Co vám z té doby nejvíce zůstalo v paměti?
Nejraději vzpomínám na období, kdy jsme dominovali ve třetí lize. Ze zápasů pak určitě ten který jsme vyhráli 10:1 nad týmem Blšan. Vybaví se mi i duel proti béčku Sparty, kde tehdy hrál ještě Bony Wilfried.

A co kabina?
Měli jsme výbornou partu. K tomu se přidaly i báječné vztahy s našimi fanoušky. Nakonec jsme utvořili takovou rodinu. Fandové s námi jezdili na zápasy, zpívali jsme a po vítězných zápasech jsem jezdil domů nad ránem (směje se).

Podobná součinnost mezi hráči a fanoušky není pravidlem, souhlasíte?
Popravdě, nikde jinde jsem nic takového nezažil.

Už tehdy s vámi byl v kabině i Ladislav Janda. Vybavujete si současného lídra A týmu?
Pravda Jandys tam už byl také. Byl mladý, bylo mu tak sedmnáct a už začínal nakukovat do sestavy. Pokud se nepletu, tak svou kariéru strávil jen ve Vlašimi, což je určitě unikát.

Sledujete pořád dění v klubu?
Výsledky Vlašimi určitě pořád sleduji a koukám na i na web.

Stále jste ale i aktivním hráčem, že?
Ano, ve svých čtyřiceti letech nastupuji na Kladensku za Libušín, tým z I. A třídu, který mě pro velký fotbal vychoval. K tomu ještě trénuji druhou futsalovou ligu na Kladně.

Takže sportovního vyžití je stále dost…
Ano, fotbal je moje životní láska. Naštěstí moje partnerka to v určitých mezích toleruje. Určitě se ale najdou chvíle, kdy se jí to nelíbí.

Jiří Paýr