Mladý záložník Týnce ale měl z pěkné ceny radost. „Když bylo napsáno, že dostaneme plaketu, tak jsem myslel, že to bude jenom papír, ale ona je pěkná, skleněná i s vyrytým jménem," na to konto si i mamka Vojty s úsměvem vzpomněla na dřívější léta: „Myslela jsem si, že to bude papír zabalený v tubusu, jak se to oceněným dávalo ještě před revolucí."

Holky a diskotéky Vojtu neberou

Od pěti let se Vojta prohání za míčem v Týnci jako jeho otec Jaroslav, jenž je ve 40 letech hrajícím asistentem trenéra Skály v Týnci, i když je v současné době zraněný. To šestnáctiletý, všestranný sportovec, který jezdí reprezentovat školu nejen ve fotbale, ale i volejbale, atletice a basketbalu, naštěstí zatím moc zraněný nebyl, i když… „Měl jsem zlomenou klíční kost a přetržený sval," hlásí mladík, kterého moc neberou počítače a raději se prohání za míčem nebo jezdí na kole. „Jeli jsme na dovolenou do Třeboně a on jel na kole. V pět hodin ráno vyrazil a v jednu odpoledne tam byl," kroutí hlavou mamka.

A co diskotéky a holky? „Jeden čas s holkama docela fest blbnul, ale co začal jezdit na kole, tak se holkám asi za ním nechtělo běhat," směje se mamka a dodává k diskotékám: „ Ve čtrnácti mě prosil, jestli může jít a teď, když může, tak ho to nebaví a nikam nejde. Tak si radši posedí s klukama po fotbale a rozeberou zápas."

V současné době nastupuje mladý Vojta za týnecký dorost v I. A třídě, kde ho trénují pánové Paseka a Kavoň a občas si jde zahrát za béčko mužů ve III. třídě. „V dorostu máme dobrou partu a docela se nám daří, i přes prázdniny jsme si chodili spolu zatrénovat," hlásí mladý záložník, který se občas dostane i do útoku: „Od mala jsem hrál pravou zálohu jako táta. Od dorostu mě to táhne více do středu, abych byl více u míče."

Fandí Realu Madrid, Barcelona ho nudí

Fotbalovým idolem Vojty není nikdo z elitních českých hráčů, jen táta. V týmech nikomu z Čech nefandí, táhne ho to do zahraničí, přímo do Španělska. „Fandím Realu Madrid. Barcelonu nemám rád, protože mě jejich hra strašně nudí," zastává názor jako mnoho jiných a odtajňuje jméno svého idolu: „Je to Raúl Gonzales, kvůli kterému jsem začal Realu fandit. Líbil se mi tam i Özil než odešel do Arsenalu, teď hraje dobře Isco. Ronalda jsem neměl moc rád, když hrál v Manchesteru United, teď už mi nevadí."

A co na jeho výkony na hřišti říká otec Jarda, jenž v Týnci trávil a stále tráví většinu fotbalového života? „Táta mě cepuje, ale jsem rád, že mi poradí," nezlobí se na otce kluk, jenž si zahrál i za výběr Benešovska, a který by si chtěl v dorostu zakopat výš než v I. A třídě a i následně v mužích by nechtěl zůstat jen v Týnci.

Vojta je studentem prvního ročníku zemědělské školy se zaměřením – ošetřovatel exotických zvířat. „Máme zvířata doma v půlce baráku – chameleona, dva ještěry Agamu a psa," směje a tolerující mamka Iveta nabízí: „Nechcete nějaké vejce Agamy, máme jich asi padesát."

Brácha Kuba měl ve Slávii smůlu

U Vavreků není fotbalistou jen táta Jarda a šestnáctiletý Vojta, ale také asi nejnadanější, dvanáctiletý Kuba, jenž už prošel i Slávií Praha, ale zastavilo ho zranění. „Seděl při tělocviku na lavičce a nějaký klouček strčil do odrazového můstku, ten mu spadl na nohy. Jeden prst měl zlomený, druhý naražený a nohy pohmožděný. Byl dlouho bez fotbalu a neodjel tak se Slávií na soustředění. Po uzdravení byl na dvou trénincích a poté mu řekli, že je jiný kluk lepší. V létě měl jít opět do přípravy a to už se Slavie neozvala," povzdechla si mamka Iveta a poznamenala, co všechno ježdění do Prahy obnášelo: „Každé volno jsme trávili na trénincích a jezdili jsme do Prahy ve středu, čtvrtek, pátek a o víkendu na zápasy. Ale zvykli jsme si, musel se dobře učit, tak to měl povolené."