I přes prohru ve finále s Jihomoravským krajem je stříbrná medaile stále skvělým úspěchem, takže nemusí středočeská výprava vůbec smutnit. „V týmu jsme měli super kluky, užili jsme si to tu. Sice se poslední zápas moc nevydařil, ale za druhé místo můžeme být rádi. Náš internát a pobyt celkově byl skvělý, to samé platí i pro jídlo,” popisuje Štěpán.
Starší sourozenci bývají pro ty mladší vzory. Dvojka bratrů Chalušových rozhodně patří mezi ně. „Už od začátku k Matějovi vzhlížím. Přál bych si to jednou dotáhnout tak daleko, jako on. Velmi mi pomáhá, dává mi spoustu rad. Vždy když přijedeme, jdeme si čutnout na hřiště,” dodává mladý slávista.
Podle Matěje je na přemýšlení o budoucnosti ještě brzy. „Když Štěpán nepřestane tvrdě dřít, určitě se dostane někam nahoru. Že ke mně Štěpán vzhlíží? To mě tedy opravdu těší, i když rad ohledně fotbalu jsem pro něj nikdy moc neměl, vrchního fotbalového rádce máme stejného – našeho taťku,” říká skromně.
Nedílnou součástí zahraničního angažmá je rodinná podpora na dálku. “Když je prostor, čas si najdu. Na všechny jeho zápasy ale bohužel koukat nemůžu,” říká mladší z bratrů. A co Matěj? “Snažil jsem se všechny zápasy na ODM sledovat. Mrzí mě, že jsem kvůli nabitému programu stihl pouze druhou půli finále, kdy už Štěpán nebyl na hřišti.”
Autoři: Vlastimil Mourek a Eliška Krátká
