Hokej za Vlašim, fotbal za Miřetice. Jak jste se k tomu dostal, že zvládáte oba sporty?
Fotbal hraju od mala. Rodiče nevěděli, co se mnou přes zimu, tak mě dali na hokej. Osobně miluji veškerý sport. Když jsem se v deváté třídě přesunul do Kolína, tak jsem s fotbalem přestal, a když jsem se vracel zpátky do Vlašimi, tak jsem se k němu vrátil. Následně jsem se odstěhoval do Miřetic, tak jsem za ně šel hrát I. B třídu. Mám rodinu, všechno. Tak podzim, když nemám hokej, tak výjimečně jdu. Jinak fotbal hraju až na jaře.

Který z těch dvou sportů upřednostňujete víc?
Hokej je pro mě priorita, a když to vyjde či se dá, tak ho doplním fotbalem. Za Miřetice ale nastupuji pravidelně až na jaře, kdy je vždy zachraňuji, aby nespadly (směje se).

Kdybyste to měl vyjádřit, tak o kolik víc dáváte hokeji?
Miluji oba sporty, ale hokej je pro mě na prvním místě. Kluci z fotbalu to ví, i když někteří prskají, ale většinou jsou to ti, co nemají rodiny. Ale dát v sobotu hokej a v neděli fotbal, je docela těžké.

Fotbal tedy až na jaře, kdy už je play-off bez hokejové Vlašimi. S čím pak jdete z ledu na trávník?
Užít si radost a nějakou hokejovou slávu po sezoně, následně i tu fotbalovou. Letos máme celkem dobrý tým, takže bychom se s Vlašimí mohli dostat daleko. Hrajeme “jenom“ krajskou soutěž v obou případech.

Co na to říká žena a rodina, že od srpna, do června máte každý víkend prakticky nějaký zápas?
Trošku prská, ale i kvůli rodině jsem režim omezil na jeden sport. Teď jsem byl výjimečně i v neděli na fotbale (vstřelil vítězný gól proti Olbramovicím). Přijdou se podívat i naši s dětmi.

Je pro vás výhoda, že v obou případech děláte sporty na amatérské úrovni?
Asi jo. Když jsem byl v Kolíně, tak tam se hrála druhá liga, potažmo první. Byly tedy dva zápasy týdně, k tomu tréninky. Člověk se bojí zranit. Ve Vlašimi, byť tomu dávám všechno, tak se člověk tolik nebojí. Je to jenom amatérská liga.

Fotbal a hokej jsou dva odlišné sporty. Přesto dokážou se navzájem doplnit?
Hokejisté umí vždy fotbal. Fotbalisté naopak hokej ne. V letní přípravě hrajeme fotbálek každý týden. Takže s míčem je to v pohodě.

Na spoluhráči tedy dominujete?
Vůbec! Nemám naběháno, takže tak.

Máte větší radost z gólu či nahrávky na fotbale nebo na hokeji?
Baví mě obojí. Ať je pěkná akci na hokeji či fotbale, tak mám radost z obojího. Jinak osobně mám raději nahrávku než gól.

Skórujete častěji hokejkou či kopačkou?
Ve fotbale je větší brána, tam se může vždy míč nějak dokutálet (směje se). Asi jak kdy, podle situace.

Nadáváte víc na fotbale, nebo na hokeji?
Na fotbale. Když už nemůžu a běhají proti mně teenageři, kdy udělá dva kroky a je pryč, tak tam (směje se).

V Miřeticích je malé a úzké hřiště, nepřipomíná vám kluziště co se týče rozměrů?
Trošku je to naše výhoda. Ostatní, když prohrají, tak nadávají, že máme malé hřiště. Hráli jsme někde, teď nevím kde, byl hřiště ještě menší. Když ale jedeme ven, tak si taky rádi zahrajeme na větší ploše, abychom rozšířili hru. Jaké máme hřiště, tak na něm hrajeme. Teď ho budeme rozšiřovat. Bohužel delší moc nejde. Na jedné straně je hala, na druhé les.

Je něco co si z fotbalu přenesete na hokej ba naopak?
Určitě. Jednak fyzičku, i když tam je bruslení respektive běhání. Když už mi to nejde po fotbalové stránce, tak si alespoň zaběhám. Pořád se to prolíná a stále se jedná o kolektivní sport. Jinak nahrávky, periferní vidění a takhle.

Hokejisté říkají fotbalistům, že jsou herečky. Máte porovnání z první ruky. Jak to tedy je?
Fotbalisté jsou ubrečení, o tom se ví. Když dá člověk soupeři tělo, tak on upadne a byť jde do toho stejně, tak je na zemi a rozhodčí zapískne. Občas se mi taky stane, že spadnu, i když bych třeba mohl pokračovat.