Před jarní částí jste byli na dvanáctém místě, měli sedmnáct bodů a skóre 9:15, ve vyrovnané tabulce byli dva body od sestupových pozic, ale také měli tři body na šesté místo. Nakonec jste mužstvo dotáhl na páté místo. Co jste s týmem v zimě udělal, že na jaře fungovalo?
Příprava proběhla po tréninkové fázi perfektně, ale v přípravných zápasech jsme neměli dobré výsledky, což mohlo zkreslovat. Hra ale nebyla špatná, a tak jsem kluky přesvědčoval, že soutěž je o něčem jiném. To se potvrdilo hned v Tachově, kde jsme remizovali, na což jsme navázali výhrami doma s Doubravkou a venku s Aritmou. Byla to mužstva, která s námi bojovala o záchranu a s nimiž jsme tak měli i lepší vzájemné zápasy.
Ve střední pasáži jara, ale přišly i horší výsledky a opět přiblížení se k dolní polovině tabulky…
S nakonec postupujícími Štěchovicemi jsme nebyli horší, ale v důležitých momentech jsme nedali gól. V Hořovicích jsme dostali zbytečné branky, v Chrástu nám hodně chyběl Němec a navíc jsme po nedůslednosti dvakrát inkasovali. Vše vyvrcholilo doma s poslední Přední Kopaninou, se kterou jsme museli útočit do plných, chyběl nám Turek a nebyli jsme schopni nic vymyslet a jen remizovali. Ještěže jsme v této fázi vyhráli s Českým Krumlovem a Novým Strašecím.
Po špatném výkonu s Přední Kopaninou jste jeli na hřiště postupující Admiry Praha, kde jste prohráli 1:3, když jste více, jak poločas hráli o deseti…
Před zápasem jsem v kabině nemusel nic říkat. Hrálo se na pěkném hřišti, proti lídrovi tabulky, v dobrém prostředí, kam se na hráče většinou chodí dívat různí manažeři. Takže se kluci motivovali sami. I když jsme prohráli, tak kluci makali jako jeden celek, dopředu i dozadu, nehráli si na svém písečku a oba mančafty dohrávaly na hranici fyzických sil. Pro nás to bylo horší, že jsme od 35. minuty hráli o deseti, přesto jsme mužstvo na prvním místě potrápili.
Do konce zbývaly čtyři kola a vy jste stále neměli jistotu záchrany. Nebylo mužstvo nervózní?
Nebylo. Paradoxně nastal po Admiře velký obrat. Mužstvo si dokázalo, že pokud bude plnit pokyny, tak je schopné hrát vyrovnaně s každým, což se potvrdilo ve zbylých čtyřech zápasech, které jsme vyhráli. V Čížové jsme si ze začátku museli zvykat na menší a nerovné hřiště, ale poté jsme začali hrát na maximum a přivezli všechny body, což jsme potvrdili na hřišti silného Táborska. To mělo velký tlak, ale my jsme organizovanou hrou zápas zvládli i za přispění velkého štěstí, kdy nám to bouchalo do tyčí, ale musíte jít štěstí naproti. Před posledními zápasy jsme již byli zachráněni, přesto jsme chtěli doma vyhrát, což se povedlo, i když jsme se na tři body s Milevskem a Malše Roudné hodně nadřeli. Překvapilo mě, že nakonec na záchranu stačilo jen 30 bodů, což je hrozně málo.
Před zápasem s postupující Admirou Praha jste také museli řešit velké dilema s brankáři, když se v týdnu zranili Capouch a Tlamicha a zůstal jen Stareček, jenž toho za A mužstvo moc neodchytal. Neměl jste strach, že zápas nezvládne?
Neměl, je v Benešově už delší dobu a byl stále v tréninku. Problém mohl být jedině s minimální zápasovou zátěží. Jednou ale začít musel. Byl jsem přesvědčený, že to zvládne a říkal jsem mu, ať se ničeho nebojí. Zápas odchytal dobře, a i když inkasoval tři góly, pár ošemetných situací chytil, poradil si i s centry a jen trošku zaváhal při třetím gólu, kdy nepřehodil míč přes břevno. Byl jsem ale přesvědčený, že musí dostat šanci i v dalším zápase, protože si to zaslouží. To potvrdil hned v Čížové, kde chytil dvě stoprocentní šance. Sezonu nakonec dochytal a v každém zápase nás podržel, nejvíce v Táboře, kde jsme byli pod velkým tlakem a chytil penaltu.
Řešil jste nastalou situaci s dosavadní jedničkou Capouchem?
