Třicetiletý hráč se po sniperovi Janu Hrachovském z Pyšel, brankáři Petru Klenotovi ze Zdislavic a defenzivnímu záložníkovi Jiřím Kamarýtovi z Miřetic stal již čtvrtým oceněným v projektu. „Líbí se mi to, alespoň se kluby, ve kterých není moc peněz, nemusí starat o to, zda mají na dresy nebo ne a díky podpoře Gambrinusu je dostanou,“ velebí projekt střelec sedmi jarních gólů Popovic v šesti zápasech a přidává: „Teď jsem četl o klucích z béčka Postupic, že byli díky projektu na lize v Příbrami a podívali se i do zázemí klubu, což musel být pro ně zážitek.“

Josef Kopecký sice vyrůstal v Praze, ale první fotbalové krůčky udělal na vesnici Veletov u Kolína. „Jezdili jsme tam na chalupu, a tak jsem tam hrál do dvanácti let za žáky,“ ukázal na první krůčky a popsal další fotbalový mládežnický růst: „Ve starších žácích jsem hrál ligu v Bohemians Praha a v dorostu jsem přešel do Viktorie Žižkov a potom do Čechie Karlín.“

Poté ale přišel zlom v kariéře. Kvůli práci a špatným vztahům v Čechii Karlín ukončil popovický sniper na dlouho velký fotbal. „Na šest let jsem s ním přestal a začal hrát na menších hřištích Žilu, futsal a Hanspalku. Ještě jsem se pak snažil vrátit do chlapů v Čechii, což mi nevyšlo. Tak jsem na velký fotbal aktivně na dlouho zanevřel a začal ho hrát až před dvěma lety v Popovicích, kde jsme koupili dům,“ popsal Kopecký fotbalovou anabázi, a jak se dostal „Pražák“ do Popovic.

V okresním přeboru se mu daří a na Popovice zatím nedá dopustit. „Vyhovují mi. Není to žádná pralesní liga a hraje se tu fotbal na dobré úrovni. Parta je super a kluci mi maximálně vycházejí vstříc. I když nestíhám moc tréninky, přesto nastupuji v základu, a tak se jim snažím odvděčit nějakými góly. A asi to v Popovicích už dosloužím,“ směje se Kopecký.

V letošní sezoně se mu střelecky daří a již patnáctkrát rozvlnil sítě soupeřů, z toho sedmkrát na jaře. Na nejlepšího střelce okresního přeboru, divišovského Zdeňka Pekárka, mu schází tři góly. „Koho by nepotěšilo vyhrát korunu střelců, i když vím, že některé zápasy do konce sezony neodehraju. Samozřejmě bych byl rád kanonýrem soutěže, ale nelámu to přes koleno. Když vidím lépe postaveného hráče před brankou, tak mu přihraju a nemusím nutně dát gól, z toho už jsem vyrostl,“ „nehamouní“ hráč, který začínal jako obránce, ale skončil jako podhrotový hráč, a poznamenává: „Góly, které střílím hlavně po dobře zahraných standardkách spoluhráčů, jsou zásluhou celého mužstva. Je to také umět stát na správném místě, ve správném čase, jako v Divišově, kde po závaru zůstal stát míč přede mnou a já ho poslal do sítě.“

Borce s takovými kanonýrskými kvalitami by jistě přivítala mužstva i z vyšších soutěží. „Už mám rodinu, dvě děti a musím je všechny uživit. Navíc předělávám starý barák, takže nemůžu dát tréninkové části, tolik, kolik by si vyšší soutěž žádala. Takže nepředpokládám, že by mě nějaká nabídka oslovila,“ dodává k tématu člověk, který se živý správou internetových obchodů.