Současnou situaci, kdy se Votice každou porážkou přibližují sestupu z I. A třídy, těžce kouše. Zvlášť, když se Budil v nich narodil a začínal s fotbalem. „Je to náročné úplně pro všechny. Jak pro mě, tak pro vedoucího mužstva i hráče. Motivace je hodně těžká. Finančně do toho jít úplně nechceme, volíme jinou alchymii. Za mě u každého začíná hrát srdcem, a když se jde ze hřiště s dobrým pocitem, tak je to to nejlepší, co se může stát,“ říká v květnu 44letý kouč.

Budil přebral Votice před startem minulé sezony po Marku Štorkovi, který přijal nabídku Poříčí nad Sázavou, a hned se musel vypořádat s tím, že mu budou zkušení hráči chybět a další časem odejdou (Radačovský do Poříčí, Říha do Sedlčan). Nyní mladý tým, který tvoří převážně dorostenci, doplácí na minimum zkušeností s dospělým fotbalem.

Kouč Votic by uvítal, kdyby měl v týmu takové matadory, jako má například Spartak Příbram. „Když vidím Tomáše Zápotočného a Miroslava Slepičku, proti kterým jsem v dorostu hrával, tak vidím, jak se projevuje zkušenost a kolem nich mládí, což je perfektní kombinace, jak má být,“ hlásí Budil. On sám přestal hrát nejpopulárnější hru na světě kvůli zranění. Za časů aktivní kariéry ale ve Voticích kopal divizi.

Nyní převzal mateřský tým v kritickém stavu. Ač se snaží, dělá, co může, tak týmu zkušenosti chybí a tím pádem i body. Zamíří tak do I. B třídy. I za současné situace by po hráčích chtěl, aby se posouvali. „Nechtěl jsem, aby celý projekt spadl na dlažbu. A když nemáte kádr a zkušení hráči odejdou, tak se tým buduje špatně. Nechceme do toho cpát tolik peněz, protože chceme hrát fotbal s místními. Ti ale budou teprve dorůstat. Dorost je v relativně dobrým stavu,“ podotýká Budil.

Právě k dorostencům ve Voticích vzhlížejí jako k velké naději, která by časem vrátila do klubu I. A třídu. „Přesně takhle to asi bude. Máme slušný dorost. Budeme mu v tomhle věřit a vrátíme se silnější,“ hlásí Budil. I když teď ještě není nic ztracené, ačkoliv naděje je minimální. „Uvidíme, jak situace dopadne. S největší pravděpodobností se neudržíme, ale cpu hráčům do hlavy, aby se s tím pokusili něco udělat. Vím, co v sobě mají a co dokážou. Porážíme se ale vlastními až naivními chybami,“ vysvětluje kouč Votic.

On sám se v polovině dubna blýskl hrdinským činem, když zachránil rozhodčího Jaroslava Stejskala při náhlých zdravotních komplikacích. Celý moment zveřejnil Středočeský krajský fotbalový svaz na webových stránkách. Sudí se potácel na zem při couvání a naznačování hry. „Hned jsem viděl, že je průšvih. Dostal křeč do těla, ze které se nemohl třeba patnáct minut dostat. Už jsem to v minulosti zažil u kamaráda, který měl epileptický záchvat. Člověk už ví, jak se k tomu postavit. I díky mé profesi,“ vysvětluje Michal Budil, který je povoláním policista. Sám vzápětí dodává, jak se má člověk v takové situaci zachovat: „Stačí člověka udržet, aby neublížil sám sobě nebo okolí. Je to jako, když se vám zatočí hlava, omdlíte a patnáct minut nevíte o světě. Musíte doufat, že se o vás někdo postará a vy se z toho dostanete. Klíčové je zajistit základní životní funkce.“

Utkání I. A třídy bylo tehdy přerušeno na zhruba padesát minut. Oba týmy se pak domlouvaly, co dál. „Vše dopadlo dobře, záchranka byla na místě a rozhodčí byl stabilizovaný. Shodli jsme se, že utkání dohrajeme. Naštěstí nedošlo na nejhorší, tak jsme pokračovali v zápase,“ uklidňuje si Budil.

Zdravotní výcvik doporučuje policista a trenér Michal Budil úplně všem. „Měli by ho podstoupit všichni trenéři, vedoucí mužstev a klidně i hráči. Je to důležité,“ zdůraznil a pokračoval: „Třeba budete zachraňovat jednou za život, ale je to nejdůležitější, co existuje. Důležité je vědět, jak se zachovat při srdeční masáži, omdlení, zapadnutém jazyku či epileptickém záchvatu. Základem je třeba vypadnutí dechu. Vždycky vidím, jak lidi začnou hrozně zmatkovat. Přitom při vypadnutí dechu stačí člověka uklidnit a dát ho do klidové polohy. Žádné zvedání na nohy.“