V létě jste přišel do Benešova stabilizovat týmy od mužů po dorosty, s tím, že divizní tým neměl vysoké cíle a hrál s podobným kádrem, bez větších posil. Jak je možné, že kádr dospěl k tomu, že jste nakonec vyhráli divizi a postoupili do ČFL?
Kádr byl tvárný, pracovitý, kluci se chtěli zlepšovat a učit nové věci, což se nakonec ukázalo, že to v soutěži stačilo. Chtěli a akceptovali, to, co jsem po nich chtěl a snažili se to plnit, byť na hranici svých možností. Chtěli vyhrávat na každém tréninku, každý zápas a i soutěž, i když zpočátku nevěděli, že se postoupí. Rozhodující byla vůle po vítězství a být nejlepší (zdůrazňuje).
V týmu jste neměli žádné hvězdy nebo bývalé ligové hráče, přesto tedy stačila vůle po vítězství, aby přebila větší fotbalovost?
Myslím si, že kluci mají svojí fotbalovost, ale bylo důležité, že v sobě měli rezervy na zlepšování. Kdyby jen hráli a nezlepšovali by se, tak se soutěž nevyhrála a dopadlo by se podobně jako v předchozích ročnících, protože hráli vesměs stejní hráči. Kluci dostali nový impulz, měli v sobě kapacitu, aby se mohli zlepšovat jako třeba Bredler, Vrňák a další. Kvalitativně se dostali na nejvyšší úroveň v divizi a proto soutěž vyhráli.
Kdy jste začal věřit v celkové prvenství?
Věřil jsem, že jsou hráči schopní každý zápas vyhrát. Za celý ročník se nestalo, že bychom podali slabší výkon nebo podcenili soupeře. Vždycky jsem věřil hráčům, že chtějí zápas vyhrát a oni věděli, že na to mají a můžou vyhrát. Nebylo to o vyhrání soutěže nebo postupu, ale o tom, že jsme každý zápas byli schopni vyhrát, byť jsme dva prohráli a šest remizovali. To ale byla shoda okolností – průběh zápasu, nešťastné góly a další věci. Věřili jsme, že každý zápas chceme vyhrát a z té sebedůvěry vzešlo, že jsme nakonec skončili na prvním místě.
Kdy se hráči dozvěděli, že pokud se soutěž vyhraje, tak se postoupí do ČFL?
Dlouho jsme o tom přemýšleli a hráči se na to sami ptali. Tak jsme asi šest kol před koncem předstoupili před kabinu a řekli jim, že soutěž chceme vyhrát a postoupit a zeptali jsme se, jestli i oni to chtějí. Hráči řekli, že mají chuť postoupit, což mě utvrdilo v tom, že mají zdravé sebevědomí. Konec soutěže jsme tedy převedli zodpovědnost na mužstvo a ono si s tím poradilo, jak se sluší a patří a dvě kola před koncem bylo rozhodnuto.
Na podzim jste měli hru založenou přes útočníka Dominika Němce, který držel v pozoru celé obrany soupeřů. Jenže v zimě dal přednost práci a na jaře již nastupoval jen za Sedlčany v krajském přeboru. Jak moc vám jeho absence narušila na jarní část sezony plány?
Byla škoda, že Dominik skončil, protože s ním jsme byli v útoku hodně fyzicky silní, ale plány nám to nenarušilo a bylo to jeho rozhodnutí. Je normální, že hráči přicházejí a odcházejí. Byla to šance pro další kluky, ale pro nás to zase až tak velký problém nebyl. Neměli jsme v té době cíl postoupit. Byli jsme na tom tabulkově dobře, v pohodě a mohli dohrát soutěž klidně s dorostenci, jenže ti hráli o hodně v lize, takže jsme do nich nechtěli sahat.
