Kreativní střední záložník již v letošní sezoně vsítil 17 gólů, které pomohly zdislavické rezervě na první místo. „Teď je to vyjímka, že se mi střelecky daří a padá to tam. Za sezonu dám tak deset gólů,“ říká pětačtyřicetiletý záložník, který již na podzim svůj standard překročil.

Zdislavice se staly jeho osudem

Miloš Kůžel je od útlého dětství zdislavický patriot a na moc dlouho se od svého domova fotbalově nevzdálil, když už, tak rychle spěchal domů. „Od žáků, přes dorost, až po chlapi jsem strávil ve Zdislavicích. Jen v dorostu jsem byl rok ve Vlašimi ve II. lize a půl roku na hostování v Trhovém Štěpánově,“ dodává hráč, který většinu fotbalového života strávil na postu středního záložníka neboli „mozečka“ týmu.
V 45 letech již moc fotbalových (jako hráč) cílů člověk nemůže mít. Ale jak to bylo u kanonýra Zdislavic v začátcích, hlavně, když byl ve vlašimském dorostu ve II. lize, zda ho to netáhlo do vyšších sfér. „Jsem kluk ze vsi, kde je víc jiných zájmů a o fotbal nebyl tak velký. Ve Vlašimi byla tenkrát nouze o hráče a sbírali kluky na vsích. Ve Zdislavicích jsme měli dobrý ročník, a tak nás tři vzali do Vlašimi a rok jsme si zahráli druhou ligu,“ zavzpomínal a zasnil se: „Je to už čtvrt století, ale utkví to v paměti. Jezdili jsme po republice například do Liberce, Jablonce. Za spoluhráče jsem měl například Luboše Zákostelského, který teď dělá trenéra v Sezimově Ústí.“

O postupu nepřemýšlí

Zdislavické béčko je prozatím na prvním místě, nemyslí již hráči na postup do III. třídy? „Nepřemýšlíme o tom, jdeme zápas od zápasu, vždyť máme v týmu pět nebo šest čtyřicátníků, tři nebo čtyři kluci jsou v průměrném věku, a kdo se nevejde do áčka, přijde pomoct,“ nehrotí postup Kůžel a dodává, muž, který hraje za béčko šestým rokem: „Když hrajete v popředí čtyřky, tak to není žádná velká kozí liga, třeba v Načeradci mají běhavé, mladé kluky.
Áčko Zdislavic hraje v letošní sezoně, poprvé v historii klubu, I. B třídu. „Léta jsme se snažili dostat alespoň do okresního přeboru a furt se nám to nedařilo, vždy nám chyběl kousek,“ vzpomíná záložník, který si zahrál ve Zdislavicích maximálně III. třídu a fotbal chce hrát, do doby než ho zradí zdraví.

Slovo Sparta před Kůželem nevyslovujte

Dvě děti se po otci fotbalově potatily. Jedenadvacetiletý syn hraje fotbal ve Zdislavicích a sedmnáctiletá holka neregistrovaně v Čechticích. „Kluk se snažil dostat do áčka, ale stále byl na lavici, tak hraje se mnou za béčko. Holka jezdí do Čechtic, kde mají dívčí klub, hrají jen přáteláky, protože nejsou registrovaní. Udělaly však fůzi a pět nebo šest jich jezdí na Smíchov, kde hrají FK Zlíchov juniorskou druhou ligu a občas zaskakují za ženy.“
Zdislavický patriot odtajnil, proč ho také pěkně naštvala Sparta Praha. „Holka rok trénovala se Spartou na Strahově. Jezdili jsme tam, všechno zařídili, od intru až po školu a týden před nástupem do školy nám na Spartě řekli, že jí nevezmou a smlouvu s ní nepodepíšou, a tak všechno padlo. To byl šok. Kdyby to řekli na rovinu hned, že nemají zájem, tak jsme to vzali, ale tohle jednání mě pěkně rozzlobilo. Pro holku to byla zkušenost, ale nemohla to dlouho překousnout,“ zlobí se Kůžel při vzpomínkách na jednání „rudých“.

Zdislavice se přihlásily do projektu Gambrinus Kopeme za fotbal, za což dostaly sadu dresů. „Po stránce vybavení, to pro vesnické kluby nemá chybu. Dostanete sadu dresů, za kterou ušetříte deset, dvanáct tisíc. Kde je najdete?,“ kvituje s povděkem projekt Miloš Kůžel.