V současnosti bojuje o postup do milionářské soutěže znovu, ovšem už ne na trávníku, ale v roli vedoucího mužstva. „Když jsme v Kluži stáli před zápasem a slyšeli znělku Ligy mistrů, tak se mi vrátily všechny vzpomínky,“ vypráví usměvavá ikona klubu z Edenu.

Dvanáct let. Přijde vám to jako už hodně vzdálená historie?
No, to ani moc nepřijde. (usmívá se) Pořád jsme si tento úspěch připomínali, když se nám to nedařilo zopakovat. Takže se vzpomínky pořád vrací, ale je to už strašné číslo. Když to bylo 10 let, tak jsem si říkal, že už to snad ani není možné. Šíleně to letí, mám pocit, jako by to bylo včera.

A vybavíte si ještě, jak probíhal celý den zápasu?
Zrovna nedávno jsme se o tom bavili, kluci z realizačního týmu se ptali, jaký jsme měli režim, a tak podobně. Den předem jsme spali na hotelu a já před zápasem propotil tři trika, jak jsem byl nervózní. Jde zkrátka o vzpomínky, na které se nedá zapomenout.

Počítám, že jste si uvědomili, jakého historického úspěchu jste dosáhli, až o něco později.
Přesně tak, po zápase vůbec. Byli jsme rádi, že jsme to zvládli, v kabině byla šílená euforie. Až s odstupem času, když jsme viděli, jak složité je se do Ligy mistrů dostat. České kluby to mají čím dál tím těžší. Evropská liga je skvělá, ale Liga mistrů je o spoustu levelů jinde.

Když Slavii nalosovali Ajax, jak jste na to reagovali?
Byli jsme velikým outsiderem. Měli jsme šance snad tak deset procent. Ajax měl mužstvo nabité začínajícími hvězdami a byli úplně jinde. Nám se ale všechno perfektně sešlo. Štěstí, náhoda, úplně vše.

Spousta fanoušků říká, že zápas s Ajaxem v předkole byl o hodně emotivnější než pak samotné zápasy v Lize mistrů. Přijde vám to také tak?
S tím souhlasím. Do Ligy mistrů se Slavia nikdy předtím nedostala. Když jsme jeli nahoru na Strahov, tak jsme sledovali fanoušky, jak jsou odhodlaní a věří, že tentokrát se to už musí povést. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Euforie po postupu byla něco neskutečného, ve skupině už to takové nebylo. Užili jsme si ty zápasy, ale největší euforie byla bezprostředně po Ajaxu.

Dvakrát jste byl také u toho, když se Slavii poslední krok před branou Ligy mistrů nepovedl. V zápasech s Anderlechtem a Tiraspolem.
Na Anderlechtu jsme prohráli 1:2 a věděli, že doma by nám stačilo vyhrát 1:0. Přišlo ale vystřízlivění a prohra. Tiraspol byl takovým nezapomenutelným zážitkem naopak. Když to přeženu, tak tam se mi prakticky ukončila kariéra. Byl to její nejhorší okamžik.

Když se ohlédnete zpět, vnímáte to tak, že prokletý Tiraspol uťal úspěšnější období klubu na několik dalších let?
Přesně tak. S Ligou mistrů se takřka počítalo. V posledním předkole bychom byli nasazení a čekali by nás relativně lehčí soupeři. Byli jsme favorité a věděli jsme, že máme obrovskou šanci znovu postoupit. Gól v 90. minutě nám všechno překazil. Tím naše naděje skončily, a naopak se nastartovala éra, kdy se přestalo dařit.

Pojďme do současnosti. Jaká byla nálada po vítězství v Kluži? Nadšená, nebo naopak plně soustředěná, protože jde pouze o poločas?
Nadšená, ale na klucích bylo jasně vidět, jak ví, že ještě není nic hotovo. Žádná oslava, žádný pozápasový pokřik, nic. Byli jsme všichni rádi za skvělý výsledek, ale jedeme dál, jako bychom žádný náskok neměli. Všichni se plně koncentrují na odvetu.

Prožíváte zápasy v roli vedoucího mužstva stejně, jako když jste byl aktivní hráč?
To ne, hráč má daleko větší zodpovědnost. Když jsme stáli před zápasem a slyšeli znělku Ligy mistrů, tak se mi vrátily všechny vzpomínky. Hraje to, celý stadion je obrandovaný, dýchlo to na mě.

Máte v předkole Ligy mistrů náročnější práci, než při běžných ligových zápasech?
Když hrajeme doma, tak si vše v klidu připravím, ale když venku, tak je to náročnější a máme celý tým. Dohlížíme na vše s Jirkou Vrbou a navzájem si pomáháme. Na programu je UEFA mítink, vybíráme hotely, zajišťujeme nejrůznější drobnosti, které tým potřebuje a vše se skládá dohromady. Sám bych to nezvládl.

Co byste klukům ze své zkušenosti před odvetou poradil?
Hned jsme si řekli, že do odvety jdeme tak, jako bychom žádný náskok neměli. Žádná taktika, že vedeme 1:0 a budeme výsledek bránit, to ani neumíme. (usmívá se) Jde o koncentraci, každý si vše musí srovnat v hlavě sám. Věřím, že Jindra Trpišovský je za rok a půl ve Slavii natolik schopný připravit tým tak, abychom se dostali dál.