Náhrada za Němce měli být mladý František Rybařík a Ondřej Veinlich. Jenže to dopadlo jinak…
Je škoda, že se Ondra Veinlich zranil a nevytvořil větší konkurenci Frantovi Rybaříkovi, který v přípravě vypadal slušně a dostal šanci v prvních pěti zápasech, ale moc se neprosadil, kvůli psychické nevyzrálosti. Fyzicky i rychlostně bylo vše v pořádku, i přáteláky v zimě zvládal velice dobře a dával góly. Jak ale přišla psychická zátěž v důležitosti vyhrávat mistrovské zápasy, tak to trošičku psychicky nezvládl. Poté střídal a sám přišel za námi, že si chce jít zahrát za béčko. Pomalu se oklepával. My jsme ale našli v sedmém, v osmém kole stabilní sestavu, která už zbytek jara dohrála s Kučabou na hrotu a se Žákem pod hrotem, a tak se už do hry tolik nedostal.
Co vás vedlo poslat Michala Kučabu, který do té doby hrál záložníka, na hrot a což se nakonec stalo jako geniální tah?
Vyplynulo to z toho, že jsme chtěli trochu změnit styl hry. Po Michalovi jsme vyžadovali, aby vepředu míče víc podržel, což bezezbytku splnil. Byl to pro něj nejjednodušší post, aby se mohl zapojovat do útočné fáze. Pokud hrát pod hrotem nebo v záloze, tak byl hrozně hluboko utopený v poli a na hrot a zakončení mu nezbývaly síly. Říkal jsem mu nevracej se pro míče do hloubky pole, ale zůstávej na útočné polovině, aby jsi mohl udělat útočnou akci až do brány. Dostal úkoly, které zvládal a byl na ně stavěný, nechtěl jsem po něm souboje a hlavičky.
Hodně také pomohlo, že jste Jana Žáka poslal hrát pod hrot a on společně s Kučabou vytvořili úderné duo…
Udělali jsem to tak, aby se co nejlépe s Honzou Žákem dostávali do hry a oni vytvořili duo, které mezi sebou soutěžilo, kdo dá víc gólů. To přineslo i pro mužstvo větší hlad po gólech a sílu v útočné fázi.
Byli oni dva pro postup zlomovými hráči?
V žádném případě, bylo to celé mužstvo. Kluci byli tak vyrovnaní, každý měl v týmu obrovskou platnost, a proto vytvořili mužstvo, které to uhrálo. Ať to byli brankáři, obránci, Martin Jíša nahrávající na góly, Michal Kučaba a Honza Žák, jenž stříleli góly. Na podzim nás držel góly Krejza, který se do toho na jaře vůbec nedostal, ale není to, že by byl špatný hráč. Uzdravili se však další hráči, vzrostla konkurence v týmu a hráli ti, co byli lepší. Navíc se dlouhodobě zranil se zády. On se ale svým přístupem k fotbalu zase do sestavy nějakým způsobem vrátí nebo fotbal hrát bude. I náhradníci přispěli k postupu svým výkony. Šli na hřiště s určitým úkolem a naplno se odevzdávali ve prospěch mužstva, když bylo potřeba ubránit výsledek nebo dát gól. Ať to byli Olda Komárek, Lukáš Hronek, Martin Prikner, Venca Peroutka a další.
Měli jste také na jaře problémy s brankáři. Jednička Pavel Capouch musel na operaci se slepým střevem, dvojka Jan Stareček si natrhl sval a zbytek sezony dochytala trojka Aleš Tlamicha. Jaký to pro vás znamenalo problém?
