Co pro Vás znamená vítězství mezi kanonýry okresního přeboru?

Určitě je to příjemný pocit, ale nezáleží jen na mě, sám bez spoluhráčů bych branky nedal. V Divišově ale máme taktiku, všechno na mě, takže z miliónů šancí, nějakou proměním.

Na podzim jste nastřílel patnáct gólů, na jaře jen šest, co se stalo, zvlhnul střelecký prach?

Nemám moc stabilní formu a ke konci sezony jsem už moc gólů nedal, protože mě od zápasu s Jírovicemi (poz. 17. kolo) bolelo tříslo. Takže posledních zápasů jsem je jen zúčastňoval a za moc to nestálo.

Jaký recept by kanonýr poradil jiným střelcům?

To Vám nepovím a ani ho sám nevím. V některém zápase dám víc gólů a pak jsem tři utkání úplně jalový. Mám to jako u jiných střelců, když se daří spadne tam všechno. Na druhou stranu jsou někdy zápasy, že ani z malého vápna nejsem schopen trefit branku.

Kolik jste v jednom zápase nastřílel nejvíc branek?

Bylo to pět v předminulé sezoně doma Zdislavicím (pozn. 6. dubna 2008, zápas skončil 7:1). V letošní sezoně jsem dal na podzim nejvíc čtyři Popovicím, když jsme u nich vyhráli 7:1.

Kdo je vaším dvorním nahrávačem?

Dříve to byl Míra Bumbálek, ale jak se zranil, tak typický nahrávač nebo tvůrce hry u nás není, což naší hře neprospívá. Nehrajeme moc kombinační fotbal, spíše nakopáváme dlouhé balóny, za kterými musím sprintovat a snažit se je zavěsit do branky. Góly po kombinacích moc nedáváme.

To docela překvapuje. Před sezonou přišla do kádru mladá krev i kluci z vlašimského dorostu (Vondrák, Marek Hanuš), kteří byli zvyklí držet míče spíše na zemi než ve vzduchu.

Nevíme, čím to je a jak to udělat, aby jsme hráli kombinačně. Je to stále bum dopředu a záloha se do hry moc nezapojuje.

Z jakých situací střílíte nejvíc branek?

Nejvíce z brejků, když uteču obráncům a pak zakončuju levou nebo pravou nohou. Rozhodně nedávám góly hlavou a nějakou střelou z dálky. Z jedenadvaceti jsem jen jedinou branku dal hlavou doma Pravonínu.


Vstupujete do sezony již s cílem, nastřílet, co nejvíce gólů?

Ne a je mi to jedno. Jdu do sezony, s tím, že bychom mohli jednou zažít i nějaký úspěch jako mužstvo a postoupit. Střeleckou statistiku během sezony ani nekontroluji, v novinách nečtu a soustředím se jen na mančaft, aby se nám dařilo.

Takže byste vyměnil postup za vítězství mezi kanonýry okresního přeboru?

Jasně, protože stále končíme v půlce tabulky každou sezonu (pozn. letos na šestém místě).

Druhý v tabulce střelců, popovický Josef Kopecký (19 gólů), chtěl s vámi soupeřit a udělalo by mu dobře, kdyby Vás porazil, i když také hrál hlavně pro mužstvo. Neříkejte, že ani v koutku duše jste nechtěl vyhrát?

Nezastírám, že mě to netěší. Jsem útočník a od přírody trochu sobec, ale abych kvůli tomu nenahrával v zápasech, to ne. Ale když už jsem vyhrál, tak z toho mám samozřejmě radost.

Na jaře Vás trápilo tříslo, jak to s ním vypadá?

Byl jsem na operaci a šest týdnů musím být v klidu.

Poslední zápas sezony ani finále poháru jste si nezahrál, nemrzí Vás to?

Mrzí, ale nešlo to jinak. Poslední tři neděle jsem po zápasech nemohl chodit a v případě, že bych si zahrál finále poháru, tak bych šel později na operaci a nestihl bych začátek nové sezony. Proto jsem zvolil tuto variantu. Nakonec kluci zvládli finále i beze mě, což mě velmi potěšilo.

Na hřišti trávíte dost času, nejen hrajete fotbal, ale také jste v Divišově správcem. Kanonýr seká trávu a připravuje zelený pažit, takže se nemůže na nic vymlouvat.

Je to pro mě koníček. Snažím se, aby hřiště, kabiny a okolí areálu, vypadalo dobře. Někdy jdu po přípravě hřiště rovnou na zápas a mám toho docela dost, ale nestěžuju si. Jsem ještě relativně mladý, tak mi to fyzičku moc neubírá, za pár let to bude horší.

Hřiště vypadá po dlouhé době v Divišově dobře. Co se změnilo?

Snad poprvé v životě se koupilo v Divišově hnojivo, tráva má jednotnou barvu, stříkáme jí proti dvouděložním rostlinám, sedmikráskám a jitrocelu a krtka jsme konečně vyhnali. Velkou pomocí je také nový traktůrek. Hřiště vypadá dobře, tak to snad vydrží i nadále.