Největší událostí je samozřejmě záchrana A–týmu v krajské soutěži, ale je také mnoho dalších negativ, které v celkovém kontextu značně negují pozitiva. O tom všem následující řádky.
A-tým
Po pěti letech se podařilo vybojovat postup do I. B třídy a po kvalitní letní přípravě, ve které jsme porazili celky Mladé Vožice a Kostelce u Křížků a remizovali na hřištích Hlohovce a Nespek (vše I. B třída), jsme plni optimismu vstoupili do bojů krajské soutěže. V našem příjemném očekávání nás ještě utvrdil úvod soutěže, ve kterém jsme měli po 6. kole bilanci 3-2-1 a se získanými jedenácti body jsme obsazovali 5. příčku tabulky. V tomto příjemném rozpoložení jsme odjížděli na hřiště posledního celku tabulky do Stříbrné Skalice ve víře, že zisk tří bodů bude jasnou záležitostí. Místo toho přišel čtyřbrankový debakl a ztráta víry ve vlastní schopnosti. Od tohoto utkání začala série proher, která se zastavila po posledním podzimním zápase s Teplýšovicemi až na čísle sedm. „Áčko“ se tak propadlo až na sestupovou 12. příčku a nečekala ho vůbec klidná zimní přestávka. Ta vyla již tradičně vyplněna halovým turnajem Marš-cup v Neveklově a dále zimním turnajem na nově položené umělé trávě ve Voticích. Bilance připravených utkání (3 výhry a 6 porážek) mnoho optimismu nenalila a rovněž úvod jarní části sezóny nebyl nijak povzbudivý. Čtyři zápasy, v nich zisk pouhopouhého jednoho bodu a po odehraném 17. kole poslední příčka tabulky a nálepka hlavního aspiranta sestupu – velmi negativní předehra před existenčním utkáním se Sázavou. To jsme však zvládli s bravurou a po necelé půlhodině jsme zmatkujícímu soupeři nasázeli 4 góly a s přehledem získali tři body. Jakoby tento zápas dodal mužstvu sílu a v následujících sedmi kolech potvrdil zisk deseti bodů. Před posledním utkáním v Teplýšovicích byly pro nás karty rozdány velmi přehledně – výhra nás udrží v krajské soutěži, při remíze nebo prohře musíme čekat, jakými výsledky skončí několik dalších zápasů. Jak to všechno dopadlo, víme teď již všichni. Přes porážku jsme nakonec zachránili soutěž v sezóně, která přinesla negativní rekord mužstva – 9 utkání v řadě bez zisku jediného bodu. To jsou ale paradoxy.
B-tým
Raději rychle zapomenout – a to byl začátek soutěže excelentní. Po 3. kole byla rezerva se ziskem 7 bodů na nečekaném 2. místě tabulky. Právě tehdy přišla osmibranková ostuda v Soběhrdech, po které následovaly ještě tři vícebrankové debakly. Celková 11. příčka se získanými třinácti body byla po podzimu dle našich úvah optimálním měřítkem možností tohoto týmu. Jak krutě jsme se mýlili, ukázala jarní část soutěže, 13 utkání = 13 porážek při skóre 12:55 a v součtu s nezdarem v posledním podzimním kole tak B-tým „vylepšil“ nelichotivou statistiku prvního celku ještě o dalších pět zářezů. Nemohlo následovat nic jiného než sestup do IV. třídy a několik týdnů i úvaha o tom, zda mužstvo neodhlásit ze soutěže úplně. K tomu nakonec nedošlo, ale někteří hráči si musí uvědomit, že tudy cesta rozhodně nevede.
Žáci a přípravka
Podzimní část sezóny byla pro oba celky našich mladíků poměrně úspěšná a po jejím odehrání obsazovaly příčky v horních patrech tabulek svých kategorií. Přípravka na jaře v dobrých výkonech pokračovala a obsadila tak nakonec lichotivé 4. místo. Žáci však oproti podzimu značně slevili a propadli se do spodní části tabulky. Přesto elán bojovníků v obou těchto týmech dává naději, že se o budoucnost fotbalu v Maršovicích nemusíme obávat.
Závěr
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se starají o chod naší jednoty – členům výboru v čele s předsedou Rosťou Haškem, trenérům, vedoucím mužstev a samozřejmě také sponzorům, kteří nám svými dotacemi pomáhají a bez jejichž pomoci bychom jen těžko mohli reprezentovat naši jednotu a tím vlastně i obec tak, jak se tomu v současné době děj.
JIŘÍ MIKOLÁŠEK