Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jako nováček jste si prošli očistcem a asi nečekali, že bude tak těžké zachránit I. B třídu…

Je pravdou, že po postupu jsme měli větší ambice, cítili jsme se silní, uměli jsme proměňovat šance a věděli jsme, kde chceme mužstvo hráčsky doplnit, což se nám podařilo jen částečně. S rozdílem mezi soutěžemi, který určitě je, jsme se nakonec vyrovnávali jen těžko.

Jak je možné, že začátky jak podzimu, tak jara jste nezvládli a všechno jste honili až na konci?

Samotný začátek soutěže nám utekl, nebyli jsme horší, ale znáte to, svoje šance neproměníte a když k tomu soupeř až strojově trestá vaše chyby, jste bez bodů a to nás ubíjelo. Ve stejném duchu jsme začali i na jaře. A když nemáte body, snažíte se něco změnit, zdůrazňovat, že je nutné změnit přístup ke hře, nasazení a třeba i zjednodušit hru. Připočtete – li úzký hráčský kádr, dopadlo to tak, že se nám výsledkově dařilo až v závěru podzimu a jara.

Před posledním kolem jste byli sestupujícím, ale po chybě kunického béčka, kdy jejich hráč neměl zaplaceno FAČR a svaz jim odebral deset bodů, jste najednou před posledním vzájemným zápasem byli zachráněni. Říká se, že jsme na to přišli vy, když jste se byli podívat na zápas Kunic B s Říčany a diváci si o tom povídali. A tak jste nelenili a „napráskali" to na svazu. Je to pravda nebo jak to bylo?

Je pravdou, že jsme měli informace o tom, že se zápasy Kunic obecně není něco v pořádku. A když se to rozšířilo i o jejich B mužstvo, je pochopitelné, že jsme se po tom pídili, chtěli jsme vědět, jak na tom jsme. Svaz věděl o sedmi bodech, ale odložení jednoho zápasu z března na duben nakonec znamenalo deset bodů.

Věřil jste, že to vyjde, když už jste se smířili se sestupem?

Vždy, když se rozhoduje jinde než na hřišti, získává nejen záchrana určitou hořkost pro všechny, na druhou stranu, jsou nějaká pravidla, která se v tomto případě uplatnila k našemu prospěchu. Že je to možné díky nezaplacení nějakého poplatku je pro mě upřímně řečeno dost nepochopitelné.

Poslední zápas se stal neskutečnou přestřelkou, ve které jste doma prohráli s béčkem Kunic 5:8. Pamatujete si i jako hráč takový mistrovský zápas v mužích?

Na závěr soutěže opravdu vydařené utkání z obou stran, těch šancí co si obě mužstva vypracovala bylo nespočet. To, že se hrálo dopředu a na góly, se muselo divákům moc líbit. Nepamatuji si něco podobného, ale to je spojeno i s tím, že v podstatě o nic nešlo, a že si to kluci rozdali tak nějak bez bránění.

Od počátku jste se zlobil na rozhodčí v I. B třídě, že nemají stejný metr. Stále si to myslíte?

Ano a někteří si to víc než zasloužili. Fotbal je kolektivní hra, kterou ovlivňuje mnoho aspektů a tím hlavním nebo alespoň viditelným jsou rozhodčí. Pokud jsem se na jejich adresu nevyjadřoval dobře pak proto, že svou roli nezvládali, tedy vlastně zvládali jak potřebovali. Pozor ale, opakovaně jsem rozhodčí za jejich výkony chválil, a to i když jsme prohráli. Jsou to hlavně ti mladí kluci, kteří mají cit pro hru, pískají co vidí, nic si nevymýšlí, nikoho neprosazují. Takoví ať jsou posouvání výše, abychom se na fotbalech nemuseli za rozhodčí stydět.

Poslední dobou, kdo postoupí má první rok velké problémy se udržet nebo hned spadne (Zdislavice, Zruč, Struhařov, Chotýšany atd.). V čem vidíte největší rozdíl mezi okresním přeborem a I. B třídou?

Dnes je moderní používat termín rozdílový hráči. Ano, v I. B třídě mají mužstva dva až tři hráče, kteří mají zkušenosti z podstatně vyšších soutěží nebo jsou to kluci, co vyšli z dorostu, kde hráli třeba na krajské úrovni. Prvně jmenovaní jsou tím jazýčkem na vahách, hlavně v koncovce a hře dopředu, ti druzí mají daleko větší fyzický fond, protože nechodili ještě do práce a v dorostu stíhali trénovat. A na I. B třídu buď máte tréninkovou morálku a i díky zaměstnání, rodině nebo ostatním zájmům trénovat a hrát chcete, nebo to pak vypadá tak, že na tréninku máte pět, šest kluků a na zápase klidně jen dvanáct.

Miřetice se sice zachránily, ale co dál. Myslíte si, že nabrané zkušenosti a přecvaknutí hráčů na vyšší rychlost než v okrese, mužstvu pomůže a v nové sezoně se nebude trápit?

V první řadě si musí každý vyřešit životní priority a to, kam fotbal jako takový zařadí. Chtít hrát fotbal samo o sobě nestačí. Účastnit se tréninků a zápasů je to, že někdo opravdu chce. V mužstvu jsou hodně šikovní kluci a sráží je, když má někdo přístup k fotbalu jako by se ho to netýkalo. Pokud si toto uvědomí, bude nastávající sezóna lepší.

Všichni hráči v Miřeticích zůstávají nebo někdo odchází?

Co vím, tak kmenoví hráči zůstávají. Kluci co byli na hostování potvrdili, že na I. B třídu mají a bude škoda, když v mužstvu nebudou.

Říkal jste, že vás trénování v Miřeticích unavuje a že po sezoně skončíte. Mají tedy v Miřeticích nového trenéra?

To co jsem chtěl po hráčích, musím chtít i u sebe. Priority, moje jsou nyní jinde než u dospělého fotbalu na této amatérské úrovni, aniž bych to chtěl nějak snižovat. Prostě jen ten čas, který tomu dávám, musím zužitkovat jinde. I tak věřím, že nejen já ale i hráči budou na společnou práci vzpomínat.

Trénujete i starší přípravku Vlašimi, která se stala přeborníkem kraje a máte v týmu svého syna. Je to hlavní důvod odchodu z Miřetic?

To je jedna z věcí, které byly na pomyslné váze priorit. S ročníkem 2005 trénujeme již čtvrtým rokem a je to jedna velká radost pro všechny, děti, rodiče i nás trenéry.

Před několika lety jste měl v zápase Králova Dvora s Týncem nad Sázavou těžký úraz nohy, po kterém jste musel zanechat fotbalu. Jak jste na tom v současnosti, dovolí vám zdravotní stav, aby jste si zahrál fotbal za starou gardu nebo jiné sporty?

Tohle je pro mě těžké, taková věc člověku změní život a mohu děkovat osudu, že mi noha zůstala celá. Zahrát fotbal si občas zajdu hlavně ve Vlašimi, i když vím, že bych neměl. Radost mi udělalo, když jsme se sešli loni v létě v Benešově na oslavách 100 let fotbalu a zahráli jsme si opět společně jako bývalí hráči Švarc Benešov.

Kde si v létě čistíte hlavu?

U mě je to pořád stejné – les, řeka Sázava, ryby, houby, kolo, čtyřkolka a taky s kamarády na mariáši.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Po sportovní stránce určitě fotbalová přípravka a aktuálně výchova štěněte výmarského ohaře, který mě dává zabrat.