Ano. Pochopil to a věděl, že pokud to Stářovi půjde, tak sezonu dochytá, což se také stalo. Když jsou dva brankáři stejně dobří, tak nejsem zastáncem toho, aby se točili například po dvou zápasech. Jednička by měla být daná již od dorostu. Je to částečně individuální sport, na kterém záleží strašně na psychice a gólman si dobrými zákroky zvyšuje výkonnost. Holt ten druhý musí makat na trénincích, být trpělivý a čekat na chybu nebo zranění druhého. Znám to z vlastní zkušenosti. Jedním dechem ale musím dodat, že naše výsledky jsou velkým dílem obou gólmanů Capoucha a Starečka, kteří nás výbornými výkony podrželi.
Co jste vlastně udělal jiného než předchozí trenér Martin Bárta, který byl na konci podzimu vyhozen, protože mužstvo nebylo schopné dát gól?
Fotbal se skládá z maličkostí a detailů. Martin měl všechno zpracované dobře, trénoval kvalitně a určitě dělal maximum, ale nemohl ovlivnit, že mužstvo nedávalo góly a neměl potřebné štěstí. V rozestavění jsme hráli jako za Martina, jen jsme v závěru trošku víc zhustili střed.
Jenže na jaře jste začali dávat góly a chytil se i Dominik Němec, jenž dal deset branek, z toho devět na jaře. Co jste s ním udělal, neříkejte, že je to jen o štěstí?
Na podzim se trápil v zakončení, tak jsem z něj v zimě udělal hráče pro přípravu a ne pro zakončování. Styl hry dopředu byl na něm postavený. Všechny balóny lítaly za obranu, kde je sbíral a měl je za úkol nastřelit před branku, kam nabíhali záložník a druhý útočník nebo střední záložník. Tato varianta nám vycházela, přicházely i šance a góly. Pro Dominika to bylo lepší, protože nemusel nic vymýšlet. A tak přišlo i to, že mu to tam začalo i padat.
Kdo byl stmelovačem týmu?
Byli dva. Honza Žák je jistota, jak v kabině, tak na hřišti, umí stmelit partu. Je to hráč, který nic moc dlouho neřeší, ať se mu daří nebo ne, pořád chce hrát, což je ideální pokud je zdravý a má natrénováno. Druhým byl Roman Křivohlavý, který se již z Benešovem před sezonou rozloučil a podzim odehrál v Poříčí. V zimě jsme ho stáhli zpátky do Benešova a on strašně mužstvu pomohl svými zkušenostmi i klidem, jak na hřišti, tak v kabině. Teď asi opět půjde do Poříčí, tak jsem mu říkal, že teď odejde ve slávě a když bude nejhůř, tak si ho zase stáhneme.
Jak byste charakterizoval mužstvo?
Za prvé bych chtěl tým pochválit, jenž byl pro úspěch schopný udělat cokoliv. Každý se chce zlepšovat, ať už individuálně nebo po herní stránce mužstva. Kluci se dali dohromady, spolupracovali, podporovali se a jsou ochotní plnit, na hřišti, co se jim řekne, což je pro každého trenéra to nejlepší.
Když jste přebíral mužstvo ke konci podzimu 2012, jak jste byl s vedením dohodnutý?
Nejdříve jsme byli dohodnutý, že dojedu podzim a podle výsledků, uvidíme, co dál. V zimě jsem slíbil vedení, že dojedu jaro a skončím. Chtěl jsem ale udělat vše proto, aby se soutěž zachránila, což se povedlo. Ani jsem nepřipravoval letní přípravu, proto vedení muselo někoho sehnat.
To se mu povedlo a od nové sezony nastupuje na vaše místo bývalý hráč Benešova Luboš Zákostelský, naposledy trenér Táborska. Kdy Vám vedení nástupce sdělilo?
Už před koncem sezony mi řekli, že to po mě Luboš převezme.
Kontaktoval Vás Luboš Zákostelský?
Ano, následně jsme byli spolu v kontaktu. Než odjel na dovolenou, tak jsme vše probrali, kluky jsem mu charakterizoval a on mi řekl, jak by si naši spolupráci představoval.
Teď tedy zase vyměníte kouče mužstva za trenéra brankářů?
Ano. Opět se dostanu k pohodové práci. (smích)
Můžete jako správce stadionu také odjet na dovolenou. Tráva stále roste a hřiště se musí pořád kropit…
Když jsme pryč, tak pomůžou synové. Letos, ale po dlouhé době nejedeme do Chorvatska a odjedeme jen na prodloužený víkend na Moravu. Na hřiště stejně nikdo nepůjde. Áčko sice začíná přípravu 10. července, ale hřiště otevřeme až na oslavy 20. července.
