„Je to díky kvalitě hráčů, velkému počtu tréninků, vysoké účasti na nich a díky stylu hry, jakým chceme hrát.,“ odtajňuje, co je za progresem týmu 52 letý Jan Geleta, který ve fotbalové kariéře nastoupil dvakrát v první lize za Duklu Praha. Ve druhé lize hrál za TJ Autoškoda Mladá Boleslav, VTJ Žatec a TJ SU Teplice, nastoupil v 60 utkáních a dal 10 gólů. Je synem fotbalisty Československa 1967 Jána Gelety.
Do sezony III. třídy jste vstoupili famózně, kosíte jednoho soupeře za druhým a střílíte hodně branek. Co stojí za znovuzrozením Křivsoudova?
Všechno se zlomilo k lepšímu loni v létě, kdy přišli tři velmi kvalitní hráči Martin Macháček, Miroslav Filip a David Mišoň. Předtím od nás odešli Radek Zeman a Ondřej Štika, dlouhodobě byli zraněni Jirka Jakl s Davidem Vondrákem, takže mnohokrát nebylo jednoduché poskládat základní jedenáctku. V létě přišli nejen kvalitní hráči, kteří pomohli fotbalově, ale hlavně skvěle zapadli do party, což považuji na téhle úrovni za nejdůležitější.
Po šestnácti zápasech máte na kontě 107 vstřelených branek. To je fantazie, co na to říct?
Je to díky kvalitě hráčů, velkému počtu tréninků, vysoké účasti na nich a díky stylu hry, jakým chceme hrát.
Ve kterém zápase jste museli vynaložit nejvíce sil, abyste soupeře porazili?
Byl to z naší strany nepovedený zápas v Dolních Kralovicích, kde jsme šťastně vyhráli, ale síly nás to nestálo, protože ty jsme neměly už před zápasem.
Remízy nepřišly s celky z horní části tabulky, ale s Nesperskou Lhotou a béčkem Struhařova. Bylo to podcenění?
Nesperská Lhota i Struhařov jsou kvalitní týmy. Spíš bych řekl, že je těžké všechno vyhrávat. Stále připomínám hráčům, že před každým soupeřem je třeba mít pokoru.
Na kterých hráčích máte tým postavený?
Máme 16 – 17 lidí a každý z nich je důležitým článkem kostry a kterýkoliv z nich nastoupí, tak to není oslabení.
V zápase v Nesperské Lhotě se vám vážně zranil útočník Jakl a odvezla jej sanitka. Zápas jste i přesto zvládli. Ukázala se vnitřní síla mužstva?
Jirka Jakl je náš kanonýr a my prohrávali, takže měl tu největší snahu dát gól a zápas otočit v náš prospěch. Pro nás všechny bylo těžké zápas dohrát, i když na fotbal v tu chvíli myslel málokdo, a to svědčí o současné síle mužstva.
Máte velký náskok a spěcháte do Okresního přeboru. Už jste si vyzkoušeli v přípravných zápasech i kvalitnější soupeře z vyšších tříd, zda na to tým bude mít nebo bude nutnost ho posílit?
Ano, avšak přátelský zápas něco naznačí, ale velkou váhu tomu nepřikládám. Až mistráky ukážou, jak na tom jste. Co se týče posil, tak uvidíme, nějaké představy máme, ale teď spíše preferujeme, aby nikdo ze současného kádru neodešel.
Góly si rozdělilo dvanáct střelců. Do ofenzivy se tedy zapojuje celý tým?
Musí to být vyvážené, pár lidí se raduje se střelcem gólu a zbytek si plácne s gólmanem. Tohoto si hodně cením, protože tíha neleží jen na jednotlivci.
Jak hráči berou, že je trénuje bývalý ligový fotbalista a syn slavného Jána Gelety, Fotbalisty roku 1967?
Jsem ve věku, kdy už vzpomínám na mládí, a že jsem také hrál fotbal. Nejlíp se vzpomíná mezi fotbalisty, ale snažím se je vzpomínkami otravovat, co nejméně. Koho zajímá, co bylo před 30 lety. (směje se)
Už plánujete nějaké oslavy nebo to nechcete zakřiknout a počkáte, až to bude hotové?
Jak v osobním životě, tak ve fotbale nemám plánování rád. Může se stát cokoliv. Ale jak říkám, nejhezčí góly jsou z voleje a jestli to jednou trefíme, tak to taky řádně oslavíme!
Kde až by se chtěl Křivsoudov zastavit?
To jsou zase plány. Uvidíme, kde se zastavíme. Vysněné cíle rozhodně mám, ale nezlobte se, ty si nechám pro sebe. (směje se)