Zase se nic nedělo. Všichni tři poctivě chodili na úterní gólmanské tréninky s Mírou Beranem, a tak všichni byli v zápřahu. V zápasovém nejvíce Capi v divizi, Stářa chodil za béčko v I. A třídě, a nejméně odchytal Aleš Tlamicha. Tím, že musel Pavel Capouch na operaci slepého střeva nám vytrhlo trochu trn z paty, protože si Honza Stareček zasloužil chytal, ale nebyla dobrá chvíle ho dát do branky. Pak dostal šanci dochytat rozhodující fázi soutěže, aby prokázal, že je kvalitní gólman v zápasech pro áčko. Jenže se zranil, což bylo nešťastný a osobní tragédie hlavně pro něj, protože čekáte celý rok na šanci a když jí dostanete, tak se druhý zápas zraníte. Zbytek sezony dochytal, tak jak jsme si představovali Aleš Tlamicha, který byl na všech trénincích, s kolektivem žil, a tak mužstvo nebylo vůbec oslabeno. Měl poctivý přístup a v zápasech na něm bylo vidět, jak se soustředí na každý výkop i jednoduchý míč, dává si na tom záležet a nic nepodcení. To se naučil na gólmanských trénincích. Jen jsme s ním trochu změnili styl, zjednodušili vzadu rozehrávku a nechtěli ho tolik dostávat do hry.
Postoupili jste do ČFL a bude potřeba posílit kádr. Kde se poohlížíte po hráčích?
Snažíme se o posílení kádru, jednáme o různých hráčích, hlavně z blízkého regionu jako je Laštovka, Rejhon, měl by se vrátit ze Sparty Skopec a Horváth z Táborska. V současné době, ale víme, že žádného kvalitního hráče nepřivedeme, byť jsme jich oslovili asi patnáct. Všichni mají naprosto logické a rozumné odpovědi a čekají na nabídky z vyšších soutěží, ale poděkovali a už o nás vědí. Hledáme i další formy, jak hráče přivézt. Nejsou na to však takové finanční prostředky, abysme hráče mohli platit a nakupovat. Takže je nutná i nějaká spolupráce z jinými týmy, aby přišli hráči na hostování. Budeme tak čekat do poslední chvíle. Na druhou stranu je to šance pro kluky i dorostence, aby ukázali svoji kvalitu v přípravě.
V kuloárech se mluvilo, že byste mohli být farmou ligové Dukly. Co je na tom pravdy?
Jedná se se o všem možným, ale že bysme byli farmou Dukly jako Kunice, tak to zatím ne. Věci se ale vyvíjejí strašně rychle a co bude za měsíc, to nikdo neví, dneska je to tak a zítra to může být jinak.
Kde byste chtěl nejvíce posílit?
Jednoznačně v ofenzivě. Kučaba odešel na Žižkov, krajním záložníkům Jíšovi a Borkovcovi skončila hostování a u podhroťáka Žáka si jeho využití představuju jinde. Takže na tyto čtyři posty potřebujeme přivézt pět hráčů. Pokud se to nepovede, tak budeme hledat zase ve vlastních zdrojích. Všem hráčům jsme řekli, jestli chtějí pokračovat v Benešově, za jakých podmínek a nikdo neřekl, i ti co byli u nás na hostování, že by nenastoupil 7. července do přípravy.
Budete mít nadále společné tréninky áčko s béčkem nebo to již nebude možné?
Ze začátku budou společné tréninky, protože se nenajdou kapacity, kde a kdy by mohlo další mužstvo trénovat. Uvidíme kolik nás bude a potom se rozhodneme, zda neudělat trénink skupinově a podle výkonnosti.
Některým hráčům jste už řekli, ať si hledají již v létě angažmá nebo půjdou všichni do přípravy?
U některých jsme viděli, že po roce není jejich přínos pro benešovský fotbal takový, jaký jsme si představovali a tak již do přípravy s námi nepůjdou. V sezoně nás chodilo na tréninky 27 plus dva gólmani a teď ještě přijde pět dorostenců. V 35 lidech už by to nešlo, muselo se to vytříbit a někteří holt propadli sítem.
Přípravu začínáte v pondělí 7. července. Jedete někam na soustředění?
Nejedeme, není na to čas ani prostředky, které se budou muset investovat do hráčů nebo do pomůcek a hlavně míčů, které jsou nejdůležitější, aby se hráči mohli učit fotbal. Když máte 30 hráčů a patnáct míčů, z toho si čtyři vezmou gólmani, tak je to špatné. Fotbal se neskládá jen z běhání, ale hlavně v práci s míčem a když ho má hráč z hodiny a půl tréninku na kopačce asi osm minut, tak, co se může naučit. Trénovat budeme stejně jako v divizi, v přípravě čtyřikrát týdně od 18 hodin plus přáteláky ve středu nebo v sobotu.
