálních sítích Bohemky (smích).
V Bohemce pracujete po boku svého bratra Matěje, který je v klubu už tři roky. Jaká je to spolupráce?
Ano, brácha přišel do klubu s trenérem Haškem, předtím působil ve Slavii a na Spartě u mládeže, tak mám od koho čerpat zkušenosti. Jak to u sourozenců bývá, někdy je náš vztah hodně emotivní a neobejde se bez občasné hádky (smích). Celkově máme velmi dobrý vztah a já mu vděčím za tuto příležitost.
Nyní je sezona přerušena a fotbal se nehraje. Chybí vám hodně?
Je to hodně náročné, nikdo nevíme, co bude dál. Chybí mi ještě víc, než bych čekal, ale alespoň jsem si uvědomil, jak moc mě práce baví. Takže už se těším, až budeme zase společně v kabině. Samozřejmě jsou důležitější věci, než je fotbal a zdraví je jednoznačně jednou z nich. Musíme tak doufat, že se situace co nejdříve uklidní a my se budeme moci vrátit k běžným činnostem.
Čím se zabavíte ve volných chvílích?
Snažím se věnovat rodině, jelikož během sezony se domů do Kostelní Lhoty dostanu jen výjimečně. Nejčastěji dělám s mladší sestrou úkoly do školy, ale využívám i fyzioterapie při rehabilitaci s tátou, který si nedávno zlomil nohu.
Kvůli škole v Plzni i práci v Praze jste skončil s fotbalem v poděbradské Bohemii a nyní hrajete v Praze za Union Vršovice (I.A třída). Jak to zvládáte a kolik utkání v sezoně stihnete?
Přesně tak. Dokud jsem jen studoval v Plzni, dalo se to částečně skloubit. Nyní bych se ale do Poděbrad dostal jen občas, to byla bohužel s fotbalem neřešitelná situace a musel jsem si sehnat něco v Praze. Je to určitě lepší, než kdybych dojížděl do Poděbrad. Ale i tak stihnu odhadem jen polovinu zápasů, protože se nám často kryjí se zápasy nebo předzápasovými tréninky na Bohemce. Navíc na některé venkovní zápasy jezdíme den předem, takže můj fotbal musí jít často stranou.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