S kým odehrajete přáteláky?
S juniorkou Dukly, Mladé Boleslavi, Sparty Praha a s muži Dobříše, navíc sehrajeme předkolo a asi první kolo poháru.
Jste také šéftrenér mládeže dorostu v Benešově. Jak jste byl s mužstvy a jejich působením v sezoně spokojený?
Měli jsme cíle, které jsme splnili. Sedmnáctka vyhrála poměrně suverénně Krajský přebor, i když tam bylo pár zápasů hektických. Áčko devatenáctky muselo skončit do osmého místa v lize, aby byla možnost získání sportovního centra, jak to nastavil svaz. Uhráli jsme to až kolo před koncem v Karlových Varech, když se nám na jaře doma nepovedli zápasy s Táborskem a Duklou Praha. Mrzí mě jen, početné odchody ze sedmnáctky, ale zase kluci odešli za kvalitativně lepším fotbalem, a tak smysl výchovy hráčů byl naplněn, i když to pro nás bude v lize oslabení.
Muži postoupili do ČFL, dorosty uhráli, to, co měli, Benešov dostal středisko mládeže v dorostu pro U16 a U17. Najdete vůbec nějaká negativa za loňský soutěžní rok?
Určitě byly i negativní věci, ale nebylo je třeba ventilovat a dokázali jsme je vyřešit sami. Pokud přijdou je třeba je řešit a korigovat, aby neovlivnily pozitivní věci a celkový výsledek a cíle. Hráči musí mít chuť hrát, vyhrávat a chtít se stále zlepšovat, a to je může posunout dál. Nesmí ale ustrnout a uspokojit se výsledky, které dosáhli, jinak budeme mít příští rok starosti.
V současnosti je Mistrovství světa ve fotbale v Brazílii. Co vás mile překvapilo?
Obával jsem se, že zápasy ve skupině budou opatrnější, ale opak byl pravdou. Hraje se útočně a padá hodně branek, což mě mile překvapilo. Prvních dvanáct zápasů neskončilo remízou, až třináctý a ještě 1:1, bezbrankových výsledků je málo, což je dobře. Mužstva chtějí hrát útočný fotbal a vyhrávat, což se mi líbí.
Velkým překvapením bylo vypadnutí velkého favorita Španělska již po dvou zápasech. Co jste na to říkal?
Je to překvapení pro všechny, protože vyhráli poslední tři velké akce mistrovství světa a Evropy. Hráli sice hezky, ale na držení míče se nevyhrává, rozhodující jsou akce, po kterých padají góly. Když už si šance vypracovali, tak je neproměnili a naopak inkasovali. Nemůže uspět, ten, kdo nestřílí góly.
Na mistrovství se zkoušejí dvě novinky – použití videa, zda míč přešel brankovou čáru a vyznačování rozhodčích sprejem vzdálenost zdi při trestných kopech. Jak se vám to líbí?
Jsou to dobré věci, ale musí se spravedlivě posuzovat pro všechny stejně a ve všech případech, aby byla regulérnost zachována. Čip jednoznačně prokazuje, podobně jako v tenisu jestřábí oko, zda míč byl za brankovou čarou, což se pěkně ukázalo při Benzemově brance proti Hondurasu. U vyznačování vzdálenosti 9.15 rozhodčími sprejem je to podobné. Pokud se to bude dodržovat ve všech případech a pro všechny, tak to bude pro regulérnost hry správné.
Bral byste takhle vyznačovat vzdálenosti zdi i v ČFL?
Fotbal by měl být sjednocený jedněmi pravidly pro všechny. Pakliže to bude technicky možné, budou mít všichni stejné podmínky, tak jsem pro.
